Vánoční kolední hra

(dle lidových her se sbírek Zíbrta a Sušila)

1. scéna – U koliby, tři pastýři spí

Anděl:

Sláva Bohu na Výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle!! Glóriá!

Ó, rozmilé pastuškové, poslouchejte věci nové, co se v této noci stalo, v Betlémě se přihodilo. Narodil se vám Spasitel, všeho světa Vykupitel.

Vavruch:

Kdo to na nás shůry volá, že nám v noci spáti nedá?

Anděl:

Já anděl z nebe poslaný, všem pastýřům jsem poddaný, byste vstali a nespali, k Betlému se ubírali, Ježíšku čest a slávu vzdávali!!!

Vavruch:

My ubozí jsme nespali, se svým stádem pracovali, nemáme ani v noci pokoje míti, ještě k tomu někým richtováni býti?

Anděl:

Ó, roztomilí pastuškové, nemůžeme spáti dále! Zanechte stáda vašeho a jděte hledat děťátka pěkného.

Vavruch:

Toť byl jistě anjel Páně, neb jsem ho dost málo slyšel. Vzbudím svého tovaryše, jestli on ví něco spíše. Kubo, Kubo, vstávej ospalý neklubo, ať víš, co se tady mluvilo!

Kuba:

Vari, vari, nech mě spáti, sic se na tebe budu hněvati!

Anděl:

Sláva Bohu na Výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Glóriá!

Vavruch:

Vstávej Kubo, kůže ospalá, anjel právě zpívá Glóriá!

Kuba:

Pravím tobě, nech mě spáti, sic tě budu holí práti.

Jura:

Stará ovce v stádě bečela, a ty hned, že anjel zpívá glóriá!

Anděl:

Rychle vstaňte, nemeškejte, k Betlému se ubírejte, naleznete nemuvňátko, v jeslích malé pacholátko.

Jura:

Inu, je to anjel Páně, neb pohlíží na mě švarně.

Anděl:

Vemte trouby a housličky, postavte se před jesličky, zahrajte děťátku malému, na tento svět poslanému.

Kuba:

Můj Vavroušku, co to praví, neb jsem na svůj sluch nezdravý.

Vavruch:

Bychom trouby a housličky vzali, Ježíškovi pěkně hráli.

Jura:

Trouby a housličky nemáme, Bártu s dudama cestou zavoláme, a malému Ježíškovi hezky zazpíváme.

Kuba:

Pak je slušno nést i dary. Já starší Kuba z ovčína vezmu berana na svá ramena. A co ty, bratře?

Vavruch:

Já krajíc chleba, toho je vždy třeba, a pár homolic, víc nemám nic. A ty Juro Vorubíku, navař kaše do rendlíku a vem flastr medu pro Boží potřebu.

Čert:

Hercum percum, já mezi vás, však jsem nebyl dávno u vás. Jakpak se tu jenom máte, že tak málo o mne dbáte?

Kuba:

Můj Vavroušku, co to praví, neb jsem na svůj sluch nezdravý?

Vavruch:

Je to ďábel nemilý, asi má v pekle dlouhou chvíli.

Čert:

Hercum, percum, žbrbli, žbrbli, co mi to, holomci, děláte, že se o půlnoci touláte?

Vavruch:

Ty ďáble nemilý, hledáme Spasitele.

Čert:

Škudrum, škudrum, co se ti to v hlavě mele?

Jura:

Ty ďáble nemilý, přijdeš tam na mládence, on ti poseká tvoje plece.

Čert:

Kdybych já se koho bál, na to bych se podíval. Půjdu s vámi hbitě, podívám se na to dítě.

Anděl:

Sem pojďte, pastýři, do Betléma brzy, sem, sem pojďte, nemeškejte, ať vás cesta nemrzí.

Kuba:

Však medle, medle, kudy k tomu Betlému půjdeme, když my žádné povědomé cesty neznáme.

Čert:

Hercum, percum, já ji znám, dobrou radu vždycky dám. Tudy cesta pohodlná, jitrnic a piva plná, rovnou kolem hospody. Jenom pojďte, nemeškejte, zvu vás na hody.

Anděl:

Přes kamení třeba jíti, tam kde hvězda nocí svítí.

(anděl kráčí před nimi se zlatou hvězdou na vztyčené tyči, pastýři odcházejí za ním)

2. scéna – na křižovatce, přicházejí tři králové

Kašpar:

Co to znamená, medle nového, neviděli jsme nebe tak jasného, hvězdy překrásně svítí, musí to něco býti.

Melichar:

Ptáčkové libým hlasem zpívají, pastýři o půlnoci troubějí, nikdy to nedělali, by v noci troubívali.

Baltazar:

Anděl Páně po oblacích nebeských se snáší, všem kůrům andělským radost přináší.

Všichni tři králové zpívají:

My tři králové, jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. Daleká je cesta naše, do Betléma mysl naše.

(z druhé strany přicházejí tři pastýři)

Kuba:

Narodil se tam Spasitel, všeho světa Vykupitel.

Kašpar:

Kde je ten král narozený, novou hvězdou oznámený? I my jsme sem proto přijeli, abysme se jemu klaněli. Napravte nás na cestu, prosíme za to. Já mu vezu za dar zlato.

Melichar:

Hvězda, která se nám ukázala, a nás v cestách předcházela, taká se nám zdála divná, jiným hvězdám nepodobná. Proto se tážeme na jeho bydlo, já mu nesu za dar kadidlo.

Baltazar:

Mouřenínská zem je veliká, sluje Hamerika. Já jsem její král, od slunce mám spálenou tvár. U nás nikdy zima nebývá, tam přehorce slunce pálívá. Nasbíral jsem myrhu na svém políčku malém, neb ji chci dáti novému králi darem.

Jura (spatří, jak v pozadí prochází anděl s hvězdou na tyči. Ukazuje na něj ostatním-):

Aj, tam ta hvězda vychází, velká záře od ní pochází, zajisté se tam narodil Boží syn.

Melichar:

Pročež rychle pospěšme tam, by se nám snad opět znova jasná hvězda neztratila, teprv by nás zarmoutila.

(odchvátají za andělem)

3. obraz – u jeslí stojí Maria a Josef

Marie:

Ach, milý Josefe, co já se nastarám, že tak velmi strhané plenky mám. Též mouky ani krupice nemáme, z čeho dítěti kaše naděláme? Líto je mi na ně hleděti, že je vidím tak bídně ležeti.

Josef:

Však ještě tady v rendlíčku, kaše zůstalo trošíčku.

Marie:

Inu, ohřej tedy ostatek té kaše, ať se jí posílí děťátko naše. Než hleď, abys jí nepřipálil, čím bys mi smutek spravil, neb připálené kaše nechtělo by jísti děťátko naše.

(vstupují králové a pastýři)

Tři králové:

Seslal Bůh šťastnou hodinu na tuto betlémskou rodinu.

Kašpar:

Ó, ty stařečku shrbený, krásnými kníry ozdobený, jakpak ti říkají?

Josef:

Mé jméno je Josef, tak mě nazývají. U jeslí musím státi, s oslem a volem Ježíška musím hřáti.

Melichar:

Mario Panno, Matičko Boží, z dalekých krajů jsme přijeli, bychom se tvému synu klaněli.

Marie:

Převzácní cizí králové, proč jdete na místo takové? Neb nebudete si oškliviti, do chléva sobě jíti?

Batlazar:

Tvého syna za jediného krále máme, spasení své duše od něho žádáme.

(obracejí se k Ježíškovi)

Kašpar:

Slavný!

Melichar:

Důstojný!

Baltazar:

Ač malý!

Kašpar:

Všemohoucí věčný králi, přijmi od nás skromné dary!

Melichar:

Z bídy budeš povýšený, do bídy zas ponížený.

Baltazar:

Neb ty jsi ten Spasitel, našich hříchů Vykupitel.

Kašpar:

A proto jsi hoden, abys byl ode všech lidí ctěn.

Všichni:

Amen.

Kuba:

Pánbůh rač to dáti, aby se tak mohlo státi.

(Tři králové odcházejí, Kuba se ohlíží)

Kde zůstal Bárta s dudama, že nepřišel hned za náma? Snad si je nepolámal, když si je do nůše dával?

Jura (se prodírá k jeslím):

Půjdu vpředu, Ježíkovi nesu medu, trochu žinčice, smetanu do lahvice.

Kuba:

Já starší Kuba z ovčína, jsem vzal beránka na svá ramena.

Vavruch:

Já červená jablíčka, ať má zdravá líčka, pár kuřátek, holoubátek, cukr do kafíčka.

Kuba:

Je to malý pastýřek, přesličný Ježíšek, dej mu Juro kožíšek.

(Jura svlékne kožíšek a přikryje s ním Ježíška)

Marie:

Já vám, rozmilí pastuškové, děkuji za dary takové.

Kuba:

Můj Vavroušku, co to praví, neb jsem na svůj sluch nezdravý.

Vavruch:

Ona nám děkuje z darů, bysme se navrátili k svému stádu.

Kuba:

Ne, ne, já myslil, že se tu pozdržíme, s naším Ježíškem potěšíme (tahá z kapsy flašu slivovice)

Vavruch:

Ne, ne, my musíme domů jíti, naší živností nemrhati. Kdo svou živností mrhá, nemá časem ani chleba. (vezme mu flašku a drží ji za zády)

Josef: (si myslí, že flaška je určená jemu, vezme ji a vypije)

Já vám, rozmilí pastuškové, děkuji za dary takové!

(pastýři jen naprázdno polknou)

Čert:

Hercum percum, já mezi vás, však jsem nebyl dávno u vás. Jakpak se tu jenom máte, že tak málo o mně dbáte? Ach, medle, medle, kdo kde je, ať se mé cesty varuje! Nebude-li se chtít varovati, mám ho moc tímto jelitem vypráskati!

 Josef:

Ó, ty ďáble nemilý, co ty tu máš v tuto chvíli!

Kuba:

Ponavrať se odtaď, a víc se sem nevrať!

Jura:

Tak tě párkrát přetáhnu, až tě vejpůlky přetnu! (přetáhne čerta holí)

Čert:

Brrr, dostal jsem přes záda, že se kolíbám jak stará bába (odplazí se)

Anděl:

Slyšte mě, lidé, kdo kde je, ať se zlé cesty varuje!

Kuba:

Můj Vavroušku, dobře praví!

Vavruch: (udiveně)

Ty jsi, Kubo, na sluch zdravý!

Jura:

Tohle věru není málo, děťátko ho uzdravilo, když se na něj pousmálo. Teď zpátky ke stádu půjdeme, snad se s Ježíškem zase sejdeme.

Kuba:

Ať má k dobru dary naše, co jsme nesli od salaše.

Vavruch:

Neber sobě, Kubo starost, v nebi čeká věčná radost. Až doroste děťátko, sečte všechno zakrátko.

Všichni:

Sejde se rok za rokem, vrátí nám i s úrokem.

Vinšujem vám šťastnej a veselej Novej rok, abyste ho ve zdraví přečkali a s menšími hříchy, abyste se spolu radovali a lásku věčnou prožívali!

Toto je základ hry, složené z upravených úryvků několika různých dochovaných lidových her, jejichž verše mají podle mého názoru půvab naivistických malbiček, ale přitom silný citový náboj. Je to pouze zkrácená verze, kterou si ode mne vyžádala vnučka, neboť ji chtěji inscenovat v domě sociálních služeb, kde pracuje jako odborná pracovnice pro lidi bez domova, nebo pro ty, které postihla těžká životní situace. Mají málo "herců" a tak jsem jim upravil střední část, soustředěnou kolem jeslí, a vynechal několik rozsáhlých a dost komických obrazů, odehrávajících se na dvoře krutého krále Herodesa, kde ještě vystupuje drabant a prohnaný vykladač zákona Ráboň se svým synem, jenž by "radši než by handloval, s čertem v karty hrál". V rozšířené hodinové verzi jsme hru hrávali vždy kolem Vánoc s divadelním souborem ANFAS. Součástí byly také koledy a písně, hrané různými folkovými skupinami, zejména kapelou KOLOVRÁTEK. Až někdy budu mít víc času, doplním hru v celém původním rozsahu. Autorská práva jsou volná, ostatně je to jen úprava :-)