Zemřel, nebo se navždy odebral do stínu lesů?

Dnes po ránu mnou otřásla zpráva, kterou mi poslali přátelé. V poměrně "mladém" věku 61 let zemřel významný anglický spisovatel Robert Holdstock. Jeho romány významně ovlivnily žánr fantasy. Vzpomínám, jak jsem před lety poprvé otevřel jeho knihu LES MYTÁG - a byl jsem uchvácen, stržen do sugestivního světa zapomenutého lesa, jehož kořeny a větvemi se šíří mocné síly, schopné dávat tvar dávným lidským představám, archetypům, mytickým bytostem (autor jim říká "mytága"), které jsou velmi životné - a přesto zrozené z listí, kořenů a mízy, neschopné opustit svůj les, který se zdá nevelký, ale ve skutečnosti je nekonečný. Je to obrovský labyrint prostoru a času, skládačka bez hranic, kde lze z jedné dimenze do druhé procházet jakýmisi neviditelnými bránami, které jsou schované tu v jeskyni, tam zase nad jezerem, nebo mezi dvěma stromy, či zvláštními kameny. Je to svět, kde dávné příběhy a legendy se zhmotňují a stále znovu se odehrávají - a to ve všech verzích, které vznikaly v průběhu času. Vrcholným dílem o mýtickém lese je pro mne Holdstockův druhý román LAVONDYSS, kdy spojení s lesem získává desetiletá dívka prostřednictvím písní a masek z kůry. Les ji pohltí a přenese do jiných časů, prožije tady celý život a jako stařena zahlédne puklinou v oponě času samu sebe jako malou holčičku... Ano, naše představy a příběhy, naše sny a rodové tradice jsou stále živé. Z perspektivy časového odstupu je úplně jedno, jestli hrdina, o němž vyprávíme, skutečně žil, nebo je smyšlenou postavou. Jeho příběh je prostě modelem, jakousi formou všech dalších podobných příběhů, které se staly a ještě se v budoucnu stanou.

 Holdstockův LES MYTÁG je plný pachů, zvuků, tajemných světel a stínů, sotva postřehnutelných rychlých pohybů na okraji pozorovatelova zorného pole, podivných svatyň a rozpadajících se idolů, stop dávných civilizací a jejich mnohdy hrůzných a krvavých kultů. Holdstock mi ukázal novou perspektivu, skrze níž lze vnímat krajinu jako místo, které je propojeno s příběhy lidského rodu.

Těch pár ohmataných svazečků jeho knih je pro mne jako bible - mám je na poličce v dosahu ruky a často v nich listuji pro povzbuzení a tvůrčí inspiraci. Mrzí mne, že jsem ho roku 2002 nezastihl, když byl v naší republice hostem Euroconu. Teď už ho nepotkám...

 I když - kdo ví? I on vstoupil do mýtů a možná jako mytágo bloudí teď s batohem na zádech lesem, jenž se stal jeho láskou i prokletím, možná i tím naším křivoklátským lesem, který se černá za mojí kublovskou chalupou. Doufám, že ho tam jednou potkám.

Reakce všech světových spisovatelů a příznivců si můžete přečíst na jeho stránkách ZDE