Čas bláznivých návratů ke kořenům

Poslední týden jsem po letech opět prožil v rodném městě - byli jsme s manželkou pověřeni hlídat dceři, která odjela na dovolenou, psa, krysu a bílou myš. Využil jsem té doby a opět se toulal Žebrákem, potkával známé a objevoval fascinující detaily dávno zapomenutých věcí. Náhlý deštík nás na procházce zahnal pod korunu mohutného kaštanu, největšího, který roste na loučce za potokem. Také pamětník a skoro nikdo o něm neví! Pak jsem se vracel k počítači, abych v dusném tropickém vedru  - a vzápětí v deštivém chladnu, opět hrozícím povodněmi  - dodělával korektury knihy ŹEBRÁK V DOBĚ NAŠICH DĚDEČKŮ. Kameel Machart našel skvělé grafické řešení, staré fotografie budou ve dvou odstínech (modravém a hnědavém). Měl jsem sraz v Pivovarské ulici ve stylové hospodě U vosy s vnukem majitele bývalé zdejší továrny Otou Braunem, abych mu vrátil zapůjčené fotografie. A znovu ožily staré časy, k našemu stolu přícházeli místní lidé a zapojovali se do hovoru... Letos jako by byl pro mne nějaký bilanční rok. Je to náhoda? 

 V Kublově vzpomínáme 1010 let od první zmínky o Velízu, napsal jsem jim pár slov do výročního almanachu a s Evou jsme pomáhali při instalaci výstavy, která se tentokrát konala v jiných prostorách, v upravené zasedací síni na obecním úřadě. Páteční vernisáž před svatojánskou poutí byla hojně navštívena, s obavou jsme sledovali mraky, ale nakonec nám počasí přálo, mohl jsem svůj projev na téma "Proměny" přednést na dvorku. Jedna známá paní mě zachránila, když přiskočila a přidržela mě ve chvíli, kdy jsem v zápalu řeči couvl o krok a ocitl se na hraně tarasu :-). V rámci výstavy jsem představil i svůj nejnovější román ĎÁBEL NA ŘETEZU, který začíná ve stejný rok jako kublovské výročí - tedy v bláznivém roce 1003. Není i ten letošní rok bláznivý? Připadá mi, jako by se po tisíci letech vše opakovalo. Tehdy nechal mstivý opilec Boleslav Ryšavý vyvraždit své soupeře Vršovce. A když slyšíme o policejní razii ve vládě, o pádu Nečasova kabinetu, povodních a bitkách s cikány... Stejně, jako tehdy před tisíci lety, se mnozí ptají: "Kam ten svět spěje?"

 Ve středu jsme měli v Městské knihovně v Berouně slavný "trojkřest". Představili jsme knihy ĎÁBEL NA ŘETĚZU, TAJEMNÁ MÍSTA BEROUNSKA a také měl premiéru další díl cyklu "S kamerou za záhadami" pod názvem STRADONICE - VELKÝ PÁTEK NA DUKÁTOVÉM POLI. Sešlo se asi padesát diváků a na místě se prodalo kolem třiceti knih. Dá se říct, že to byl úspěch.

 Myslel jsem si, že léto zasvětím odpočinku, ale zatím se to vyvíjí dost hekticky. Měli bychom natáčet se studiem J.O.P. Kralupsko s tajemným pivovarem kolegy Koláčka a s objevy kolegyně Lenkové. Také spisovatelka Zuzana Koubková nám předala scénář k filmu o Blaníku. Vypadá to dobře, pokus o cosi nového, více hraný film na způsob Toma Wizarda, ona tam prochází se svým synkem a potkávají tajemné blanické rytíře. Já tam mám vystoupit jako expert. Nakladatelství Moba a Alpress mě bombardují žádostmi, jaký další historický román pro ně napíšu. Musím si to dobře rozmyslet. Láká mě možnost sáhnout do dočista jiného historického období, a sice do revolučního roku 1848.

 Čas vzpomínek... V sobotu se zastavila dcera Pavla s přítelem Fredericem a dětmi, sešli jsme se ve stylové žebrácké pizerii s příznančným názvem "Génius loci". Duch místa šel s námi i na procházce po okolí města, duch vzpomínek, když jsem tu chodíval s Pavlou jako malou holčičkou. Vyprávěl jsem stejné příhody jako tenkrát, došli jsme až k sádkovým rybníčkům pod vrchem zvaným Amerika (cesta tam vede před Balkán, takže takové malé putování kolem světa). Bylo tam krásně, jakýsi cyklista s dceruškou drobili rohlík rybičkám, kapři hlasitě mlaskali a mezi rákosinami rozkvetl růžový leknín, který tam zřejmě zabloudil z nějakého zahradního jezírka a vypadal jako zjevení z jiného světa. Sousedka nám říkala, že tam už třetím rokem žije želva, ale tu jsme nespatřili. A tak nám skončil červen, měsíc bláznivých proměn a návratů ke kořenům...