Příhoda s bludným kořenem

(5) Petra, 3.10.2008 20:28:15

Reaguji na kapitolu o tzv. Bludných kořenech v knize Démonické pasti. Já, ač zcela nevěřící a realistická bytost, doposud vysmívající se jakýmkoliv záhadným jevům, musím nyní přehodnotit vztah k tajemnu po náhodném přečtení knihy Démonické pasti. Jsem vášnivá houbařka a o dovolené v létě jsme skoro každý den chodili na důvěrně známá místa na houby. Podotýkám, že ten les znám doslova jako své boty, bez přehánění vím, kde je jaký kámen a kde roste jaký strom a jsem schopná poznat cestu ven i poslepu. Nedávno ale, asi 20. září, jsem zažila něco, co nejsem schopná doteď vstřebat. Odtrhla jsem se od skupiny přátel, kteří už mířili k zaparkovanému autu na silnici, která byla ode mě vzdálená asi třicet metrů s tím, že se ještě než pojedeme, podívám do malého křoví, kde by podle mě mohlo být spousta hřibů. To křoví jsem v minulosti procházela snad stokrát. No a pak se to stalo - najednou mi byla strašná zima, vše kolem zmrtvělo, nic se nehýbalo a já zjistila, že nepoznávám krajinu, stromy, nedohlédla jsem vůbec na silnici, kterou jsem až dosud měla na očích. Všude kolem byla najednou bílá mlha, i když byl poměrně jasný den. Zpanikařila jsem, prodírala se nesmyslně mezi stromy pořád dokola, navíc se začalo smrákat. Neslyšela jsem žádné zvuky, nic, jen praskání větví pod mýma nohama. Vytáhla jsem mobil ve snaze se dovolat kamarádům, ale najednou nebyl signál. Byl to příšerný pocit. Nevím, jak dlouho jsem se na tom malém kusu důvěrně známého lesa motala a volala o pomoc. Nic okolo jsem nepoznávala, byla to krajina spíš jako z pralesa, černé zkroucené stromy a mech na zemi, hnědé podivné kapradí. Kamarád mě našel prý po půl hodině na lesní cestě hned vedle toho malého křovíčka, byla jsem úplně vyčerpaná. A najednou mlha zmizela, viděla jsem i silnici… a dodnes nevím, co jsem tu půlhodinu dělala a kde jsem byla… Přitom jsem opravdu byla na kousíčku lesa hned u silnice… nebo jsem tam nebyla? Nevím, jestli to byla halucinace nebo jsem opravdu v důvěrně známém cípku lesa, kde se prostě NEDÁ zabloudit, opravdu překročila nějaký bludný kořen? Možná by mi mohl pan Dvořák poskytnout nějaké vysvětlení…