Třináctá komnata hradu Karlštejna - ukázka z chystané knihy

V prvním pololetí roku 2012 by měla vyjít také další kniha v žánru literatury faktu - tentokrát to bude procházka po záhadných a mezi turisty téměř neznámých místech Berounska a Hořovicka, v kraji mezi Brdy a Berounkou. Kniha vyjde v nakladatelství Marie Holečkové, v tradiční úpravě s mnoha barevnými fotografiemi. Můžete se těšit na hradiště a zbytky tvrzí, na zaniklé vesnice, utajené svatyně, skryté léčivé prameny, neznámé podzemní labyrinty, menhiry a kamenné mezníky, prastaré stromy, senzační archeologické objevy - a mnoho dalšího. Musím přiznat, že při svém průzkumu jsem narazil na věci, o nichž jsem neměl sebemenší tušení, ačkoliv v tomto kraji žiji od dětství.

 A tady je malá ochutnávka:

Třináctá komnata hradu Karlštejna

O nejproslulejším z českých hradů už toho bylo napsáno tolik, že se zdá téměř nemožné říci o něm něco, co by nebylo všeobecně známé. A přesto je opak pravdou. Samo založení této císařské a královské klenotnice a svatyně, která prý měla být obdobou legendárního hradu grálu Monsalvatu (Hory ochrany) je obestřeno podivnou záhadou. Víme vůbec, kdy se hrad Karlštejn začal stavět? Zdá se být velmi podivné, proč se tak významného aktu, jako je položení základního kamene Karlštejna, nezúčastnil král a císař Karel IV. osobně a nechal se zastupovat arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Objevily se dokonce úvahy, že ono datum 10. června 1348 si vymyslel kronikář (a po určitou dobu také karlštejnský kanovník) Václav Hájek z Libočan. Co když ke skutečnému založení hradu došlo mnohem dřív? Ing. Zdeněk Chudárek, jenž v nedávných letech vedl na hradě záchranou stavební rekonstrukci, soudí, že panovník měl v počátcích budování Karlštejna zcela jiné záměry. Ke svým objevům dospěl ing. Chudárek za značně dramatických okolností.

 Byl počátek května roku 1997 a krásné jaro přilákalo jako obvykle na Karlštejn stovky návštěvníků. Během turistického provozu měla být prováděna postupná oprava hradu. Památkový architekt zrovna procházel prostory, aby určil priority, tedy místa vyžadující nejnaléhavější zásahy. Prohlížel trámové stropy v Císařském paláci – a najednou doslova strnul a po zádech mu přejel mráz. Jeden ze stropních trámů byl přerušen smykovou trhlinou a celý strop zřetelně poklesl! Uvědomil si, že nad ním v horním patře se právě shromažďují až šedesátičlenné skupiny nic netušících turistů. Možná jen minuty zbývají do tragického zřícení stropů! Architekt jednal duchapřítomně, okamžitě vyhlásil poplach, horní prostory byly uzavřeny a stropy podepřeny vzpěrami.

 Správci hradu si mohli s úlevou vydechnout, že jen díky štěstí (nebo ochrannému vlivu ducha Karla IV. a jeho legie světců z kaple Sv. Kříže?) zabránili „v hodině dvanácté“ strašné katastrofě. Ale co dál? Bude nutno vyměnit trámy, ale přitom nenarušit statiku stavby. Nesmírně náročný úkol. A to ještě nikdo netušil, že touto záchrannou akcí se otevře průhled do „třinácté komnaty“, že naše dosavadní předpoklady o historii hradu budou zpochybněny. Rekonstrukce začala v Císařském paláci, ale brzy se zjistilo, že v havarijním stavu je také Velká věž. A právě tady došlo k pozoruhodnému objevu…

 Bohuslav Balbín se ve svých „Pamětihodnostech království českého“ zmiňuje o jakési tajemné komnatě, ukryté ve Velké věži. Byla to jen pověst? Už v 80 letech cosi naznačovalo nalezení podivných větráčků pod okny, které uvnitř místností neměly vyústění. Kam tedy mohly vést? Ing. Zdeněk Chudárek, památkový architekt pověřený vedením rekonstrukčních prací, zjistil navrtáním malé sondy, že pod podlahou nejsou tradiční zásypy. To bylo opravdu divné. Mezi podlahou a spodní klenbou bude zřejmě skrytá prostora. Přišla vzrušující chvíle: do boční stěny byl vyvrtán otvor a do něj vsunuta kamera. Byla to vskutku dobrodružná akce: členové pracovního týmu slanili z podsebití, viseli na lanech a lávkách ve skučícím větru (a kolem Velké věže i za mírného vánku doslova burácí vichřice, ačkoliv se to na první pohled nezdá), a kamery umístěné na dlouhé tyči opatrně vsouvali do otvoru. Rozžaly se reflektory a ozářily prostor do vzdálenosti 3,5 m. Pracovníci dole u monitorů ani nedýchali vzrušením. Poprvé mohli nahlédnout do míst, kde nikdo přes sto let nebyl! Ukázalo se, že Balbín měl pravdu, třináctá komnata na hradě Karlštejně skutečně existuje!...

A co tam výzkumníci spatřili? O tom se dočtete v knize. Máte se na co těšit :-))))