Diskusní téma: Ve spárech zla - obávaný velhartický hřbitov

Na tomto hřbitově jsem byl dvakrát v rozmezí asi tak dvou let. Atmosféra je skutečně velmi zvláštní, ale nemohu vyloučit, že moje vnímání bylo ovlivněno předchozí informovaností o místě a zvědavostí. Žádné negativní následky, které bych byl schopen rozpoznat jsem po návštěvách nezaznamenal. Pocitově bych se ale nedivil, kdyby nastaly.
Při druhé návštěvě se stala poměrně neobvyklá věc. Zároveň s námi (byl jsem tam s kolegou), přijela autem paní středního věku. Téměř jistě místní. Měla s sebou běžné nářadí jako květiny, svíčky apod. na úpravu hrobů. Ta paní vešla na hřbitov, věnovala se své činnosti a po celou dobu si pro sebe nepřetržitě povídala. Nemohu to samozřejmě tvrdit s absolutní jistotou, ale mně to naprosto jednoznačně připadalo jako nějaký obranný osobní rituál. Nás si vůbec nevšímala. Samozřejmě, že jsem se již setkal s lidmi, kteří si pro sebe stále něco drmolí v rámci nějaké duševní neobvyklosti, ale tahle paní mi nepřipadala "vyšinutá". Vím, že to není měřítko, zvlášť v dnešní době, ale například řídila auto.
Zpětně si také uvědomuji, že si vůbec nevybavuji, jaké bylo obecně v těch dnech počasí, ale mně samotnému se tento hřbitov spojuje s potemnělým pošmournem uprostřed dne. Znám přitom i hřbitovy, které bych mohl označit za veselé. Tohle je samozřejmě velmi subjektivní, ale už i to, že mne vůbec napadlo se svěřit s něčím takovým, může svědčit o poměrně silném vjemu. Může to ale také negativně svědčit o mé psýše, případně o sklonu zveličovat banality, takže toho raději už nechám.

Přeji Vám všem rok 2015 bez krizí jakéhokoliv druhu, stejně jako roky další.

Otokar