Zajímavosti a záhady

26.04.2013 20:30

Hrůza na Uralu: tajemná síla zmasakrovala sportovní výpravu

  Mrtvoly byly poházené ve sněhu, navzdory uralskému mrazu mnohé téměř nahé. Dvě měly rozdrcenou hlavu, dvě zlámaná žebra, další vytržený jazyk a chybějící oči, některé vykazovaly známky radiace. Na účastníky mise Igora Djatlova čekala v roce 1959 na Uralu oživlá noční můra. Dodnes se neví,...
05.04.2013 22:37

Propadl obyvatel prokletého domu krvavé kletbě?

 Atmosféra jak z Kingových hororových románů  se vznáší nad šumavskou samotou s líbezným jménem Pohádka. Muž, který se tam usadil, aby pěstoval zvířata uprostřed poklidné přírody, se stal bestiálním vrahem. Možná jste už slyšeli jeho jméno - Roubal. Byl odsouzen na doživotí. Ale co...
25.03.2013 19:27

Podivuhodné divadlo světla v sedlecké svatyni

Teprve před pěti lety objevili v klášterním chrámu v Sedlci u Kutné Hory podivuhodnou vlastnost Santiniho architektury; i když je možné, že tato mystická záležitost byla zakódována již v původní gotické stavbě, poničené husity. Sedlecký klášter je skutečný unikát, i když v něm sídlí podnik na...
09.01.2013 15:44

LEGENDY Z DÁVNÝCH ČASŮ ČECH A MORAVY

Rád bych vás upozornil na zajímavou knížku, kterou vydal můj kamarád a dávný kolega z redakce časopisu Fantastická fakta Vladimít Mátl. Je to vlastně jeho nápad, projekt, který určitým způsobem navazuje na naši myšlenku Utajených dějin Čech. Vymyslel tedy koncepci a je hlavním editorem i tvůrčím...
11.09.2012 22:39

Tajemná místa v televizi

Televizní dokumentární cyklus "POLOŠERO" se zabývá okrajovými a temnými stránkami společnosti (např. drogy, šikana, násilí, prostituce, celibát, padělky obrazů atd.) V jedné z částí se televizní štáb podíval do prokletého šumavského statku s téměř ironicky znějícím jménem Pohádka, kde často...
23.07.2012 11:41

Návraty do Branišovského lesa - české Blair Witch?

 Zajímavé aktivity se rozvíjejí kolem záhadného branišovského lesa. Kdysi jsem o něm připravoval jednu část TV seriálu Záhady a mystéria; z jejího natáčení však ze "záhadných příčin" nakonec sešlo. Později jsem své pátrání alespoň zúročil v jedné kapitole své knihy "Neuvěřitelné jevy a...
18.02.2012 19:17

Další hypotéza o původu záhadných zvuků z vesmíru i z nitra země

Od loňského léta jsou po celém světě zaznamenávány zvláštní zvuky, které zní jako dunění, skřípání či přejezd těžké techniky. Touto záhadou, kterou někteří nazývají „zvuky Apokalypsy“, se nyní zabývají odborníci z celého světa. Pro ty, kdo chtějí racionálně pochopit co se děje, a neuspokojí je...
13.01.2012 17:17

Něco pro milovníky upírů

Nález nezvykle uložené, 700 let staré kostry u kostela v Hrádku nad Nisou (muž pohřbený tváří k zemi, bez rakve a s několika stříbrnými mincemi krále Jana Lucemburského v dlani) vzbudil značný rozruch. Odborníci se shodují v mínění, že šlo o takzvaný "vampýrský" pohřeb. Liberecké muzeum...
13.01.2012 16:57

Zjevení ducha ve vánici

Televize Prima přinesla zajímavou reportáž o řidiči, jenž na jedné české silnici natočil ducha. Prudká noční vánice ho donutila zastavit auto. Vytáhl videokameru, aby pro své známé zaznamenal, jaká nepohoda ho postihla. Najednou se napříč silnicí začal pohybovat jakýsi podivný pruh mlhy,...
20.12.2011 09:03

Kruhy v obilí - záhada vysvětlena!

Ve své knížce DÉMONICKÉ PASTI probírám mimo jiné i problematiku podivných útvarů, které odjakživa vznikaly ve stejnorodých porostech, ale i v ledu, sněhu či písku. Potěšilo mě, že vysvětlení, o které jsem se ve zmíněné knize pokusil, je v podstatě shodné s myšlenkami publicisty, spisovatele a...

Diskusní téma: Záhady, zajímavosti, výstřižky z tisku

Datum 23.03.2013
Vložil Standa
Titulek Záhada studny

Na hradu Hukvaldy je neprozkoumaná studna,více na www.vylet-hukvaldy.cz

 
VÝSTŘIŽKY Z TISKU

 RECENZE Z ČASOPISU PEVNOST (číslo 10/2008)

 

 Poznáte mě na tomto snímku z filmu TANKOVÝ PRAPOR? Ano, ten jednooký ruský generál, to jsem já :-)

 

Podivuhodné zážitky ruského plukovníka u českého tankového praporu

 Zdá se to neuvěřitelné, ale je to už dvacet let, co jsem poprvé vstoupil na nádvoří berounských kasáren. Zatímco v současnosti sem chodívám poměrně často do městské knihovny na besedy se svými čtenáři, tehdy tady ještě vládla snaha o přísnou vojenskou disciplínu, zmateně pobíhající důstojníci ječeli na mužstvo, z ampliónů zněly revoluční pochody a velitelská suita se mi pokorně klaněla. Měl jsem totiž na sobě uniformu plukovníka Rudé armády, a černá páska přes oko potvrzovala, že jsem obávaný sovětský poradce Nikitičenko. Už jste asi pochopili, že jsem v Berouně nebyl na vojně, ale stal jsem se tehdy spoluaktérem natáčení prvního porevolučního „nezávislého“ filmu, který ve vlastní produkci natočilo Kratochvílovo studio Bonton. Režii „Tankového praporu“, jehož předlohou byl román Josefa Škvoreckého, svěřil producent zkušenému režisérovi Vítu Olmerovi. A ten, když sháněl někoho do roličky ruského důstojníka, vzpomněl si na mě.

 Při natáčení v Berouně jsme také využili společenskou místnost kasáren, kde se odehrávalo „štábní cvičení“ nad plastickou mapou krajiny s modýlky tanků - a kde já coby Nikitišenko požaduji od majora Borovičky (Romana Skamene), aby mi přeložil sprostý výraz, pronesený v rozčilení jedním vojínem. Někde tam, kde je dnes kavárna Jiná káva, jsme tehdy měli maskérny a šatny. Byl to zvláštní pocit hrát vysokou šarži uprostřed skutečných kasáren a mezi vojáky záklaďáky, kteří nám byli „na povel“ k ruce. Instinktivně salutovali, když jsem je cestou k naší „polní kuchyni“ míjel – a pak si to uvědomili a začali se chechtat.

 Parta při natáčení Tankového praporu byla skvělá, i když jsme zažili v onom chladném únoru roku 1991 dost zimy. Nejhorší to bylo na tankodromu u Podbořan, kde jsme seděli v dřevěné ubikaci kolem rozpálených kamínek a hřáli se vyprávěním vtipných historek, v nichž samozřejmě exceloval Roman Skamene a suchým anglickým humorem je stvrzoval Milan Šimáček. Lukáš Vaculík, ačkoliv představitel hlavní role, věděl, co se sluší a patří pro „bažanta“ a tak pilně přikládal do ohně celá polena. Nadšený výraz, s nímž jako vojenský poradce hledím na pozorovatelně na přinášené kalíšky vodky, jsem ani nemusel moc hrát. Rekvizitář nám totiž slíbil, že bude skutečná – a slib dodržel! Na té pozorovatelně, která se nacházela ve výcvikovém prostoru na kopci Kozinec u obce Valov, foukal tehdy odporně ledový vítr. Sehráli jsme krátký úsek scény, kdy zmatený vojín začne s tanku střílet směrem k pozorovatelně a málem sovětského poradce zlikviduje, a hned jsme zase utíkali ke svým kamínkům, než se přestavěla kamera na nové stanoviště. Škoda, že nakonec kvůli rytmu nebyl ve filmu použit závěr té scény, kdy je vidět, jak celý štáb na pozorovatelně v děsu zalehl a pouze plukovník Nikitišenko, nedbaje svistu kulek kolem hlavy labužnicky dopíjí svou vodku až do dna.

 Natáčení jsem odstonal pořádnou chřipkou. Honorář byl spíše symbolický, zato premiéra v tehdejším pražském Paláci kultury byla pojata v „americkém“ stylu. Před vchodem vařila polní kuchyně vojenský guláš, všichni herci vstupovali do sálu po červeném koberci za zvuků vojenského pochodu a každý dostal „pravé“ vojenské vyznamenání. Na konci premiérového představení se vznesl nad Pankrácem velkolepý ohňostroj.

 Po dvaceti letech zůstávají jen vzpomínky a film Tankový prapor, na který se občas rád s určitou nostalgií podívám, i když jsem v něm sehrál nepatrnou roličku. Kolegy Šimáčka se lidé na jakési besedě ptali, jestli toho sovětského poradce nehrál skutečný ruský důstojník – a on jim odpověděl svým typickým stylem: „Ne, vůbec ne, to byl normální člověk.“

 Myslím, že lepší pochvalu za herecký výkon bych si ani nemohl přát.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode