Silvestrovská nostalgie a podivná návštěva

Je zvláštní, jak smíchem, hlukem, hudbou, rámusením a střílením se snažíme přehlušit nostalgii, která na nás padá pokaždé, když se láme čas. Pravda, ten počátek nového roku je jen jakási dohoda mezi lidmi, náš kalendář je jen pomyslný pojem, vyjadřující vztahy mezi pohyby nebeských těles. Každá bytost, ať už živá či neživá existuje ve svém vlastním čase. Naše století je pro skálu pouhou vteřinou...A tak dosti smutku nad tím, co nám nezadržitelně odplývá a mění se ve vzpomínky, co se v naší paměti samo postupně sestavuje v příběh, v němž jsme hlavními hrdiny. Pišme s chutí další kapitolu života!

Na Silvestra jsme se šli s manželkou Evou a vnučkou Magdou projít do parku Grébovky (Havlíčkových sadů), vystoupili jsme k viničnímu altánu a dívali se z nadhledu na holou vinici a střechy Vršovic až k protilehlému kopci Bohdalci. Bylo zvláštní ticho v tom našedlém a poměrně teplém odpoledni. Zastavil se u nás jakýsi komický chlupatý psík, po chvíli za ním přišel i jeho pán. Popřáli jsme mu hezký Nový rok.

 Doma jsme vyrobili spoustu jednohubek: s klobáskou, se sýrem a vinným hroznem a s olivami. Otevřeli jsme si italské víno od dcery Pavly. Fotili jsme s Magdou žertovné reklamy na mé knihy. Jakmile vyšla první hvězda, najednou někdo zazvonil. Kdo to přichází na návštěvu? Na první pohled za dveřmi nikdo nebyl. A přece! Na schodech seděl malý plyšový medvídek v kulichu, náš starý kamarád z loňského roku. Radostně jsme ho přivítali, dostal najíst a napít. No, rozjel to pořádně, když v televizi začala hrát kapela Vypsaná fixka, pustil se s Majdou do výstředních tanců. Po půlnoci, kdy jsme si připili toskánským šampaňským, už jsme svého chlupatého hrdinu nemohli najít. Nakonec jsme Méďu objevili pod stolem vedle zvhrnuté sklínky. Trochu to chudák přehnal s pitím. Uložili jsme ho do měkké pantofle ke spánku...

 Ano, trochu pohádkové, ale je pravda, že toho hrdinu, s nímž jsme si zahráli silvestrovskou hru, toho medvídka s nápisem "Pro štěstí" na kulichu jsem vloni přesně na Silvestra našel na ulici, jako by tam na mne čekal. Od té doby je pro mne věrným talismanem a sedává na mé poličce nad psacím stolem. 

Snad mi přinese štěstí i letos...