Zbožňované idoly nebo proklínaní zatracenci?

Tuto úvahu jsem napsal na facebooku jako reakci na polemiku, jestli T. G. Masaryk byl velkolepá osobnost nebo intrikán s podivným původem:

Jestli vezmeme dějiny skepticky a poukážeme na nectosti významných osobností, tak zjistíme, že nám nezbyde vůbec nic, jen sbírka všelijakých intrikánů, lumpů, prospěchářů, psychopatů a v tom nejlepším případě naivních idealistů. Vezměte naše dějiny jméno po jménu, od svatého Václava až po dnešek - a zjistíte, že nám nezbývá, než za každou tu slavnou osobnost se hluboce stydět :-) Dokonce i ten proklamovaný Otec vlasti Karel IV. nám vyleze jako lstivý intrikán a samolibý diktátor, pilně pěstující svůj kult osobnosti. Co historická osoba, to malér. Útěchou nám může být, že stejně dopadne každý národ světa, když začne kriticky rozbírat své dějiny. Proto myslím, že je lepší, než pocit zklamaného puberťáka, který má vztek na rodiče, že nejsou tak ideální, jak je vnímal ve svém dětství, zjišťovat, co významné sobnosti, navzdory svým chybám (kdo je bez viny, ať po nich hodí kamenem!) našemu národu přinesli dobrého, co po nich zůstalo, jaké dílo, stavby a myšlenky…