Oblačné letadlo a divný sen

Předem mého dopisu bych se chtěla pochvalně vyjádřit o Vašich knihách Démonické pasti a Neuvěřitelné jevy a podivuhodné bytosti. Celkem náhodou v jednom knihkupectví jsem narazila na tyto dvě knihy od Vás. Po přečtení prvních dvou stránek mne kniha Démonické pasti velmi zaujala. Zajímám se o historii a tajemno, nejen o Čechy, ale také o Egypt. Ovšem tato kniha mne upoutala natolik svým náhledem do kronik, lidových pověstí, bájí a hlavně snahou o nějaké logické vysvětlení oněch jevů, aniž by došlo k zesměšnění či braní na lehkou váhu, že nejsem schopna se odtrhnout od četby.

     Já sama nejsem pověrčivá. Nepopírám také existenci čehosi vyššího, co člověk nemůže nebo nechce pochopit. Jednou se mi stala podivná věc a do dneška nejsem schopná říci, co to vlastně bylo: Tehdy mi bylo asi 6 let a byla jsem před domem s mým starším kamarádem, který mne dost rád strašíval. Jako malé děcko jsem mu hravě skočila na  „udici" a uvěřila vše, co řekne. Seděli jsme venku a on mi zase vyprávěl jednu ze svých historek, že se na nás řítí ufo, a že mě v noci odnesou čerti do pekel. Snažila jsem se tomu zasmát. On mi řekl: „Nevěříš mi? Podívej se na oblohu!“ Já zvedla hlavu a přímo nade mnou bylo z jednoho bílého mraku vytvořené takové to staré letadlo  (ještě počátek výroby, kdy to byly takové ty letouny, co měly dva páry křídel nad sebou.), viděla jsem docela zřetelně, jak se na mne řítí. Nikde nic jiného, obloha byla čistě modrá. Zavřela jsem leknutím oči a za chviličku je otevřela - a letadlo nikde.

 Večer jsem usínala poměrně neklidně, ale podařilo se mi usnout. Uprostřed noci jsem se probudila velikým vedrem a otevřela oči. Ležela jsem v ložnici. Zavřela a otevřela jsem je podruhé a viděla jsem místo ložnice jakousi místnost, která byla černobíle vydlážděná do šachovnice. Dá se říci, že to byl ohromný sál, po stranách se tyčily sloupy a na samém konci byl veliký kamenný trůn, na kterém cosi sedělo. Nevím, jestli to byl muž či žena. Mne měl v náručí podobný tvor tomu, co seděl na trůnu a nesl mne k dotyčnému. Lekla jsem se neuvěřitelným způsobem, zavřela oči a po opětovném otevření jsem byla v ložnici na posteli. Možná to byl jen velmi realistický sen. Jenže já cítila přímo dotyk té bytosti na své kůži a jeho ohnivý dech.

Nevím, co si o tom myslet, vrtá mi to hlavou dlouhou dobu a ráda bych znala Váš názor.  

Čtenářka Kateřina

Dobrý den paní Kateřino,
těší mě, že se Vám moje knihy líbí. K vašemu snu: takovéto realistické vize jsou zvláštním druhem snů, které jsou jakýmsi obrazným průnikem hluboko do podvědomí. Někdo tvrdí, že jde o vzpomínky z "minulých životů", podle jiné hypotézy jde o napojení na "informační pole", jakousi společnou zážitkovou databanku lidstva, z níž lze při určitých zvláštních stavech vědomí čerpat proroctví, varování, inspiraci k vědeckým objevům či uměleckým dílům. Jsou to nesouvislé útržky dávných příběhů, které se kdysi udály a byly zaznamenány v jiné dimenzi či v krystalické struktuře hornin.
Co se týče mraku, který se vám proměnil v letadlo, to je celkem známý jev. Způsobuje ho zapojení určité oblasti mozku, která "má na starosti" poznávání lidských tváří, předmětů, známých míst atd. Ta se vždy snaží spatřené tvary připodobnit k něčemu známému. Vzpomínám, že jsme jako děti často v mracích vídaly démonické tváře, draky, koně, ptáky atd. Byla to jen hra, ale někdy jsme se do ní natolik vžili, že jsem se skutečně začal bát, že na mě z mraku někdo kouká.
 Jinak bych Vám chtěl připomenout, že na knížku "Démonické pasti" volně navazuje knížka "Největší české záhady - Vládci démonů", v níž vyprávím o tajemných bytostech, které vládnou jednotlivým krajům Čech a Moravy (Krakonoš, Praděd, Fabián, Muhu. Dyma, Swiza. Marzebyla, Machocha, Ječmínek atd.).

O. Dvořák