názory čtenářů

Dobrý den,
právě jsem dočetla váš Mrtvý luh, dlouho jsem ho někde sháněla v tištěné podobě, až jsem se ve svém věku ( dávno přes 60 ), odhodlala přečíst si první e-knihu. Měla jsem k tomu důvod.
Pocházím z jedné titěrné vesničky na Šumavě a chtěla bych vám potvrdit, že o těhle věcech se u nás určitou dobu hodně mluvilo. Určitě to nebylo hned po válce, jelikož si to sama osobně pamatuji, řekla bych v první polovině 70. let. Bratr mého otce pracoval na železnici právě v těch letech. Říkalo se, že když je jednou vezli závodním autobusem z práce, bylo to na podzim, už byla tma celkem brzo a ve tmě se na dráze dělat nedalo, vběhnul jim skoro pod kola nějaký vyděšený muž. Byl zraněný, měl něco s obličejem, asi popálený, v civilu. S chlapama od dráhy byli v autobusu i vojáci, to aby jim neutíkali, když makali v určitejch místech, a ti z něj prý byli hodně vyděšení. Skončili všichni v kasárnách, dědovo bratr pak byl ještě jednou u výslechu až ve Vimperku. No nic víc neviděli, neslyšeli, mysleli si, že to byl nějakej "kopečkář", co při přechodu málem umřel. Ale vím, že se o tom nesmělo mluvit ( a tim víc se o tom šeptalo ) a pak už nic.