Mikuláš a démonická smečka...

Moje poznámka k včerejšímu Mikuláši: 
Nemám rád hororové čerty v dokonalých plastikových maskách, ze kterých jde hrůza i na dospělého. Tihle krampusové, což jsou vlastně smrtonosní horští démoni z Alp, byli dotaženi pomocí současné techniky až k realistické hrůznosti. Vůbec se mi to nelíbí! Český čert má být veselý dareba, ze kterého jde také trošku strach, ale trochu je i směšný. Je načerněný sazemi, a připomíná spíš uhlíře nebo kominíka. A navíc má být pod dozorem Mikuláše, kterého poslechne na slovo stejně, jako zlý pes poslechne svého pána… Pro malé děti to má být výchovné představení, pro ty větší veselá zábava. Příšerní skřeti v maskách s vyceněnými zkrvavenými zuby patří do filmu a ne do ulic. Děti se mají bát jen v přiměřené míře a mít jistotu, že je někdo chrání.
Čert s Mikulášem a andělem je něco jiného než smečka démonů, které přiženou první sněhové vichřice z alpských horských štítů. Jistě, v Rakousku a Německu je to tradice, ale má jiné významy a jinou symboliku než mikulášská obchůzka. Nájezdy démonů na lidská sídla známe i z Čech a Moravy, a to už od středověku. U nás se jim říká "divoká honba s prokletým lovcem".
Spíše se divím, že v cizině tak horlivě odsuzují naše velikonoční šlehání děvčat vrbovými pomlázkami, ale nájezdy agresivních krampusů patrně nikomu nevadí.
Ostatně původní krampusové měli masky ze dřeva a pravých rohů, sami si je vyráběli, takže šlo o umělecká díla, a především neměli nic společného s Mikulášem, šlo o kult přírodních sil, o plodnost dobytčích stád. Jsou to "bratranci" starořeckých satyrů. Tance rohatých démonů patrně byly prováděny i u starých Slovanů jako součást obřadů k poctě boha stád Velese. A je zajímavé, že ještě v 18. století hrozil v Německu člověku, který se převlékl za krampuse, trest smrti, protože to bylo bráno jako čarodějnictví a vzývání ďábla!