Zimní houbař v metru, Žofie na Točníce a Ďábel na řetězu

20.12.2012 14:41

Dlouho už jsem se s vámi nepodílel o své zážitky, dojmy a pohledy do zákulisí tvorby, ale nějak jsem se k tomu nemohl dostat, pohlcen ke konci roku návalem práce. Tempo se stává přímo hektickým. Že by to bylo tím koncem světa? :-) Letošní rok byl v mnohém zvláštní a zlomový. Všechno je trochu jinak, než bývalo.

 V listopadu jsem se vracel metrem od Jirky Fišara. Promítl mi konečnou verzi "Svatého Jana pod Skalou", líbilo se mi to, zejména mě příjemně překvapila hraná pasáž, v níž poustevník Ivan potká sám sebe v podobě sv. Jana Křtitele. Měli bychom opravdu zkusit hraný film! Namluvil jsem tajemný hlas Jana Křtitele a hned mě napadlo, že Jerrymu pošlu svoji hororovou povídku Prokletý lovec. Děsivá atmosféra lesa by seděla jeho tvůrčímu naturelu. Jenom by to chtělo získat dva dobré herce, muže a ženu středního věku, a zhruba desetiletého chlapce s výraznýma očima pro němou roli. No, uvidíme, je to zatím v oblasti spíše nereálných snů. No, a když jsem se vracel s paní Fišarovou metrem domů, přisedl si na jedné stanici starší pán s košíčkem hub. Užasle jsme na něj zírali. Ani jednu z těch hub jsem neznal, vypadaly jako velmi bizarní "prašivky". Hned se o nich rozpovídal, ukázal nám strmělku a mlženku, ten její šedý klobouk i jméno se skvěle hodí do podzimních mlh. Vyprávěl, že od té doby, co mu zemřela žena, žije jen houbami, chodí na ně po celý rok, vyhrabává je i pod sněhem. Kdysi pomáhal ing. Smotlachovi sestavovat atlas českých hub, zná pravděpodobně úplně všechny, které u nás rostou. Rozloučil se a vystoupil na další stanici, zmizel jako pohádkový dědeček. Možná to byl horský duch Fabián nebo Krakonoš, jenž náhodou zabloudil do městského podzemí...

Zažili jsme se studiem J.O.P. několik slavných projekcí. Napřed v hospodě U Krobiána v Hostimi, nikdo by neřekl, jakou v tom romantickém zákoutí Českého krasu, při ústí svatojánského kaňonu mají pěknou hospodu. S několika druhy piva a různými specialitami. A je tam také sálek s jevištěm. Přišlo hodně známých a pár náhodných turistů, filmy se líbily, museli jsme přidávat. Na poličce nad výčepem měli i moji knihu o Českém krasu, tak jsem se jim do ní podepsal i s věnováním...

 Velkolepé promítání se konalo v Městské knihovně v Berouně, tam měl premiéru "Svatý Jan pod Skalou", přišli tradiční návštěvníci našich besed, ale i někteří noví, křtili jsme kazetu na jevišti s bratry Fišary, polévali jsme ji pramenitou vodou.

Nejnavštívenější premiéra byla v sobotu 8. prosince v Kublově, v sále na Slovance, v rámci předvánočního posezení, pořádaného obecním úřadem. Předem vládla trocha nervozity, jak bude fungovat technika, Jirka Hošek nám pomohl se zatemněním, protože jako naschvál bylo velmi slunečné odpoledne a slunce pražilo do vysokých oken. Začalo se ve 14. hodin. Napřed místní děti ze školky zpívaly koledy, pak jsem uvedl film o Velízu. Velice se líbil a lidé si ho objednávali na DVD. Kromě toho tam také dorazila nakladatelka paní Holečková i s manželem malířem Žabinským a vnoučkem, otevřela tam stánek a prodávala naše knížky. Prodala jich asi třicet. U vedlejšího stolu prodával knížky Oldřich Selucký, sezónní obyvatel fary na Velízu, který krásně hovoří v našem filmu o historii kostela a posvátného vrchu. Pracuje pro různé církevní nadace a vydal svůj první román - dobrodružný příběh dvou chlapců z dob Velkomoravské říše, Jmenuje se to Strážce ohně. Navzájem jsme si vyměnili podepsané knihy. Jeho příběh se mi docela líbil, stylem mi trochu připomíná Štorcha, a náboženská tendence je tam podaná docela citlivě. Zase mě bolela ruka od podpisování :-) Byla to opravdu velkolepá akce, pořadatelé napočítali 108 lidí (a to bez dětí!). Sál byl pěkně zaplněný, vypadalo to tam jak při taneční zábavě, malé děti dováděly na parketu, zkrátka živo. Vedle v hospodě seděl náš filmový štáb u piva. Atmosféru dobře dokumentuje fotoreportáž Pavla Fišara. Přes email se nám také přihlásil do studia J.O.P. nový spolupracovník Tomáš Ksandr z Kublova, absolvent filmové školy v Písku.

 Hned jsme ho vyzkoušeli při natáčení traileru k mé nové knize Meč pro královnu, kde mu Jirka Fišar svěřil kameru. A osvědčil se jako skutečný profík! Trailer jsme vymysleli jako hraný, měla to být živými obrazy ilustrovaná výpověď královny Žofie, která píše své paměti a vzpomíná. Královnu Žofii jsme získali přes Facebook, nabídla se nám kolegyně spisovatelka Zuzana Koubková, autorka historických románů. Nejen, že se dost podobá skutečné Žofii, ale navíc přivezla gotické kostýmy, meč, loutnu, psací pero a další rekvizity - a také sehnala další kamarády do rolí Čeňka z Vartenberka, minnesengra, a dvorní dámy. Páže si zahrál její syn Bolek a krále Václava IV., cloumajícího mřížemi vězení, vzal sám Jirka Fišar. Měl jsem sice připravený hrubý scénář, ale natáčení na hradě Točníku bylo do značné míry velkou improvizací. Po mnoha dohadech a odkladech jsme se vklínili do termínu na sobotu 24. listopadu, kdy na hradě končilo natáčení nové verze Angeliky a stěhoval se tam japonský štáb, pro nějž Točník je tou pravou samurajskou pevností! :-) Celé parkoviště před hradem zaplnily jejich karavany a technická vozidla, na všech nádvořích byly rozložené kulisy a rekvizity. Zachmuřená ochranka nás tam nechtěla pustit, teprve, když se za nás kastelán pan Zemánek zaručil, dostali jsme k volnému použití celý královský palác a přilehlou horní terasu. Nikam jinam jsme nesměli a bylo nám řečeno, že jestli se jakákoliv z rekvizit objeví v našem klipu, bude nás japonská produkce vláčet po soudech a přijde nám to pěkně draho! Naštěstí počasí k nám bylo mnohem vlídnější, byl to poslední krásný podzimní den, na slunci bylo teplo a dokonce bzučely včeličky! Zato v hradních komnatách bylo jako v ledárně! Ale natáčení proběhlo v rozmarné pohodě, já běhal po vymezeném prostoru a hledal další lokace, za mnou se stěhovali technici se stativem, kamerou a světly. Výsledek je docela pěkný, stylová reklama na celou trilogii. Premiéru měl trailer také na tom předvánočním podvečeru v Kublově. 

 Samostatná autorská beseda mě čekala ve Bzové, v pěkném sálku na obecním úřadě, sešel se tam klub místních důchodců, skoro čtyřicet lidí, bylo úplně plno, vyprávěl jsem a pouštěl fotografie, prodával jsem novinku, která právě vyšla, "Tajemná místa Podbrdska", prodal jsem všechno, dokonce i kazovou knížku o Jižních Čechách, kde byly přehozené stránky, ale ta paní ji mermocí chtěla. :-)

A na začátku prosince jsem natáčel s profíky. Standa Motl připravuje televizní verzi svého oblíbeného rozhlasového pořadu "Stopy, fakta, tajemství". Podle mého románu "Hořící lilie" připravil jednu část, vyprávějící o teroristickém útoku francouzských žhářů na Prahu. Setkali jsme se na Starém městě, v muzeu E. F. Kische. Uvnitř se skrývá honosný renesanční palác s vnitřními sloupovými arkádami. Tam - a také ve velké klubovně jsme spolu s Motlem vedli dialog o té dávné události. A pak jsme se štábem, kameramanem a mladou paní režisérkou putovali po pražských ulicích a ukazovali jednotlivá místa, kde žháři útočili; bývalý hostinec U černého orla v Kaprové ulici (dnes je tam vchod do metra a trafika, kde si můžete koupit zapalovač -chacha!! :-) a dům se zlověstným názvem U smrti, na křižovatce Dlouhé a Dušní ulice. Doufám, že to bude hezký pořad, vysílat by se měl někdy v únoru příštího roku.

 A co moje psaní? Měl jsem na něj vůbec čas? Abych pravdu řekl, skoro ne. Bylo to velmi hektické. Odevzdal jsem hrubý nástin knihy o Žebráku, dokončil popisky a výběr fotografií ke kníže "Pustinami středních Brd" (mimochodem, zavolala mi paní archivářka z Příbrami a vynadala mi, že mám nezodpovědný přístup k faktům, že uvádím nepřesné a zavádějící údaje a že nepřihlížím k nejnovějším objevům, publikovaným v jejich sborníku a nedbám na její názory, které jsou jedině pravdivé a spolehlivé. Nezbývá mi, než si pokorně nasypat popel na hlavu :-(

 Hlavně ale musím dokončit román "Ďábel na řetězu", protože je už nabízen v předprodeji na internetu, můžete si prohlédnout jeho obálku - a já mám teprve třetinu textu, bojuji úporně s postavami, prostředím a snad i samotným ďáblem...

 Jestli přežijeme zítřejší konec světa, který nám naplánovali staří Mayové, tak si tenhle román snad v květnu přečtete. Myslím, že se máte na co těšit! I já sám se těším, jak ten román dopadne, protože postavy si v něm dělají co chtějí a příběh se rozrůstá jako košatící strom. Apage Satanas!

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode