Májový večer na hradě Točníku

V sobotu 23. května postával u dřevěného mostu nad točnickým hradním příkopem hlouček zvláštních lidí. Nevypadali na běžné turisty. A také to běžní turisté nebyli. Šlo o členy neformálního "Klubu přátel literatury a historických záhad", který se schází na pravidelných besedách, pořádaných nakladatelkou a fotografkou Marií Holečkovou v Muzeu českého krasu v Berouně. Při jedné z posledních besed nás sem pozval kastelán dr. Zemánek na speciální exkurzi. Konala se až po 18. hodině, po uzavření hradu pro veřejnost. Počasí bylo nádherné a podvečerní slunce nasvěcovalo Točník jako divadelní reflektor. Mohli jsme se podívat i do míst, kam se běžný návštěvník nedostane. Po točitém schodišti jsme vystoupili až do podkroví královského paláce, kde právě probíhá náročná rekonstrukce. Trámy krovu jsou vyměňovány s pomocí středověkého jeřábu, naprosto stejným způsobem, jako když se hrad před šest sty lety stavěl. Podlaha je plná dřevěných odřezků a gigantický les trámů ukazuje, jak úspěšně pokračuje jejich výměna, zejména v okolí sanktusníku (malé věžičky se zvonem) kde bylo jejich křížení natolik zpuchřelé, že hrozilo katastrofální zhroucení. Kastelán nám také pověděl o nebezpečí blesků, které sem dost často během bouří udeří. Zrovna před pár dny takový výboj vypálil veškerou elektrickou instalaci.

Někteří odvážlivci vypšplhali po žebřících až na unikátní dřevěný středověký jeřáb, zavěšený na palácové stěně vysoko nad jezírkem. Bylo to opravdu jen pro lidi netrpící závratí; ovšem ten výhled stál za to. Prozkoumali jsme i tajemné komůrky a chodbičky, jejichž funkce není dodnes zcela jasná. Zdá se, že královský točnický palác byl budován podle romantických nápadů a rozmarů samotného krále Václava IV. Měl patrně králi dávat pocit bezpečí a možnost úniku různými tajnými východy. Dokonce měl Václav přímo z ložnice dvířka na úzkou dřevěnou lávku, která vedla přes hradní příkop rovnou do lesa. V případě nepřátelského útoku se dala snadno strhnout. Václav ji měl prostě proto, aby mohl z hradu "nenápadně vypadnout", aniž by o tom někdo věděl, aby nemusel chodit hlavní bránou. Patrně trpěl alkoholickým stihomamem, ačkoliv pro své obavy měl závažné důvody; vždyť byl dvakrát uvržen do vězení a jeho nepřátelé se ho pokusili otrávit!

Parléřovská kamenický huť, která Točník stavěla, projevila i smysl pro hravost a zvláštní humor. Málokoho napadne, že točnický královský palác je vlastně jakýsi "tančící dům", neboť každé z jeho oken je v jiné výšce a má jinou velikost. Také stěny mají nepravidelné rozměry a ta čelní nad hradním příkopem je vypouklá, aby po ní sklouzávaly střely případných obléhatelů. Zajímavě je to vidět na modelu, vyrobeném studenty, který je umístěn v jedné ze síní. V místnostech v prvním patře paláce se počítá z malým muzeem. Zachovaly se tu krásné gotické klenby a krby. A také tu leží pokladnice z jasanového dřeva s mohutným železným kováním, která je tak těžká, že ji nikdo nedokázal odnést. Ale je už bohužel prázdná (na jiném místě zmiňuji legendu o pokladu krále Václava). Vyfotili jsme se na královském trůnu a podívali se na pravou gotickou postel s nebesy. Zaujala mě zalomená chodbička, končící malou komůrkou se střílnou. Slunce svitlo skrze tuto střílnu a promítalo na zadní stěnu komůrky její tvar, podobající se klíči. Bylo v tom cosi tajemného...

 Na závěr prohlídky nás čekalo ještě jedno překvapení. V bývalé audienční síni, přeměněné později na poutní kapli, jsme si mohli vyslechnout koncert dvou mladých mužů, kteří se věnují u nás dost netypického a exoticky znějícímu "hrdelnímu zpěvu". Nejde jen o typické mručení tibetských mnichů; zvuky, které mládenci vyluzovali, na mě působily, jako by byly tvořeny nějakým elektronickým nástrojem. Pak je ještě znásobili přes australský domorodý hudební nástroj, připomínající křivolakou dutou větev. Dokázali hrtanem současně vytvářet temný zvukový podklad, flétnové melodické hvízdání a rytmické údery, připomínající elektrifikovaný buben. Byl to velmi pozoruhodný a mystický zážitek.

A nakonec ještě přišlo něco pro potěchu těla; tradiční opékání buřtů na skále nad jezírkem naproti hradu, na ohni, který jsme rozdělali z třísek tesařů, kteří tady po středověkém způsobu širokými sekerami otesávají stromové kmeny na krásně hranaté trámy.

Odcházeli jsme až za prvního šera a hrad Točník se za námi ztrácel v krvavém přísvitu červánků. Opravdu krásný, pozdně májový romantický podvečer!