Autoři Pevnosti na Pragoconu

Dnes jsem se odpoledne vypravil na Pragocon do Modré školy u stanice metra Háje. Šéfredaktor časopisu PEVNOST Tomáš Němec mě pozval jako účastníka besedy, v níž chtěl představit autory knižních příloh, vycházejících ke zmíněnému časopisu. Beseda byla velmi živá, i když v sále seděli spíše další spisovatelé a redaktoři než běžní diváci (někteří dokonce zasahovali do besedy velmi radikálně a hlasitě, jako například nejmenovaný klasik české fantastiky JWP). Potěšilo mě, že jsem konečně mohl osobně poznat pana Pecinovského, jehož povídky vycházející počátkem devadesátých let v Ikarii a Rodokapsu mě hodně ovlivnily (Například povídky "Nos to závaží" nebo "Hodím ti laso, kamaráde").

 Zajímavým tématem besedy se stala otázka "antiutopií", tedy světů, v nichž zvítězí to špatné. A také otázka humoru ve scifi a fantasy, jemuž se v Čechách moc nedaří. Ptali se mě, jestli jsem někdy napsal něco humorného. Nemohl jsem si vzpomenout. Pravda, komická (nebo spíš tragikomická) postava se v mých dílech občas vyskytne (viz. například trpaslík Gnóm ze Sekery strážců), ale vysloveně humorná věc? Možná některé parodie, co jsem napsal na stránky kolegy Renčína. Ale nakonec jsem si vzpomněl, že vlastně moje úplně první otištěná fantastická povídka byla skutečně humoristická, vyšla někdy v roce 1988 v časopisu Dikobraz, a jmenovala se "Záhada Macochy odhalena". Byla to mystifikace o posledních objevech Moravského muzea, kde nějaký docent dokázal, že propast Macocha vznikla tím, že tam jeden hamižný kmen pravěkých lidí těžil pazourek. A když všechno podřidili "pazourkové ekonomice", zbourali i svoji vesnici a na jejím místě vyhloubili propast, ukázalo se, že pazourek už nikdo nechce, protože nastala doba bronzová. Sousedé jim začali říkat "mají co chtěli", čili v jazyce pralidí "Ma - co - cha".

 Jinak byla na Pragoconu už tradičně spousta her a hráčů, stánků s knihami a postav maskovaných za románové hrdiny.