Májová vzpomínka...

První máj...

Chybí mi dechovka, vyhrávající od časného rána z pouličních amplionů, pleskající vlajky na průčelích domů a balkonech, a třepotající se pentle na plotech a zábradlích, stovky kýčovitě pestrých plakátů se snítkami bezu a radostně se smějícími dělnicemi, řadící se průvody, výskání, pokřiky, pestrost různých uniforem, alegorické vozy s živými obrazy, modely, nafouklými balónky... Na náklaďáku čerstvě vyrobený soustruh a na valníku traktoru živá dojnice obklopená fešnými mladistvými dojičkami... Prostě ta paráda komunistického karnevalu! A potom nudné projevy (během nich jsme sháněli u stánků párky), hymna, při které jsem se děsil, protože se během ní střílelo nebo házeli dělbuchy, a potom dlouhé odpoledne s různými atrakcemi pro děti, cestou domů jsme se stavěli v cukrárně na rohu... a večer pak byl doma májově bezstarostný, pokud bylo jasno, táta vyndal na balkon dalekohled a pozoroval vzdálené planety, zatímco máma chystala speciální večeři, kterou jsme jako děti milovaly - žabí sněm. Na listech hlávkového salátu seděly do kruhu žáby, vyrobené z vajíček na tvrdo, oči měly z kuliček pepře a jazyky z červené papriky... Večer se u rybníka tancovalo pod lampióny, hudba k nám doléhala, když jsme usínali v postýlkách pod otevřeným oknem, pod nímž voněly kvetoucí třešně - a nahoře nad průčelím domu pořád tajemně pleskaly v mírném větru prapory, jejichž neúnavné vlnobití se stávalo součástí mého snu... No vida, jak poetický pro mě býval ideologický komunistický svátek.  Dnešní první máj je proti tomu až příliš všední a spíš je to svátek vzájemných rvaček mezi demonstranty. Nojo, nostalgie staříků po ztraceném mládí! Ale je lásky čas, a tak je nutné vyrazit bez ohledu na věk pod kvetoucí stromy! Ze dvora mezi činžáky mě zve ku lásce hrdliččin hlas!!!