Malé vánoční zamyšlení

Vánoce jsou pro mne spojeny s tajemstvím pohanských slunovratových rituálů (záhadolog se nezapře!), ale také s nostalgií vzpomínek, s kouzlem dětských snů, s návratem k něčemu prapůvodnímu, co je skryto hluboko v nás. Nevzrušuje mne nákupní horečka, blikající barevné žárovky ani hromady dárků. Mrzí mě, že tyto svátky se občas mění v jakýsi hlučný jarmark. A nemám rád, když se americký skřítek Santa Klaus tváří, jako by byl u nás doma. My máme své Jesličky a okřídlené anděly s hvězdou. Rád se o štědrovečerním podvečeru projdu ztichlým lesem a dívám se, jak se v houstnoucím šeru rozsvěcejí světélka vsí. A pak si doma zapálím svíčky, pustím si koledy a vychutnávám si atmosféru pozastaveného času, úsměvy svých nejbližších, radostné nadšení dětí. V tomhle mě ruší i televize. Sebevýpravnější pohádka mi nenahradí magickou atmosféru tančících plaménků a neklidného chvění věkovitých stínů, vystupujících z koutů pokoje…