Na Velký pátek se otvírají poklady

Ano, Škaredá středa, to nezní moc povzbudivě, ale zítra máme Zelený čtvrtek a to už je veselejší. Na Zelený čtvrtek se má jíst vše, co je zelené: špenát, kopřivy, kapusta, různé druhy zelí, aby byl člověk dlouho živ a zdráv. A právě na Zelený čtvrtek (někde ovšem až na Velký pátek) se peklo obřadní pečivo ve tvaru závitnic - jidáše. Jedli je mazané medem před východem slunce a kousek se házel do studny, aby byla celý rok čistá voda. Ze stejného těsta se dělaly i figurky ve tvaru koz, slepic, ptáčků a lidských postaviček. Na Zelený čtvrtek se lidé ráno omývali rosou, čistil se dům (smetí se pálilo). Večer se dům kropil svěcenou vodou, aby do něj neměly přístup čarodějnice. Na Zelený čtvrtek dostávali chudí lidé od vrchnosti sladkou kaši z medem. V Jindřichově Hradci to bývala velkolepá slavnost, zavedená Perchtou z Rožmberka, zvanou později Bílá paní.

 Velký pátek je dnem smutku, neboť svou bolest na Kříži prožíval Kristus. Křesťané zastavují čas: nezvoní zvony, nehrají varhany. Zato děti tropí ve vsi rámus řehtačkami, aby vyhnaly zimní démony, kteří způsobí slabost a nemoci. Pro prosté venkovany byl Velký pátek dnem plným záhad a kouzel. Ráno před východem slunce se lidé u potoků a řek omývali proudící vodou, zejména na soutocích nebo pod mlýnským náhonem. Obřad se musel konat ještě za tmy, lidé při něm museli být nazí a nesměli promluvit jediné slovo. Na Velký pátek se nesmělo hýbat ze zemí, rýt v ní a kopat, protože se věřilo, že by z ní vytryskla krev a už by nikdy nerodila. Významným magickým předmětem byly pašijové nitě, které musely hospodyně upříst od chvíle, kdy začne svítat do chvíle, kdy se slunce vyhoupne nad obzor. Protože slunce stoupá poměrně rychle, moc jich nestihly, ale tím byly ty nitě vzácnější. Kdo měl v oděvu alespoň pár stehů, provedených pašijovými nitěmi, ten byl chráněn před údery blesků a před divoženkami.

 Protože Velký pátek je "dnem země", otvírají se i její hlubiny a nechávají nahlédnout do svých pokladů. Báseň Poklad od K. J. Erbena všichni známe. Poklady se v tyto dny čistí, což se projevuje tancem modravých plaménků nad místy, kde jsou ukryty. Možná jde o vybíjení energií, projev světélkující plazmy (viz. moje kniha "Démonické pasti"). Podle lidové pověry lze plaménky zkrotit, když se přes ně přehodí chlebové drobečky. Pak zůstane jáma otevřená a poklad lze vyzvednout. V opačném případě se propadne ještě hlouběji.

 Na Velký pátek vyjíždějí z dutých hor divoké jízdy duchů. Nejznámější jsou samozřejmě Blaničtí rytíři, kteří právě v tento den konávají své pravidelné "vojenské cvičení" na loukách pod Blaníkem.

Zatímco tedy Zelený čtvrtek je "dnem vody" a Velký Pátek "dnem země", je Bílá sobota "dnem ohně". Dávné ohňové rituály zemědělců převzalo i křesťanství, a tak se v tento den světil oheň. Hranice se zapaluje před vchodem kostela, a od ní se zapaluje velká svíce, zvaná paškál, značená symboly počátku a konce  - alfa a omega. S ní se vnáší oheň do kostela a zapalují se znovu všechny svíce. Dříve se ženy draly k dohořívající hranici, aby se zmocnily uhlíku a běžely s ním co nejrychleji domů, protože tam byl mezitím uhašen oheň v krbu a musel být znovu zanícen posvěceným uhlíkem. Tím začínal nový cyklus... Dnes už si totiž neuvědomujeme, že Velikonoce jsou svátkem Nového roku, čili zbytkem mnohem dávnějšího lunárního kalendáře, jenž důsledně vycházel z měsíčních cyklů, čímž se však dostával do určitých posunů vůči ročním obdobím. Proto byl později korigován slunečními cykly.

 Takže slavíme lunární Nový rok. A tím, co je obdobou Silvestra ve slunečním cyklu, je tady "vigilie", čili bdění Velké noci z pátku na sobotu, která se původně měla trávit v naprosté "tmě smrti", a vrcholila vzkříšením, čili východem slunce a zapálením nového ohně.

Hod Boží je odvozen od starobylého výrazu "hod" pro obřadní hostinu na hrobech předků. S ní souvisely i pohřební průvody ("provody"). Ani si neuvědomujeme, že když koledníci pokřikují "hody, hody, doprovody", že vlastně zpívají "pohřební hostina, pohřební hostina, pohřební průvod"! A proč "dejte vejce malovaný"? Protože vejce je zárodkem nového života. Symbol zrození je převeden do magie. Ostatně červeně obarvená vejce se kdysi vkládala do hrobů, jako příslib vzkříšení pro zesnulé. Ale samozřejmě nový život souvisí i s novým plozením a láskou. Ale dá se říct, že Velikonoční neděle, čili Hod Boží Velikonoční je "svátkem jídla", požehnáním zdrojů potravy.

A navazuje Pondělí velikonoční, které je svátkem "sexu", tedy plození a rozmnožování nového života. S tím souvisí jak zárodky ve vejcích, tak i šlehání žen míznatými, pučícími proutky, aby se zvýšila jejich schopnost plodit hodně dětí.

 Velikonoce jsou tedy komplikovaným svátkem (Kdo se chce dozvědět víc, tomu doporučuji knížku Aleny Vondruškové "České zvyky a obyčeje" (vydal Albatros, Praha 2004) nebo moji knížku "Magická kuchařka  - čarování v kuchyni" (vydal Ivo Železný, Praha 2002).

 Vydejme se tedy za velikonočními poklady. Já dnes odpoledne odjíždím na chalupu do Kublova, pod památný vrch Velíz. Krásné, slunečné, takřka letní počasí slibuje, že Velikonoce budou tentokrát nádherné, a tak si je dosyta užijme.

A jako Velikonoční dárek jsem vám dnes připojil jednu obzvlášť dlouhou, dramatickou a tajemnou kapitolu v románu na pokračování :-)