Labyrint tísíců knih...

Od čtvrtka 14. května až do neděle 17. května jsem se potloukal po pražském Výstavišti. Probíhal tu další ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem mezi "odbornými návštěvníky", tedy opatřen jmenovkou; díky tomu jsem měl právo na jednu kávu zdarma (!) a mohl jsem si na jeden den pozvat dva kolegy, pro které jsem měl čestnou vstupenku. Toho využila manželka Eva a vnučka Magda. Na veletrhu bylo k vidění leccos úžasného. Třeba elektronické knihy, dokonale domyšlené tenké a lehoučké displeye, velikosti běžné knižní stránky, které mají tu výhodu, že nesvítí, takže od nich nebolí oči. Písmo nebledne ani ve slunečním světle či při lampičce, ba je vidět ještě lépe - jako by bylo skutečně psané na papíru. Můžete si nastavit jeho velikost. Stránka se neleskne a můžete se na ni dívat ze všech úhlů. Listujete mačkáním tlačítka na boku destičky. Baterie vydrží deset hodin a dobíjí se světlem. Knihy jsou nahrány na paměťových kartách (podobných jako v telefonech či digitálních fotoaparátech). Časem se budou v tomto formátu prodávat, nebo si je budete moci stahovat z internetu. Stovky knih zaberou jen pár centimetrů místa. Cena zařízení je sedm tisíc korun, tedy nijak malá. Je to určitě průhled do budoucnosti knižního trhu, hlavně co se týče odborné, naučné a běžné konzumní literatury (paperbacků). Samozřejmě, výpravná kniha, pojednaná jako krásný výtvarný předmět, si svou pozici udrží - a dokonce dostane v budoucnu ještě víc prostoru.

 Také mě zaujaly další možnosti rozvíjení Wikipedie, mezinárodního webového výkladového slovníku, na jehož tvorbě se může podílet každý. (Ano, i já už jsem zařazen jako heslo v tomto slovníku, na což jsem hrdý - a kdokoliv z vás může toto moje heslo doplnit o věci, které tam dosud chybí!). Kromě toho se rošířila o sekci Wikimedia, kde je k dispozici obrovská databáze volně použitelných fotografií a videozáznamů. Velmi vhodné, když hledám ke svým knihám obrazový doprovod! A do třetice nám na stánku Wikipedie ukázali další pozoruhodný vynález - počítačový stolek. Na první pohled skutečně vypadá jako konferenční stůl se skleněnou deskou, pod kterou jsou naaranžovány různé obrázky. Jenže s těmi obrázky můžete pomocí prstů posouvat, roztahováním prstů je zvětšovat, řadit je do složek, alb a katalogů, vyhledávat informace o různých neznámých slovech, kreslit prstem v různých barvách, dělat si na místě výstřižky a koláže. Kolem stolu může sedět dokola několik lidí a společně sestavovat, katalog, publikaci, prezentaci, prostě cokoliv. Je to velmi interaktivní, brzy se to má i u nás prodávat. Cena zatím dost vysoká: asi 80 až 100 000,- Kč, ale časem bude klesat, tak jako u vší elektroniky. Vzpomínám, že můj první počítač mě přišel na čtyřicet tisíc a jeho možnosti byli přitom proti dnešnímu velmi omezené.

Ve třech halách probíhala spousta zajímavých besed, bohužel často současně, takže bylo třeba řešit dilema, co shlédnout a o co přijít. Rozladil mě legendární ruský autor scifi a městské fantasy Lukjaněnko, který se nedostavil na ohlášenou besedu, ačkoliv tam na něj čekala spousta nadšených ctitelů. To se nedělá a trochu mě to zkazilo dobré mínění o jeho osobě. Nic to ale nemění na věci, že píše skvěle.

 Zato na předávání cen Akademie scifi a fantasy bylo veselo jako obvykle a německý autor veleúspěšné ságy "Trpaslíci" Markus Heitz byl vyveden z míry, když ho oceněný český nakladatel zahrnul mezi  "krásné autorky", které vřele objímal a líbal. Prý, aby mu to nebylo líto. Další ceny autorům a nakladatelům scifi a fantasy předávala nová ministryně spravedlnosti, což také nebývá obvyklé a vyvolalo to bouřlivé blýskání z fotoaparátů přítomných reportérů. Paní ministryně totiž také píše povídky a je dlouholetou spoluorganizátorkou různých fanouškovských aktivit kolem zmíněných žánrů. A na závěr všichni diváci v sálku dostali hodnotný dárek v podobě knížní fantasy trilogie.

 Zajímavé byly i stánky některých "okrajových produkcí". Například jsem fascinovaně listoval rumunskou fotografdickou publikací, v níž byly zachyceny pohádkové dřevěné kostelíky a tajemné "drakulovské hrady". Ve stánku Arabských emírátů jsem zase obdivoval knihy, které se čtou odzadu (velmi praktické při zběžném listování!) a jejichž kaligrafické písmo má vlastně jenom "psací" podobu. Obzvlášť zajímavá byla kniha o tradičních arabských krojích. Máme pořád představu až po oči zahalených muslimských žen; ovšem tam byly také k vidění modelky, focené v oázách či na písku pouště v nádherně vlajících průsvitných závojích, které vypadaly jako princezny z pohádek "Tisíce a jedné noci".

 Zastavil jsem se u "kuchařského" stánku, kde se prezentovala nakladatelství, vydávají kuchařské knihy, a autoři těchto knih tam předváděli výrobu některých zajímavých jídel. Nějaký Číňan tam předváděl, jak vyřezává z ředkviček květy růží, které vypadaly jako živé. Okusil jsem šneka, zapečeného po francouzsku ve vlastní  ulitě s máslem a koprem. Docela dobré, ale ten tuhý kousíček masa není nic zvláštního.

Svoje knížky jsem našel pouze na stánku Pohádkové království, což mi připadalo roztomilé. Je to vlastně turistická organizace a jakási cestovka, která zajišťuje zajímavé výlety pro rodiče s dětmi, mají pro děti "pohádkové pasy" a "vandrovní knížky", do nichž mohou sbírat razítka na různých hradech a památkách, mají pěší a cyklistické putovní trasy, třeba "Cestu kocoura Mikeše do Hrusic" nebo "Jihočeské pohádkové království", jehož panovníkem je režisér Troška. A měli tam i sekci Tajemství, kde nabízeli pár našich netradičních cestopisů, co jsme dali dohromady s berounskou nakladatelkou a fotografkou Marií Holečkovou. Myslím, že jsem tam zahlédl Řeku sedmi jmen, Pole slunečního býka, Strážce hor a pramenů a některé další tituly.

Měl jsem tam také pracovní schůzku na stánku ostravského nakladatelství Alpress, kde jsme s redaktorkou probírali koncepci mého připravovaného historického románu. Zajímavé bylo řešení otázky, co je pro čtenářky (jimž je produkce tohoto nakladatelství především určena) už příliš náročné. Někdy mám pocit, že nakladatelé se chtějí podbízet nejnižšímu vkusu a že jejich ideální čtenářka se patrně naučila číst ve zvláštní škole a jakýkoliv náznak hlubší psychologie, filosofie a poetičnosti by ji mohl vyvést z míry a četbu jí natrvalo znechutit :-)

 Byl to pro mne poučný víkend, i když jsem se vždycky večer cítil stejně utahaný, jako bych absolvoval nějakou tůru po kopcích!