Cyklista na stopě tajemných míst: 1.část

Čtenář pan Čermák mi poslal zajímavý dopis. Vlastně je to úvod trochu netradičního cestopisu, který se možná zajímavě rozvine. Každopádně mu v jeho letech přeji onoho sportovního ducha a nestárnoucí chuť poznávat. A těší mě, jak moje knihy plní účel, se kterým jsem je vlastně psal; aby zaujaly a povzbudily k novému pohledu na zdánlivě známou krajinu v našem okolí.

Hezký den, pane Dvořák, předem vám chci poděkovat za knihu "Krajinou Čertovy brázdy". Mám prazvláštní pocit, k té knížce jsem totiž došel takovou náhodou, že mi to připadá až zázračné.

  Je mi 67 roků, jezdím na kole a při mé poslední vyjížďce před cca 10 dny jsem se v Č. Voděradech rozmýšlel, kterým směrem pokračovat. Najednou jsem měl pocit, že musím něco najít, ale netušil jsem co. Už od rána ve mně byl zvláštní neklid. U Jevanskeho potoka jsem původně chtěl jet na Stříbrnou Skalici, ale najednou mě něco přimělo zahnout doleva na Kostelec n. Č. lesy, za ním jsem zamířil na Kouřim, mé odpočinkové městečko. Nafotil jsem si kaolinový lom před Molitorovem, v Kouřimi vyfotil památný kostel a posvačil. Opět bez cíle jsem jel, či spíše kolo mě samo navedlo na Borek. Nikdy jsem tudy ještě neprojížděl, cítil jsem vzrušení a po příjezdu do Lipan to začalo. Ani mě nenapadlo, že jsou to ty Lipany, poznamenané husitskou tragedií.

  Ve vsi Lipanech je jen šipka „Památník“, tak jsem se jedné cikánské maminy optal, co je to tam za památku. Samozřejmě nevěděla. Tak ten kilometr jsem dojel, byl jsem tam sám a při čtení cedulí na památníku mi pomalu drkotaly zuby. Rozhlížel jsem se po krajině a ta atmosféra na mě silně působila. Vše jsem si vyfotil a sjížděl zpátky ke vsi. Přes pole mě zaujala zvláštní stavba – asi zámek – s alejí starých stromů. Zahnul jsem k ní po úzké asfaltce. Proti mně se objevilo nízké stavení v zanedbaném stavu, vlevo u něj asi dva náklaďáky bordelu, dohořívající oheň, na dvorku cikán s dcerkou. Optal jsem se na zámek, dojel tam a vyfotil. Na dvoře, podle kolejí v blátě jsem usoudil, že je to asi depo traktorů nějakého zemědělce. Jinak okrově červená fasáda byla vcelku zachovalá, jen plechy věžičky čekají na natření. Vrátil jsem se tou samou cestou a přítel cikán mi říkal, že toto vše, včetně jeho domu, je chráněno památkovým úřadem. Kromě něj ve vsi ani živáčka, ponuré místo, ještě, že začínalo jaro. Příhodné mi připadlo i nabádání na jedné z desek na lipanském památníku: „Kdož zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa.  7.9.1930.  Zemědělský lid“. Jak příhodné pro naše politiky v posledních deseti letech!

V Českém Brodě jím pomeranč a banán, nasměruji kolo na Mukařov, a jen co jsem v Tismicích, zahýbám ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Věděl jsem o něm a slíbil jsem si, že ho ještě navštívím. Snad jsem podvědomě směřoval sem. V informacích byla slečna, bohužel neměla klíče od kostela. Cítil jsem zklamání. Našel jsem vůbec něco, nebo to bloumání krajem mi přineslo jen otázky bez odpovědí? Naštěstí mi mladá průvodkyně prozradila název knihy o zdejším kraji, která prý nedávno vyšla: Krajinou Čertovy brázdy. A pak už nebylo nic lehčího, než si tu knihu objednat. A napadlo mě, že právě kvůli ní jsem asi podnikl svou bludnou cestu.

 Chci teď podle podle Vaší knížky objet co nejvíce Vámi popisovaných míst, nebudete-li se zlobit, občas se o dojmy podělím. Ještě jednou Vám děkuji, bude to zajímavá kombinace cyklistiky, poznávání  - a také cíl!

S pozdravem Čermák