ĎÁBEL NA SOUDNÉM KAMENI

Zajímavý dopis jsem dostal od paní Lucie Homolové. Je to další z postřehů, které potvrzují někdejší rituální význam knížecích a soudních stolců, jak o nich píši v knize "Kamenné otazníky české historie". Také se ukazuje, že tyto kameny jsou skutečně nositeli informací, zakódovaných v jejich krystalické struktuře.

Dobrý den, pane Dvořák,

jsem Vaše věrná čtenářka, protože mne od malička velmi zajímají záhady, neobjasněné události apod. Vaše knihy jsou tudíž pro mne naprostým požehnáním -:)

Chtěla jsem Vám napsat o jednom velmi zajímavém kameni, jestli už jste o něm slyšel, předem se omlouvám, že se opakuji.

Jedná se o tzv. SOUDNÝ KÁMEN nacházející se v Kolihovském lese u Kosovy Hory na Sedlčansku. Původně to byl obrovský kámen, v němž byly vytlačeny dolíky, které tam údajně zanechal čert,když ho lidé kdysi dávno chytili a chtěli ubít. Vtlačil do kamene svá kopyta, hýždě a lokty. Takto označený kámen se pak dále využíval k soudům, kdy obviněný musel zaujmout na tomto kameni přesnou polohu určenou vytlačenými dolíky, což bylo velmi ponižující a on tak brzy ztratil kuráž. Místo bylo odjakživa velmi energeticky nabité a les v okolí kamene je jiný než dále od kamene. Najednou není vidět žádná cestička mezi stromy, nějaký průhled, nic. Les jakoby Vás uzavřel.

 Za druhé světové války si přesně nad kamenem (je to náhoda???) postavili nacisté pozorovatelnu a po válce ji spolu s kamenem odstřelili, takže z původního obřího balvanu s otisky "čerta" zbyla jen část, kterou jsem Vám vyfotila. Části kamene jsou rozesety v okolí. Legenda praví, že až se jednou bude blížit konec světa, na Soudném kameni se zjeví postava, která to bude prorokovat.

Chtěla jsem Vám také napsat o něčem velmi podivném, co se na Soudném kameni (též zvaném ČERTŮV) přihodilo mojí dobré přítelkyni Marii, která nejenže není ten typ, co si vymýšlí, aby byl zajímavý, ale navíc ji tato příhoda děsí dodnes - a to od ní uběhlo již 12 let!

Tehdy šla se svou 15ti letou dcerou Zuzanou a fenkou jezevčíka Anetkou na výlet k tomuto kameni. Vše probíhalo normálně až do chvíle, kdy se ke kameni přiblížily. Pes se zastavil, naježil a nešlo s ním hnout, ani ho nějak donutit, aby udělal další krok. Nakonec ho museli „rvát smykem“, aby se ke kameni dostaly. Když k němu došly, Zuzana (tehdy puberťačka jak má být) vylezla nahoru na kámen a křikla: „No tak se ukaž, čerte!“ Marie ji okamžitě napomenula, že z takových věcí se legrace nedělá, že je to nebezpečné atd. Zuzana tedy slezla a vydaly se zpátky domů do Sedlčan. Jakmile se obrátily zpět, pes pookřál a vláčel je za sebou celou cestu. Tak chvátal od kamene…

 Večer šly spát, ale v noci Marii vzbudila k smrti vyděšená Zuzana, která vběhla do ložnice a celá roztřesená jí vyprávěla, že najednou procitla a cítila strašnou hrůzu, která ji jakoby obklopila, cítila, že tam něco je, i když nic neviděla. Celá jako přimražená seděla na posteli, horečně dýchala a zírala do tmy před sebou. Vtom uslyšela v hlavě hlas: „Volalas mě, tak mě tady máš.“ A hlas po chvíli dodal: „Už to nikdy nedělej.“

Do rána už neusnuly a Marie mi říkala, že nikdy předtím ani potom svou dceru tak strašně vyděšenou neviděla. A k Čertovu kameni už nikdy nešly…

 Byla jsem se na tom místě před týdnem podívat, abych Vám ho vyfotila, a musím říct, že působí opravdu zvláštně. Les je tam dočista jiný. Kolihovský les je vůbec opředen spoustou tajemných pověstí a stala se tu spousta záhadných a děsivých událostí. Pokud by Vás to zajímalo, ráda Vám o všem napíši.

 Lucie Homolová