Konečně jaro!

"Je to ve vzduchu, je to ve vodě, každým dnem blíž a blíž..." Velké tajemství probouzení ze zimního spánku, z bílé smrti. Dívám se, jak slunce kreslí stíny větví ve dvoře našeho vršovického činžovního domu, jak vzrušeně skřehotající straka buduje přímo proti mým oknům mohutné hnízdo. Dokončil jsem román a nastal čas generálního úklidu. Při přerovnávání knihovny (bože, toho prachu!) jsem objevil diář z roku 1996, kde jsem zkoušel takový experiment; každý den jsem poctivě zaznamenával počasí, své sny, pocity, co jsem jedl, co jsem dělal, co zajímavého mě potkalo a co jsem kde viděl. Po letech jde to velmi zajímavá četba. Najednou zjišťuji, že i tehdy byly velmi dlouho tuhé a úmorné mrazy, že jsem se tenkrát trápil nad westernovým románem "Zásilka do pekla", jaké žertíky vyváděla malá vnučka, že jsem ještě ťukal svá díla na psacím stroji, ale na podzim jsem si s pomocí kamaráda vybral a zakoupil svůj první počítač (byl tenkrát proti dnešku velmi skromný a přesto jednou tak drahý!), že jsem pracoval na fantasy románu Sekera strážců, redigoval westerny jako redaktor v nakladatelství Ivo Železný a snil o tom, že jednou vydám samostatnou, vázanou knížku... Také jsme tenkrát s manželkou vyjeli na výlet do Paříže (jako naschvál bylo celý ten červnový týden deštivo a hrozná zima) a v létě jsme byli na chalupě u naší kamarádky fotografky u Broumovských skal, prolézali jsme s nadšením skalní města v okolí, hleděli do kraje od kaple Hvězda a sestupovali tajemnou Kovářovou roklí, kde jsme spatřili na vlastní oči tajemný zelený přízrak bájného Kováře.

 Skutečně po letech zajímavá četba. Ještě hlouběji jsem objevil zápisky, které jsem si dělal v roce 1968 a 1969. To bylo opravdu zajímavé, tohle autentické svědectví, zapsané osmnáctiletým klukem ve chvíli, kdy ještě nikdo z nás netušil, jak se bude situace vyvíjet dál. Stanovisko svědka, který nezná všechny souvislosti. To je velmi poučné právě pro autora historických románů.

Venku je krásně, půjdeme teď s manželkou na procházku do parku Grébovky. Je postupně rekonstruován, teď se dělníci pustili do opravy unikátní groty, umělého skalního města s jeskyněmi, v nichž kdysi bývala restaurace. Není náhodné, že Grébovka (Havlíčkovy sady) ve Vršovicích je pokládána za jeden z nejhezčích pražských parků. Je v něm vinice s vinným sklípkem a dřevěným viničním altánem, secesní kuželna, romantická jezírka s vodopádem (ta zatím schátralá a bez vody), tisové háje, prudké svahy, louky, zajímavá Grébova vila s velkou vyhlídkovou terasou nad údolím potoka Botiče, lesíky, dětská hřiště. To vše shromážděno na nevelkém, ale velmi členitém prostoru. Do tohoto parku chodím rád relaxovat vždy, když pobývám v Praze. Velmi slavná jsou tu každoroční vinobraní.

 Ale teď je jaro a tak mě slunce vábí ven. Půjdu a v cvrlikání sýkorek budu přemýšlet o dalších plánech a projektech. Protože jak se zdá, budu mít tenhle rok opět hodně napilno!