Po stopách K. J. Erbena do rodného městečka Žebráku

180. VÝROČÍ NAPSÁNÍ DIVADELNÍ HRY SLÁDCI

Žebrák, 8. května 2016 v 17:30 hod. na parkovišti před Kulturním klubem (pokračování v komorním sále)

Scénář: Otomar Dvořák 

 V rolích průvodců:

  Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý

 Karel Jaromír Erben ............. Jan Podhorník

 Barbora Mečířová - Erbenová .....Anna Koldová

V ukázkách z Erbenovy hry Sládci:

Sládek, pan starý…………………………MUDr. Richard Valta

Sládková, jeho žena…………………  ….Vlasta Holečková

Votěška, jejich dcera…………………  …Martina Nedvědová

Jaroš, podstarší…………………………   Jan Douša

Kubík, kočí…………………………………..Petr Valta

Kačka, služebná u Sládků…………  …..Anna Koudelová

Marjánka, dohazovačka……………   ….Anna Špotová

Kašpar Zapito, obroční……………… … František Lorenc

Pivovarská chasa:

Jarka Klimtová, Jarka Landová, Jan Landa, Antonín Holeček, Libuše Zachová, Tomáš Huml, Zuzana Vorlová

Klavírní doprovod: Alena Spilková

Výběr ukázek ze hry, scéna a režie: František Lorenc

Technické zajištění: Filip Pleva, Tomáš Procházka, Josef Pleva

Svatební bryčku vezou kobylky Haluška a Galánka

Jako žebrácký rodák mám samozřejmě k téhle hře poněkud nostalgický vztah.Poprvé jsem na zdejším jevišti viděl Sládky, když mi byla asi tak dvanáct let, byl jsem tehdy na představení s babičkou, která kvůli tomu přijela "až z Cerhovic", a pořád mám v paměti lidové figurky, roztáčející na sluncem ozářeném pivovarském dvoře veselý kolotoč nedorozumění, vtipů a písniček. Mnohem později, už jako dramaturg Městského divadla ve Zlíně, jsem tam v roce 1992 navrhl inscenovat Sládky na profesionální scéně. Režisér Morávek vymyslel spousty svérázných efektů, třeba taneční scény chasy s pivovarskými sudy, nebo skluzavku z prvního patra pivovaru, dokonce přidal postavu socana Emana, který přijede na kole a rozdává letáky, agitující za zlevnění piva. Také jsem si tam zahrál jednoho chasníka, vozícího sem tam káru plnou sudů. Bylo to nepochybně zajímavé, ale přesto se nic nevyrovná Sládkům uváděným v místě, kde kdysi vznikli jako šťastný plod studentské lásky mladého Erbena. Ve svém románu Vřeteno osudu jsem se snažil vystopovat nitky inspirace, která Erbena vedla při psaní jeho jediného divadelního pokusu: - ať už to byla žárlivá nejistota vůči hvězdě ochotnického souboru Betynce Mečířové, přátelství s veselým muzikantem a místním kaplanem Vorlem, nebo posezení na dvoře točnického pivovaru, kde došlo i k setkání s namyšleným obročním z točnického poplužního dvora, kterého prý velice popouzelo, že by měla být zrušena robota, a stal se proto vděčným terčem studentských vtipů. Těším se, že všechny ty dávné obrazy znovu ožijí v našem vzpomínkovém květnovém podvečeru.