Energetická síla nedostavěného chrámu

Zajímavý zážitek mi poslala čtenářka Ivana:

Nedostavěný chrám v Panenském Týnci je poměrně známé místo, zajímavé z mnoha hledisek. Ať už se jedná o historii, architektonickou hodnotu, nebo, a to hlavně, o jeho pozitivní vliv na lidskou psychiku. Propadla jsem kouzlu tohoto místa již počátkem 90 - tých let, kdy ještě nebylo tak populární. Jezdívám tam pro doplnění energie a prožitek ticha a odlehčení. V poslední době je stále těžší najít okamžik, kdy nebudou bloumat mezi zdmi chrámového torza lidé, kteří často bohužel naprosto ignorují genia loci jedinečného, nikdy nedostavěného dómu. Přesto se mi právě díky lidem dostalo nejintenzivnějšího prožitku.

Stalo se to asi před rokem. Přicházela jsem s manželem mezi zdi kněžiště a trochu zklamaně jsem pozorovala pár středního věku, který nás předběhl. Je zvláštní, jak iracionálně majetnický dokáže člověk být, když si oblíbí nějaké místo. Potlačila jsem tedy ten pocit rozladění, a abychom nerušili, posadili jsme se uvnitř k boční zdi na zem. Pár stál v přední části kněžiště na udávané nejsilnější energetické zóně chrámu. Spojovala nás pomyslná, asi 3-4 metry dlouhá, přímka. Byla jsem zády opřená o zdivo, nohy pokrčené a opřené ploskami o zem. Manžel zaujal podobnou pozici. Zavřela jsem oči a snažila se vytěsnit všechny okolní vlivy. Najednou jsem cítila zvláštní brnění v zádech a tíhu v nohou, jakoby mi vrůstaly do země. Přičítala jsem to špatné poloze, takže jsem trochu pohnula tělem. Nepřestávalo to, spíš naopak. Otevřela jsem oči a viděla, že pár stojí proti sobě, přímo na středu vyšlapaného energetického kříže, a drží se v objetí. Zřejmě jejich spojení zkoncentrovalo a znásobilo energii a ta „vystřelila“ až do míst, kde jsme seděli. Byl to opravdu zvláštní pocit, a co víc, všimla jsem si, že manžel má zvláštní výraz. Je spíše skeptik a má tendenci podobné věci zlehčovat, ale teď bylo vidět, že skepse není to, co by ho ovládalo. Později se přiznal, že cítil velké brnění v ruce a že s ní nemohl hnout. Bylo na něm vidět, že se vzpírá přijmout cosi nehmatatelného,  z jeho pohledu pochybného .

Odjížděli jsme tehdy domů mlčky, a od té doby, když došlo na Panenský Týnec, sice se mnou jel, ale procházel se spíš po obvodu chrámu. V dnešní době jsou navíc vyšlapaná cestička i energetické místo vysypány destrem. Chroupající kroky přicházejících ruší koncentraci a vrstva cizorodého zásypu jakoby rušila působení energie.

Podobná situace je nakonec i u menhiru nedaleko Klobuk. I tam je kolem Kamenného pastýře zásyp a dokonce ohrádka z dřevěných palisád. Vím, že to bylo myšleno dobře, ale na mě ta parková úprava působí sterilně a zdá se mi, že místo ztratilo své kouzlo i podstatu.

K tomu bych dodal pár poznámek: Nedostavěný gotický chrám v Panenském Týnci ohromuje kontrastem štíhlých, dvacet metrů vysokých pilířů a volného nebe. Už jenom tímto vizuálním dojmem vzbuzuje u návštěvníka určité "duchovní naladění". Klášter nechal stavět Plichta ze Žerotína jako poděkování za to, že sv. Anežka vyléčila jeho manželku z neplodnosti. Podle lidové tradice byla sv. Anežka potají pohřbena právě zde, v Panenském Týnci. V roce 1382 však rozestavěná budova vyhořela, další pokus o dostavbu přerušily husitské války a poté válka třicetiletá. Podle ezoteriků tady dochází k vyrovnávání polarit dobra a zla, (obecněji plus a mínus nebo jing a jang, což je asi přesnější, protože hodnocení, co je dobré a zlé, je subjektivní). Někdo klade otázku: Proč se tedy na tak pozitivním místě nepodařilo klášter dokončit? Myslím, že právě to vyrovnávání polarit zabraňuje, aby jediný aspekt převážil.

 Naprosto souhlasím se čtenářkou, a také mě zlobí ta snaha vylepšovat "mystická místa" nějakými "parkovými" úpravami. Tím se pokazí přirozené propojení s přírodou. Lepší je přirozená údržba, vězící v odstraňování plevele a náletových křovin, a v přirozeném vyšlapání cestiček a plácků lidskýma nohama. Klobucký menhir teď vypadá jako nějaký umělecký artefakt, postavený na poli současným umělcem, vytratila se z něj ta patina věků, což je hrozná škoda! A už se tahle neřest rozšířila i do Panenského Týnce? Tak to se mi vůbec nelíbí!