Diskusní téma: Příběhy čtenářů

Těší mě, Zdenku, že se vám moje knihy líbí. Je to náhoda, ale zrovna tento týden v pondělí jsem se po letech opět setkal se Stanislavem Motlem. Bylo to v souvislosti s natáčením pořadu Všechnopárty, kam nás moderátor Karel Šíp oba pozval jako své hosty. Samozřejmě, že se Motla také ptal na jihlavské podzemí! Dodnes si Standa nedovede ten zvláštní jev nijak racionálně vysvětlit. Na zeď se prostě promítl stín, který se podobal bytosti ve středověké přilbě. Ale Motl měl přitom zvláštní pocity. Těsně předtím, když krátce usnul, se mu zdály velice zvláštní, znepokojivé sny. Je pravda, že nacisté natřeli část chodby svítivou zelenou barvou a něco v jihlavském podzemí budovali: údajně protiletecké kryty a tajné dílny. O Tibeťanech nevím. Zato vím, že jedna z chodeb ústí do parku nedaleko zámečku Heulos, ve kterém dnes sídlí policejní škola (náhoda?). Bylo to magické středisko Hitlerjugend, dodnes jsou tam ve výzdobě budovy tajemné runy a symboly. Pamětníci hovoří o pochodňových průvodech a mrazivých chorálech, zaznívajících za nocí ze zámečku a přilehlého parku. Také pamětníci vzpomínají na jezírko, které po válce jako kluci objevili v jihlavských chodbách. Kolem té nádrže se povalovaly kousky podivné zelené umělé hmoty, vypadaly jako kamínky. A byly tam prý nějaké šachtičky, ze kterých vycházela namodralá záře. Tohle místo se od těch dob už nepodařilo najít. Kdo ví, jestli za minulého režimu, kdy bylo podzemí uzavřeno, tam naše tajné služby nepokračovaly v pátrání? Nejsou některé vstupy zazděny? Je zajímavé, že geologický radar na jednom místě ukazoval dutinu, ale když se tam vrtalo, naráželo se jen na kompaktní horninu. Záhada tedy trvá...