Podivné rozloučení zvířat

Tenhle příběh jednoho čtenáře není vůbec děsivý, možná jen dojemný. A přesto je v něm něco záhadného. Někdo možná řekne, že jde o pouhou náhodu, která se v rozrušené mysli spojuje do souvislostí, jimž je přikládán mimořádný význam. Ale myslím, že vzkazy mohou být opravdu různé a nečekané...

     Před pěti roky zemřel náš pes Brit. Dožil se téměř 15 let. Byl to člen naší lidské rodiny, jak to ve velké většině případů bývá také u jiných "pejskařů". V bytě měl samozřejmě neomezenou volnost. Pro svůj odpočinek si oblíbil místo na koberci v obývacím pokoji mezi sedací soupravou a bytovou stěnou před televizním přijímačem. Mnohdy jsme ho pozorovali, jak svýma moudrýma očima sleduje televizní pořady. Přišlo stáří, nemoci. Jednoho sobotního rána ležel na svém místě, a my jsme poznali, že situace není dobrá. Okamžitě jsme ho odvezli na veterinu k vyšetření. Zde nás čekala smutná zpráva, zdravotní stav je velmi vážný. Bylo nám navrženo jeho uspání navždy. S těžkým srdcem jsme souhlasili. Nebylo jiného východiska.

   Když jsme k polednímu přijeli z veteriny domů, seděli jsme v obývacím pokoji a na našeho psa vzpomínali. Nálada byla plačtivá a hluboko pod bodem mrazu. Dveře na zasklenou lodžii byly pootevřeny sotva na deseticentimetrovou škvíru kvůli větrání, protože bylo studené dubnové počasí. Najednou se stalo něco naprosto neočekávaného.  Touto malou škvírou vletěl do obývacího pokoje malý šedivý ptáček velikosti snad sýkory. Začal nad oblíbeným místem našeho psa kroužit ve výšce asi půl metru a hlasitě zpíval, trylkoval. Asi za 15-20 vteřin vyletěl opět škvírou v zasklené lodžii ven na ulici. Krve by se v nás nedořezal. Pochopili jsme, že se s námi přišel věrný psí přítel Brit naposledy rozloučit.