1.
Proč přišels?
Víš, dávný přítel, to je jen duha z barevných nití
a já sama už dávno uplynula
v proudu se točím
Proč přišels?
Pověz mi, čí jsi?
Říkáš jen, že večer je dobrý a tichý
že vidíš malé světlo
svatojánskou mušku…
Víš, já musím jít!
Můj život je řeka
která se mění v moře, oblaka, sníh
i vodní páru, led, dech mrtvých
A čí ty jsi?
Kam ty jdeš?
Pověz, kde večer je dobrý a tichý?
Kde viděls světlo svatojánské mušky?
2.
Vzpomínám si
v ulicích se plnily kaluže a odtékaly
já odcházela od tebe
Čas se pravidelně rozdělil na kroky
Nebe se rozlévalo v rozbitá zrcátka
v nichž se odrážely
slabiky vzpomínek
Tak jsem šla po léta stále dál
dnem, nocí
od světla, které nikdy svítit nepřestalo
zmáčenou cestou, kde vody slepě tekly
a psaly nová jména
pro mne
šifry beze smyslu
3.
Obtahuji
tvar kroužků, čar a obdélníků
a čekám
zahalena kouřem cigaret
v pravidelném rytmu tikajícího budíku
až s dětskou samozřejmostí
zmizí i ta nepatrná čárka
a udělá místo skvrně
kterou by se mi nepodařilo obtáhnout
4.
Jednou najdu slovo
které jsem nikdy nevyslovila
a tím tě oslovím bolesti
Potom mě nebude trápit
že kráčíš stále přede mnou
stále přítomná
stále táž
má jediná přítelkyně
5.
Jaro,
kdy ses ráno probudilo?
Nalezla jsem tě už s klíčem ve dlani
když jsi otevřelo dálce a času
A tak mohu se jen dívat
jak květinami a trávou sníš
v tvé zemi bez dveří
S nosem přitisknutým na okenním sklu
přihlížím zázraku
kterému nerozumím
Jsem divákem
6.
Tělo
voní
tomkou a bojínkem lučním
z dlaní vychází údiv
nad růzností tvarů
dech nabývá tepu země
v tůni se zrcadlí zlatá pečeť
rty chtějí chytit hvězdu
Vážko
nepřeměřuj vesmír
Všechno je nevyslovitelné
7.
Nocí
chodím
chladnou
po lukách
S měsícem hovořím
Velký vůz přejíždí po obloze
Bez konce voda v potoku
přitéká
teče
odtéká
Vzpomínky dávají vteřinám věčnost
8.
Přijímáš?
Kulhajícím nohám dáváš berle?
Nic nezamlčuj
Mezi sny ti zbývá řídké ticho
Včera
Dnes
Zítra
Uprostřed chirurgického řezu, kde leží láska
Narážíš čelem
neuvěřitelně nezúčastněné dny
9.
Potkáváš kraj
rozdávající smutek
každému
kdo touží po bohu
kraj
kde nenaplněné sny
o věčné cestě
se odráží v očích
spolu s vesmírem
kraj
vlastní
ze sebe
navštěvovaný a opuštěný bohem
aby pochopil
Pozdrav i za mne
mlčením
10.
Smutku
potkávám tě
Kus cesty často beze slova jdeme spolu
Ne všechno, co mlčí, bývá němé
Dnes, ale zůstals u mne příliš dlouho
Úsvit přichází
Den začne každým okamžikem
Jak tě mám hostit
Co ti mám nabídnout
Sám jsi plný bolesti
A já
jako bych už také nic víc neměla
11.
Tma několika světel
na oknech, na dveřích
na domech bez paměti
Ulice odpočítává dny
jež měly být
kdyby nechyběl klíč
a bylo kde přespat
Dny
kdy s popelem na rtech
s přetékajícím hladem
s žízní sytící stín bolesti
přichází půlnoc
Stále si myslím, že tě potkám
12.
Hluchý ladiči pián
Rozladěné tóny se prodírají ven
škvírami těla
do života
který ti resonancí stejně zní
Nerozumíš nocím
Jednou jsi zahlédl hvězdu
a ta, jak se vrývá do tmy
vytrhla ti srdce
Nerozumíš dnům
Slunce rozkvetlou loukou
oslnilo tvé oči, až osleply
Hluchý ladiči pián!
Znáš bolest tónů?
13.
Čekání
Nekonečné čekání
Ve sněhových pláních
Dálko
proč
vzdaluješ se
jakmile se k tobě přiblížím?
Dálko
proč
jsi se mnou
jen když na tebe myslím?
Kdo tě smí milovat?
Dálko
proč
jsi zahleděna někam ještě dál
proč
nesmím vědět
co se děje
v tvých pohledech
bez oken a dveří?
Proč nesmím vědět?
Čekání
Nekonečné čekání
Kdy rozkvetou louky?
BARVY
1.
Oranžově překročilo práh mého snu
a vstoupilo
usmálo se na mých rtech
pohledem rozhodilo
několik barevných míčů po okolí
a v tom okamžiku
ruce mu prorostly šípkovou růží
a zesládly
most, po kterém přešlo
rozezpíval se v barvě
která voní radostí
2.
Červeně ses rozlila
na hladině oranžové
ještě dřív než nastalo svítání
vylákalas
plachetnici, která se pohupovala u tvých břehů
dál do svých ploch
dál do nekonečného obzoru vln
a blížících se oblaků
jen proto
aby ses mohla stát loukou
pro žízeň skřivana
a cestou pro kroky
které se rozběhly ve tvém taktu
a z tvého dechu
uvily do kytice
několik vlčích máků
I v podvečer tvé barvy
ještě než dohoříš v plamenech ohně
ve žhnoucí oharky
ohříváš naše ruce
aby neprochladly v barvách příštích dnů
3.
Svítáš ve své fialové barvě
a už sen se ptá
do jaké barvy vrosteš zítra
jaká barva naplní tvé mizení
Neodcházej
Zůstaň
I když zahrada tvým dotekem
mění se v mlhavou kulisu
I když pohádka prchá
aby našla jinde svoje jméno
Svítáš ve své fialové barvě
Herci ti odešli
jen v tušené dálce tančí
Pierot a Kolombína
sen
skutečnost
která v tobě naplnila mé dlaně
oči
můj dech
Svítáš ve své fialové barvě
a jen červená slza
která nemusí přicházet
aby byla
tě spojuje s časem
který ještě neznáš
Svítáš ve své fialové barvě
a právě proto
Neodcházej
Zůstaň
Barva
která zvítězí po tvém naplnění
má tvar kmene stromu
z kterého spadl poslední list
4.
Jsi nijaká
a přece když ses rodila
sudičky ti daly do vínku
stesk po dálkách zrajících v tvém snění
bolest z nikdy neuskutečněných shledání
strach z iluzí
které netrvají déle než sen
samotu kroků
lásky
času
Ve svoji bílé barvě
skrýváš jiné
v které se rozkládáš až v čase
v míči
plachetnici
louce
v oblaku
v kmeni rozkvetlého stromu
Stojíš na prahu
kterému říkáme život
na prahu barev, slov a tonů
Skrytá do své barvy
ve své samotě
jistá sis
svojí láskou, svojí bolestí
tím svým
které nepřichází nikdy jenom jediné
Voláš mě jménem
Odkud mě znáš
Odkud znám já tebe
Voníš květem
který je zárodkem plamene
Znáš skutečnou pohádku
která není jen slibem
a snad právě proto
že jsem její skříň pootevřela
ti věřím
a beru tě na cestu
Víš, kam jdeme?
Někdo šeptá dole v zahradě
Někdo opustil černé nebe
Ještě někdo jiný v tebe věří
VEŠEL JSI
Vešel jsi ve mně
uprostřed dne
který už nechtěl dojít k svému podvečeru
uprostřed dne
který tíhou vlastní viny tmavěl v noc
a bránil květině
aby dorozevřela svůj květ
a vydechla vůni
kterou by i přicházející smrt tak nebolela
Vešel jsi ve mně
tvé ruce v rozpacích na mne klesly
očima
v kterých se odrážel
ten smutek všech lidí
ten smutek tvůj
ten smutek můj
v stále znějícím refrénu úzkosti světa
Vešel jsi ve mně
uprostřed dne
který najednou tvým příchodem zkrásněl
a promluvil
tou chvílí mou
tou chvílí tvou
tou chvílí
kterou tobě patřím odedávna
VÁNOČNÍ
Sněží
řídce, táhle, mlčky.
Noc
sama od sebe se otevřela tichu,
chvílemi s vločkami hraje
o čas,
který se zastavil.
Je Svatá noc
Někde v dálce tušíš dlouhou a marnou cestu
pastýře, který vyšel se svým stádem k Betlému,
tušíš anděla, který sestoupil z nebe
a přinesl planou růži,
tušíš zvony, kterým chybí srdce,
aby zněly.
Je Svatá noc
Bereš knihu do ruky,
obracíš list po listu
a najednou zas víš, že nikdy
neoddělíš od sebe to
co k tobě přirostlo
Je Svatá noc
a je v ní všechno,
protože čas se
v tu noc zastavuje,
aby se mohl vrátit
tam do dob,
kdy o svaté noci jsi vycházel
spolu s pastýřem a spěchal k Betlému,
dotýkal se anděla
a slyšel zvony.
Je Svatá noc
a je v ní všechno
V tichu sněžení
potkáš v ulicích spícího města
lásku i bolest
AŽ JEDNOU
Až jednou zas se budeš toulat
loukami
které tě přivítají v slunci pampelišek
řekni jim, prosím
o trochu té žluté barvy pro mne
Až jednou potkáš v kraji
skřivana
který z hroudy teprve rašící vzlétl
řekni mu, prosím
o jeden jediný popěvek pro mne
Až jednou budeš bloudit
pasekami
a uslyšíš v borovicích tlouci srdce samoty
řekni jim, prosím
o trochu té moudrosti pro mne
Eva Zajícová recituje své básně na salonu Bohdana Mikoláška - videozáznam ZDE
SBORNÍK BÁSNÍ, V NĚMŽ JSOU ZAŘAZENY I VERŠE EVY ZAJÍCOVÉ
Stavitelé chrámu poezie
/78 autorů/
Sestavil Jiří Halberštát, Ilustrovala Zora Jandová, 180x205mm, 152 stran, cena 222,- Kč
Na začátku byla myšlenka, že mezi lidmi je málo poezie. Pak přišel nápad skupiny lidí, které tento stav nenechává klidnými. Řekli: „ Pojďme, oslovme lidi kolem sebe a vytvoříme z poetických příspěvků knihu. A najednou to začalo. Přišly příspěvky z celé republiky. Básně, sbírky. Psali známí básníci i začínající autoři. Vytvořila se skupina 120 stejně naladěných lidí. Do výběru se jich dostalo 78 .
Stali se z nich stavitelé díla. Postavili společnými silami chrám plný poezie, plný upřímné výpovědi současných lidí.
Všechny autory ( Klímová, Fousek, Černík, Duben, Nytrová, Havel,Kriglová…) a přispěvovatele (Šmoldas, Cimický-úvod, Ebr – zeměpisně literární závěr) vtipně a typicky „kočičím způsobem“ zobrazila a zachytila Zora Jandová, která z 18 ti obrázků sestavila chrám na obálku.
Knihu si můžete objednat přímo na stránkách nakladatele ZDE.
Datum | 07.07.2010 |
Vložil | Marie |
Titulek | Re: Gratuluji Evě |
Už se na tu básničku ve sborníku moc těšíme! A také na soukromou dárkovou sbírku s tvými ilustracemi, kterou jsi slíbila jako bonus pro své obdivovatele. Vyjde k letošním Vánocům?
—————
—————
Datum | 10.01.2011 |
Vložil | Otomar |
Titulek | Re: Gratuluji Evě |
Mohu doplnit, že do almanachu byly nakonec vybrány dvě básně: DÁLKO a AŽ SE BUDEŠ JEDNOUT TOULAT LOUKAMI, která se stala jakýmsi hitem, - každý ji cituje, opisuje si ji a chválí ji. Nedivím se, i když Eva je z toho trochu překvapena.
—————
Datum | 03.01.2010 |
Vložil | Lubomír Müller |
Titulek | Bolest tónů života |
Silný, hluboký proud citu, jenž hledá pravdu v sobě samé uprostřed "krajiny všech srdcí", paní Evo. Nádherná a přemýšlivá poezie, trochu smutně bolestná. Všichni jsme ve svých životech "hlušší ladiči pian" a známe "bolest tónů", ale všechno je vyslovitelné a dokážeme-li to vyslovit tak jako Vy, bolest odezní a tóny života se rozezní. Přeji Vám, ať Vám znějí v něžně radostných melodiích. A díky za zážitek.
Lubomír
—————
Datum | 15.01.2010 |
Vložil | Eva |
Titulek | Re: Bolest tónů života |
Děkuji za pochopení. Přesně jste vystihl, co jsem chtěla svými básněmi vyjádřit.
—————
Datum | 09.11.2009 |
Vložil | Otomar |
Titulek | Vaše názory |
Napište sem Evě, jak na vás zapůsobily její básně a obrázky.
Vytvořeno službou Webnode