SEN O KRÁSNÝCH VLASECH

Těmito slovy bych mohl charakterizovat atmosféru včerejšího večera. Kamarád, herec Aleš Procházka nás pozval na představení do pražského divadla ABC, kde právě vystupuje ve hře, napsané podle knihy Bohumila Hrabala "Postřižiny". Vzhledem k tomu, že v příběhu jde víc o dobovou atmosféru než nějaký děj, se myslím podařilo vykouzlit krásnou "retro-náladu", zejména v pohybových, téměř tanečních kreacích na hudbu, odehrávajících se v nasvícených siluetách. K nezapomenutelným scénám patřilo šplhání na komín, zabijačka či zpravování motocyklu. Herec Vladyka v roli užvaněného a hlučného strýce Pepina trochu připomínal Švejka. Krásný a potleskem odměněný byl také výstup starého komika pana Lipského, jako doktora, co usíná na prsou paní správcové. Její předlouhé vlasy tam povívaly po celé představení jako symbol doby. Což se mi obzvlášť líbilo, neboť pohled na rozpuštěné předlouhé ženské vlasy ve mně vždy vzbuzuje jakousi okouzlenou pohádkovou nostalgii (Psycholog by mi to jistě vysvětlil jako kombinaci frustrace z časně získané plešatosti a touhy po něčem nedostižném, že? :-)))

Pamětní foto pro vnučku Magdu, která je Alešovou velkou obdivovatelkou :-)

 V divadelním klubu jsme po představení vzpomínali na staré časy (s Alešem Procházkou jsme kdysi společně začínali v amatérském divadelním souboru Anfas, ale on se pak cíleně zaměřil na profesionální herectví a já jsem ty hry raději vymýšlel). Teď zjišťuji, že celé jaro je plné všelijakých výročí; například 11. březen mám v kalendáři zatržený červeně, protože toho dne se v Semaforu koná koncert a oslava k sedmdesátinám písničkáře Josefa Fouska, 13. března mám přednášku na Labyrintconu a 16. března v Králově Dvoře na základní škole mám žákům vyprávět o pověstech Berounska a svých knížkách (a to pro čtyři ročníky od 6 do 9. třídy, čili celkem 4 vyučovací hodiny). To bude dost nápor :-(