Jaro, poklady a nečekaný vznik studia JOP

 Letošní rok začíná opravdu zvláštně; jako by se něco lámalo, vracelo či obracelo z rubu na líc. Domníval jsem se, že se stáhnu trochu do soukromí a soustředím se jenom na psaní. Jenže je to právě naopak! Sotva jsem odevzdal nakladatelství MH do Berouna „Tajemná místa Podbrdska“ a začal se znovu nořit do středověké atmosféry počínajícího husitství a převtělovat se do královny Žofie, už se začaly rojit maily a vyzvánět telefony. Jsem zván na besedy se čtenáři, což si nemohu odepřít. Do muzea v Sedlčanech, do knihovny v Lochovicích.

 Také kniha o mém rodném městečku Žebráku dostává konkrétní obrysy, setkali jsme se v místní knihovně už na druhé poradě a vydali jsme v místním časopise výzvu ke všem pamětníkům. A ti zareagovali: přinášejí do městské knihovny zajímavé dokumenty a unikátní fotografie. Začíná se mi rýsovat představa velmi hezké a netradiční knížky. Na její grafické podobě jsem se domluvil s Kameel Machartem.

 Se Stanislavem Motlem jsme v rozhlase natočili další díl seriálu „Stopy, fakta, tajemství“ – tentokrát jde o srovnání dnešní bouřlivé situace na českých univerzitách s podobnými událostmi v roce 1409, kdy Jeroným Pražský organizoval stávku studentů proti zkorumpovanému vedení univerzity a nekompetentnímu arcibiskupovi Zbyňkovi Zajícovi z Házmburka, jenž se snažil zasahovat do akademických svobod, ačkoliv se o něm tvrdilo, že sám ani neumí číst! V pořadu budou použity i ukázky z mého románu „Kacířská královna“.

 Ozvala se mi kolegyně „záhadoložka“ paní Lenková a chtěla konzultovat scénář k dalšímu dílu televizního seriálu „Záhady Toma Wizarda“. Netušila, že s tímto štábem již spolupracuji – a byla proto příjemně překvapena. Dal jsem ji tipy ohledně případů s vlkodlaky v Čechách. Zejména ji zaujala pověst o zabití polského hraběte Laského roku 1683 na zámku v Černé Hoře u Blanska. A hned mi do scénáře napsala ústřední postavu znalce, který vše vysvětlí. A tak jsem se 15. března ocitl v Brně. Cestu jsem spojil s návštěvou u příbuzných, u nichž jsem přespal, a časně ráno mě na sídlišti v Juliánově nabralo auto televizního štábu. Bylo trochu pod mrakem, ale to strašidelné atmosféře rozhodně nevadilo, ba právě naopak. Černá Hora je dnes proslulá především pivem z místního pivovaru; v renesančně přestavěném starobylém hradě na vysokém ostrohu nad městečkem je domov důchodců. Stařenky s úžasem přihlížely z oken a podloubí, jak na nádvoří a terasách nad údolím vyprávím o vlčí příšeře, která se dobývala do komůrky na vyděšenou kastelánovu dceru a drásala dveře drápy i zuby… Po roce jsem se opět setkal s hercem Honzou Adámkem a členy štábu. Natáčení nám šlo od ruky, ačkoliv nás neustále rušil přelétávající policejní vrtulník. Nesledoval nás, dopraváci měli zrovna nějakou akci na silnicích…  Ale kdo ví? Režisér mě překvapil, neboť jsem musel zpaměti převyprávět i obě pověsti, což původně nebylo v plánu. Ale myslím, že tahle část bude sugestivní a ještě lepší, než naše honění „Zvířátek a Petrovských“ vloni v Kublově. Během rozhovoru se mnou se totiž Honza Vrabec z naléhavého telefonického volání dozví, že jeho přítelkyně Magda upadla do nebezpečí a je v lovecké chatce obléhána nějakou příšerou, snad člověkem, snad vlkem…

 V poledne jsme byli s natáčením hotovi, Adámek mě vzal autem do Brna. Odpoledne se mraky protrhaly, vysvitlo slunce a propuklo jaro. Začaly padat teplotní rekordy: + 20°C! Letošní počasí se opravdu pohybuje ode zdi ke zdi – před třemi týdny byly ještě mrazy -30°C. Je stejně extrémní jako politická situace; dochází ke zpochybnění systému evropského světa. Všechno upadá do svého protikladu: soudci kradou, politici lžou, presidenti končí ve vězení. Komu máme věřit? Jedině moudrým vzdělancům, filosofům žijícím v ústraní. Zatímco jsme natáčeli o vlkodlacích, byla v centru Brna, Prahy i ostatních měst velká demonstrace za odstoupení vlády i prezidenta. Prostě se zdá, že to takhle už dál nejde. Příkladem je ostrov Island, který rázně skoncoval s diktaturou bankéřů.

 Člověk se naštěstí pohybuje v několika světech – a ten, který se mu nelíbí, může do určité míry ignorovat. V sobotu 10. března jsme se s Evou vydali na Vyšehrad. Měli jsme tam sraz s bratry Fišarovými. Seznámili jsme se vlastně přes Facebook, reagovali na moje zprávy a fotografie, Pavel se dokonce zúčastnil křtu knížky „Lásky princezen kuronských“ v berounské knihovně. Už dlouho jsme se domlouvali, že společně podnikneme nějakou výzkumnou výpravu. A že ji patřičně zdokumentujeme. Ukázalo se, že Jiří Fišar je nadšenec do videotvorby. Při výpravě na Vyšehrad jsme natočili improvizované hledání pokladu. Ačkoliv jsem scénář tvořil na místě přímo v hlavě a běhali jsme od rotundy k Čertovu sloupu, dopadlo to nadmíru dobře. Odměřoval jsem po šesti krocích od tří stromů, abych našel určené místo, které znám jen já a dva proutkaři, místo, kde prý v hloubce sedmi metrů leží úžasný vyšehradský poklad! Nebe nad námi se kabonilo a nakonec začalo krápat, podařilo se nám však natočit takový materiál, který všechny zúčastněné uchvátil i v hrubě sestřižené pracovní verzi. Když jsme svou akci skončili v hospodě pod Vyšehradem, založili jsme tam Studio JOP (Jiří – Otomar – Pavel). Možná je tohle významný okamžik a jednou vstoupí do legend :-). Z natočeného materiálu Jirka sestříhal reklamní trailer. Běží několik dní na webu a uchvátil už dvě stovky lidí, kteří ho navzájem sdílejí. Všem se nejvíc líbí, jak mě u Čertova sloupu „vezme čert“, proměním se v oheň a dým. Kolega spisovatel Pavel Renčín podotkl, že si vždycky myslel, že takhle umím mizet, ale poprvé se to někomu podařilo natočit! :-). S materiálem jsme dále pracovali, zjistili jsme, že musíme dotočit ještě pár dodatků a změnit scénu u románského mostu, kde byl kolísavý zvuk, a z dálky vykřikovali opilí výletníci. Jirka založil pro naše studio JOP speciální webovou stránku. Premiérově, i s prvním dílem cyklu putování po tajemných místech Čech, bude slavnostně zpuštěna 29. března 2012.

 A hned jsme začali pracovat na dalším filmovém dílku: tentokrát to bude specialita, trailer k mému novému románu „Smrt ve stříbrné zbroji“, který vyjde koncem května. Naznačím tam příběh z protitureckých válek obklopen bitevní vřavou a hořícími věžemi pevností nad Dunajem. Bude to natáčeno podobně jako Pán prstenů – já budu vyprávět na zeleném pozadí, a pak se „klíčováním“ dodá prostředí odjinud. Bude následovat emotivní sled obrazů, složený z dokumentů, starých rytin, fotografií, obrazů proudící vody, smrti, akcí šermířské skupiny a mladé královny, které po manželovi Ludvíkovi zůstane jen zablácený prsten…

 V plánu máme další díly videoputování: Točník, Tetín, Velíz… Jsme zváni na hrad Housku, abychom tam natočili díru do pekla. Uvidíme, kam se náš projekt časem dostane :-)

 Včera byl první jarní den. Přímo ukázkový: nebe modré jako šmolka, jásavé oslnivé slunce, větve obalené pučící lístečky, nad kočičkami a prvními květy bzučící včely. Hemžily se i v pražské ulici kolem květinářství. Jaro! Kéž nám přinese naději…

 Kdy jsme se vraceli z natáčení na Vyšehradě, všiml jsem si, že tam u jednoho domu mají v kleci krkavce. Velký černý pták působil svým vzhledem trochu pochmurně, jako by byl varovným vykřičníkem v té okolní jarní malebnosti. Nakláněl hlavu a upíral na mě korálkově lesklé oko. Vyzařovala z něj nějaká prastará moudrost. Snad mi chtěl něco říct. Až jsem se zachvěl z pocitu, že jsem se dotkl něčeho, co nelze pojmenovat slovy.