Hořký med v Kublově a horké odpoledne v rozhlase

Pobyt v Kublově byl podivně hořkosladký; rozprávěli jsme ve stínu jabloně, zasažené jarním mrazem, se sestrou Maruškou, připoutanou k invalidnímu vozíčku. Je neuvěřitelné, jak ještě vloni malovala, pekla koláče na výstavu a jezdila na kole. Zmocnily se nás vzpomínky na dětské lumpárničky a dávná dobrodružství v dnes již neexistující zahradě u cerhovické babičky a jako by nás ty obrazy nesly v magickém stroji proti proudu času. Hořká nostalgie věcí dávno minulých... A mezitím švagr Jirka vytáčel med, neuvěřitelné množství medu, přijela dcera Pavla s dětmi, které viděly poprvé v životě, jak se včelí plásty dávají do "ždímačky", a okamžitě vyzkoušely lahodnost voskovo-medových žvýkaček...

 Vrátili jsme se v pondělí do Prahy, musel jsem totiž na další předoperační vyšetření. Jsou přede mnou dny čekání, nervozity, napětí... V pondělí bude zodpovězen další z mých kamenných otazníků. Tentokrát však nejde o magický kámen v krásné krajině :-( Bohužel, ne... Ale říkám si, že je to možná kámen, v němž utvrdlo vše, co mě kdy tížilo, a uleví se mi, až se ho zbavím.

 Kupodivu jsem najednou klidný a veselý. Venku tak krásně svítí slunce a oblaka jsou tak svěže bílá! V úterý jsem ve velkém horku dorazil do budovy českého rozhlasu v Jindřišské ulici, kde jsem měl odpoledne sraz se Standou Motlem. Natočili jsme povídání o záhadách původu české spisovatelky Boženy Němcové, o láskách princezen Kuronských a dalších souvislostech, vyplývajících z mého nového historického románu. Kniha LÁSKY PRINCEZEN KURONSKÝCH by měla vyjít v nakladatelství Moba v polovině září; chceme proto premiéru další části rozhlasového pořadu STOPY, FAKTA, TAJEMSTVÍ načasovat tak, aby se vysílal ve stejnou dobu. Kromě mne by v pořadu měla hovořit historička paní doktorka Sobková, které hodně vděčím za zajímavé informace o osudech čtyř sester z kuronského vévodského rodu a za inspiraci k hypotéze o tajemném původu Betty (Barunky) Panklové, pozdější Němcové.

 Mezi řečí se Standa Motl zmínil, že shání někoho, kdo by mu do jeho dokumentu namluvil hlas jednoho gestapáka. On totiž chystá další dokumentární knihu, tentokrát celou věnovanou osudům Lidic. Zvláštní přílohu bude tvoři DVD s dokumentárním filmem, na kterém pracují s režisérem Pavlem Dražanem. A tak jsem se nabídl, že mu těch pár vět namluvím.

 Včera jsem proto opět v překvapivém májovém horku směřoval do vnitřní Prahy, tentokrát na Karlovo náměstí; z ostrého slunce přímo do pološera střižen firmy MAT. S Pavlem Dražanem jsme se neviděli asi dvacet let. Vzpomněli jsme si, jak jsme spolu kdysi točili amatérský film v Příbrami a trávili  večer v hospodě mezi tetovanými mukly a také zajímavé horké odpoledne na plovárně, kde jsme si poprvé v životě zahráli minigolf (jó, to byl rok 1979!). A samozřejmě došlo na plány, že se musíme sejít u piva a vymyslet něco tvůrčího... Do Motlova dokumentu jsem namluvil příslušnou pasáž z protokolu o dívce, která se prý znala s mladým Horákem z Lidic. Musel jsem ji několikrát opakovat, Pavel chtěl, abych to mluvil hlubším a více strohým hlasem. Snad jsem to nakonec jakž takž trefil. Pavla napadlo, že se můj hlas trochu podobá hlasu herce Nárožného, se kterým teď točí jednu epizodu televizního filmu podle Haškových povídek, což je fajn, protože když točil hercův pád z kola, zapomněl tam dodat jeho zděšené halekání: "Jééé...jééé... jááá... spaadnuu..." Kvůli tomu ho ovšem nechce znovu shánět. Takže jsem mu nadaboval Petra Nárožného, což je pro mne pocta :-)

Teď přichází čas čekání, takže ani stránky asi nebudou po nějaký čas aktualizovány. Nevím, jak brzy se po té operaci seberu; každopádně letošní léto bude spíš ve znamení rekonvalescence, i když, pravda, musím do září dopsat slíbenou knihu. No, snad to stihnu :-)