názory čtenářů

Dobrý den, pane Dvořáku,

Období covidových lockdownů jsem si zpříjemnil některými knihami od Vás - a v hlavě mi začala hlodat otázka, která se však, pod nánosem jiného čtiva a starostí všedních dní, postupně uložila ke spánku. Před pár týdny jsem ale dočetl Démonické vládce hor a ona otázka se probudila v plné síle a svěžesti.
Nemohl jsem si nevšimnout, že se celou Vaší tvorbou, jako výrazná červená nit, táhne fenomén Divokého honu/Divoké honby, říkejme tomu jak chcete. V Ďáblově klíči, v několika povídkách v knize Mrtvý luh...snad ve všem, co jsem od Vás četl, je minimálně zmínka o tomto úkazu. Proto bych se rád zeptal, co k tomu vede. Líbí se Vám onem fenomén z hlediska mytologického? Máte s ním snad zkušenost osobní? Je za tím něco jiného?
Nutno dodat, že Divoký hon notně zpropagoval mistr Sapkowski ve svém knižním Zaklínači; třetí počítačová zaklínačská hra dokonce nesla stejný podtitul.
Brněnská skupina Deloraine (dovolím si jejich tvorbu doporučit, hrají s umem a velkou energií) dokonce složila o Divokém honu píseň.
Zkrátka a dobře - Divoká honba si i se svým králem žije vlastním životem. Proto by mě zajímalo, čím si vysloužila výsadní postavení ve Vaší tvorbě.

Když už Vám píši, dovolte mi, prosím, abych smekl před druhou částí knihy Sekera strážců. Tedy, celá kniha se mi moc líbila, ovšem druhá část, putování Modroočky, má neskutečný baladický náboj, Erben je z ní obrovsky cítit, a bez jakéhokoli přehánění mohu říct, že je to jedna z nejlepších knižních pasáží, jakou jsem kdy četl. Navíc ve mně vyvolala krásné vzpomínky na dětská léta a podzimní sklizeň, kdy jsme s babičkou trhali jablka. Babička bohužel umřela, když mi bylo nějakých 7-8 let a právě vzpomínka na sklizeň jablek mi nějak utkvěla...zřejmě díky oné typické vůni, kterou jsem tak trochu opět zacítil, když se Modroočka ocitla v sadu.
Když už jsme u Sekery, rád bych se zeptal na další věc, která mi vrtá hlavou. Legenda o Strážcích, kteří střeží údolí, mi připomněla Holdstocka a jeho Les mytág, respektive prvního hrdinu "Urscumuga". Holdstock čerpal hlavně z ostrovních legend a mýtů. Proběhla z Vaší strany, při psaní Sekery, nějaká inspirace právě Holdstockem, nebo mýty z oblasti Velké Británie?
Ještě mě napadá (pardon, těch otázek je už asi hodně, ale když už píšu...), jestli jste chmelnice zvolil "náhodně", nebo jestli mají souvislost s děním kolem svatby, respektive, jestli jste se symbolicky neodkázal na polské "oczepiny", svatební rituály, v nichž hraje chmel poměrně významnou roli (ať už jako rostlina, nebo ve formě piva)?

Samozřejmě bych také rád smekl za vynikající Vřeteno osudu, jenže se obávám, že by smeknutí bylo tak hluboké, až by přešlo do kotrmelce, tak to napíšu jen slovy.
Vřeteno, myslím si, by mělo být doporučováno na všech školách, kde to s literaturou myslí aspoň trochu vážně. Všechny postavy, které se v čítankách zdají nudné, ve Vaší knize ožívají, poměrně složitá doba a poměry Českých zemí v daném časovém úseku jsou skvěle vysvětleny a vykresleny. A - to hlavně - můj oblíbenec Erben konečně dostal důstojný literární pomník. Parádní kniha, parádní čtení.

Ještě si dovolím malou poznámku k Démonickým vládcům, k pasáži o Boji s rarachy. Pokud by se jednalo o boj s rarohy, ptáky, mohla by zde být, byť minimální, téměř nicotná, souvislost s jedním starým zvykem z Kašubska, který se jmenuje "Scinanie kani" (nebo podobně, nejsem v polštině nijak kovaný). Chápu-li tento zvyk dobře, pak je v něm káně obviněno ze všeho zlého, odsouzeno (při rituálu jsou jasně dané role, například starosta, kat, soudce...) a zahubeno. V dnešních dobách, naštěstí, už místo dravce slouží jen atrapa.

A nyní již otázka poslední - neplánujete, v nějaké dohledné době, dotisk Ďábla na řetězu a dotisk, případně reedici "Kdo přichází v hodině vlků?". Rád bych si knihy časem přečetl, tak jestli mám hledat po antikvariátech, nebo vyčkat na nové.

Moc děkuji za odpovědi.

Ať se Vám daří.

S pozdravem,
Jakub Štros