Pavoučí muž za oknem a psí průvodkyně v knize

Minulý čtvrtek jsem prožil úžasné dopoledne. Začalo to docela nenápadně; při psaní další kapitoly románu "Lásky princezen Kuronských" jsem zaslechl zvenčí podivný praskot. Pravda, foukal silný vítr, ale že by lámal větve? Vyhlédnu tedy ze svého okna ve třetím patře vršovického činžáku a vidím fascinující divadlo: v koruně stromu šplhá pavoučí muž! Má přilbu, ochranné brýle a široký opasek s desítkami karabinek, na nichž má zavěšenu spoustu předmětů, včetně třímetrové hole s ostrou kosou na konci a malé motorové pily. Z koruny stromu visí lana, která tam obratně naházel pomocí závaží. Zhoupne se na laně od jedné silné větve ke druhé, zachytí se nohama, visí skoro hlavou dolů, ale obratně se přitahuje, dalším lanem se připoutá, se smyčky si vytvoří stupačku pro nohu, pevně se zaklesne a tasí motorovou pilu, řeže silnou proschlou větev, která se po chvíli s mohutným praskotem zřítí do dvora. Vzápětí se odrazí a přeletí jinam, jako pavouk se vysouká až do tenké, ve větru se klátící špičky a svojí zlověstnou kosou tam osekává suché pahýly. A přitom se pohybuje před mým oknem ve třetím patře - kdybych ho otevřel, mohl bych si na toho odvážného šplhavce sáhnout. Otočil jsem si židli a odhrnul záclonu, okno mi nahradilo televizi a hodinu jsem sledoval fascinující program, který strčil do kapsy celého Spidermanna.

 Jindy jsem byl opojen deštěm listí, které vířilo uvnitř dvora, jako by tam řádila rudozlatá chumelenice. Listopad mi ukázal své utajené krásy; po mrazivém říjnu přišlo oteplení a po beznaději z útoku smrtonosně záludných chorob úleva a nová naděje. Jsou síly, které nás nenechají padnout. Síly přátel, kteří nám drží palce, jsou v duchu s námi a přimlouvají se za nás, ať už prosí Boha, Kosmickou inteligenci nebo víly studánek. Manželka Eva je po těžké operaci a tváří se statečně; dnes jsme se už spolu procházeli po nemocniční chodbě. Zdá se, že to dopadlo dobře. Také sestra Maruška mi telefonovala, že jí lékař sdělil optimistickou prognózu a že její léčba probíhá úspěšně.

 Raduji se s každého okamžiku, kdy září slunce. Když člověk dojde na určitou hranici, začne věci chápat docela jinak. Včera navečer jsem v Holandském domě v Berouně zahajoval vernisáž výstavy fotografií Marie Holečkové. Pohovořil jsem o knížkách, které jsme spolu vytvořili, o našich cestách k pramenům řek. Na panelech vystavovala snímky z Berounky a jejích přítoků - Střely, Litavky a Kačáku. Konečně došlo i na ty, které se do našich knížek nevešly. Zájemci si je mohou prohlédnout jako pěkné barevné zvětšeniny s podrobnými popiskami. Po mém zahájení ještě vystoupil pan Dudák, jenž učí filosofii na soukromém gymnáziu v Praze na Jižním městě (zjara jsem tam u nich v kotelně měl besedu) a napsal řadu knížek o historii českých měst. Měl také pravidelné fejetony v rozhlase; sbírku těchto úvah o "filosofii všedního života" shrnul do knížky, kterou vyzdobila paní Holečková fotografiemi z barokních a renesančních zahrad. Křest téhle půvabné knížečky bude 1. listopadu v Městské knihovně v Berouně. Na výstavu přišla spousta známých, popili jsme víno a pojedli jsme jablečné minibuchtičky (speciální výrobek paní Holečkové).

A přesto jsem se dozvěděl jednu smutnou zprávu. Terinka, fenka neurčité rasy a původem ze psího nalezince, která s námi absolvovala všechny cesty, vášnivě očichala všechna tajemná místa, uléhala na body léčivé energie a tak nám přesně určovala jejich polohu, často nás zlobila tím, že se vrhala do špinavých rybníků a bahnitých potoků a vracela se do auta nejen umáčená a zabahněná, ale navíc ještě pod sedačku propašovala nalezený poklad, třeba starou páchnoucí kost nebo kousek zahnívající mršiny, a také se velice ráda fotografovala a náhodně či záměrně se stala součástí snímků mnoha významných míst, tahle věrná průvodkyně našich objevných cest je po smrti. Byla už stará, špatně chodila a špatně viděla. A před chalupou v jižních Čechách ji přejelo auto. Rozhodli jsme se s paní Holečkovou, že na její památku uděláme knížku; něco na ten způsob, jak nás psí moudrost naučila vidět trochu jinak českou krajinu.