Rozhovor o "Ohnivém Vavřinci" z roku 2007

Co nového v roce 2007?

Theatrum terroris – divadlo hrůzy v Čechách

Tři otázky pro autora
O čem je váš nový román Hořící lilie?
Ačkoliv jde o román historický, zavádějící nás do posledního desetiletí 17. století, tedy do doby slavného Krále slunce Ludvíka XIV. , problémy, před něž jsou postaveni jeho hrdinové, jsou naprosto současné a aktuální. I naším světem neustále obchází „strašidlo terorismu“. Není to samozřejmě nic nového. Metoda zastrašování a ovlivňování lidského myšlení teroristickými útoky je velmi stará. A, bohužel, často se na staré zkušenosti zapomíná. Překvapilo mne například, jak málo lidí ví, že největší teroristický útok v Čechách, jehož účinek by se dal směle přirovnat ke zkáze „dvojčat“ v New Yorku, byl spáchán roku 1689. Francouzský plán na likvidaci všech důležitých českých měst se tehdy málem podařil a jenom náhoda zachránila Prahu; - přesto téměř polovina našeho hlavního města se změnila v popel a sutiny.

Kdo jsou vaši hrdinové?
Slovo „hrdinové“ by se mělo psát v uvozovkách, protože jsou to postavy velmi problematické a nejednoznačné. Snažil jsem se odkrýt motivy, které vedly jednotlivé lidi k vykonání tak hrůzného činu. Paradoxní totiž je, že ke zničení Prahy se tehdy nechali naverbovat Češi! Ať už je to bývalý pasák prasat Vavřinec Procházka, který se stal na dlouhou dobu symbolem ničivého zla, rozšafný setník Sedmihradský, typicky český hochštapler, z jehož činů nám běhá mráz po zádech, politicky naivní fanatik Benedikt Durez, nebo romanticky rozervaný kat Jan Mydlář III. Nechybí ani motiv osudové lásky Anety Favartové, nešťastné dcery francouzského tanečního mistra. A v pozadí všeho se pohybuje tajemná a cynická síť agentů špionážních služeb.

Nakolik jste se držel historických faktů?
Mnohem důsledněji než v jiných svých knihách. Většina v románě popisovaných událostí se skutečně stala. Existují totiž podrobné zápisy z vyšetřovacích protokolů, dosti obšírně o „vypálení Prahy francouzskými žháři“ píše kronikář Beckovský (kterého jsem mimochodem také učinil jedním z hrdinů svého románu). Velký prostor pro fabulaci byl pochopitelně při odkrývání pohnutek a soukromých osudů jednotlivých postav. Zajímavé pro mne bylo právě to, že od oné události už máme dostatečný časový odstup a tak k ní můžeme přistupovat nezaujatě, jako na jakémsi modelu si na ní názorně objasnit některé kořeny, z nichž roste terorismus . Tohle slovo by se totiž dalo přeložit jako „strašení, pouštění hrůzy“.