Zrcadlo z děsivého snu

Vážený pane Dvořáku,
zase jednou se mi "náhodně" (na náhody nevěřím):-) prolnula Vaše kniha se zážitkem - tentokrát jde o mého muže. Abych se připomněla , před časem jsem Vám posílala e-mail ohledně "strážce snů", jehož podoba ve Vaší knize přesně odpovídala mému vidění.

Můj manžel mi po úplňkové noci 9.4.vyprávěl příšerný sen, který se mu zdál. Máme v ložnici na stěně zrcadlo - a manžel vyprávěl, co se mu o něm zdálo: "...Vstal jsem z postele a pouze ve spodním prádle jsem chtěl na zrcadlo sáhnout - visí na dveřích, chtěl jsem se dostat do vedlejší místnosti. Nenašel jsem však kliku a jen jsem se dotkl plochy zrcadla, vtáhlo mně zcela dovnitř a já se ocitl v mrazivém nočním lese. Byla mi zima, chtěl jsem se vrátit zpět - otočil jsem se, ale zrcadlo ani jiný východ, přechod zpět tam NEBYL.. Ze snu jsem se vzbudil s hrůzou a pocitem, že jsem tam opravdu byl a zcela "tam" uvízl.
Tolik sen mého muže. a teď si představte, že o čtyři dny později si kupuji Vaše Démonické pasti, a hned v první kapitole čtu o tajemných přechodech do jiných světů, odkud není možno se vrátit a kde "přenašedlem" (řečeno s Harry Pottrerem ) :-) mohou být i obyčejné věci...

A zrcadlo je velmi magické. Pozoruhodné, že? Jsem docela ráda, že se můj muž vrátil.
Vím, že se jedná "jen" o sen, ale báje se sny přece pracují a leckdy realitu a sen neodlišují.

A ještě ke kapitole o větru: Moje babička mi vyprávěla, jak slýchala od své babičky zásadu starých cikánek - ještě těch "zpod plachty" na voze:
Prší - cikáňata lítají venku. Pálí slunce, sněží - cikáňata lítají venku. Fouká silný vítr - cikáňata pod plachtu! Vítr je nebezpečnej! - tvrdily staré cikánky. A ty věděly....

Přeji stále otevřenou mysl, pevné zdraví a určitě Vám napíši opět, pokud by nás zase potkal nějaký zajímavý sen, či jiný prožitek.
Vaše čtenářka Š. Ř.