Rozhovor o Láskách princezen kuronských pro berounský časopis Echo

Otázky pro Otomara Dvořáka:

Co Vás inspirovalo k napsání knihy o původu Boženy Němcové?

Chtěl bych upřesnit, že záhada původu naší národní spisovatelky je jenom jednou dílčí episodou z tohoto románu, jenž sleduje spletité a dramatické osudy čtyř sester z rodu kuronských vévodů Bironů. Původně mě oslovila redaktorka jednoho nakladatelství s přáním, jestli bych něco nenapsal o vévodkyni Kateřině Vilemíně Zaháňské, která je známa jako „paní kněžna“ z románu Boženy Němcové „Babička“. Když jsem se ponořil do historických podkladů, zjistil jsem, že život Kateřiny Zaháňské nelze oddělit od jejích sester. Vznikla tak rozsáhlá historická freska z doby napoleonských válek, se čtveřicí hlavních hrdinek, na něž se nabalují osudy jejich přiznaných i utajených dětí, milenců a manželů. Díla se posléze ujalo jiné nakladatelství, brněnská Moba, která ho vydala v luxusní vázané podobě.  

Jak dlouho jste shromažďoval materiál ke knize?

 Asi půl roku. Velkým ulehčením práce bylo pro mne záslužné badatelské dílo historičky dr. Heleny Sobkové, která je naší největší znalkyní rodu Kuronských a napsala o nich již tři životopisné knihy. Dokonce navázala úzké kontakty se šlechtickým rodem Armfeltů z Finska, kteří jí jako jediné badatelce povolili přístup do rodinného archivu. Škoda, že dr. Sobková nemohla ze zdravotních důvodů na naši berounskou besedu přijet. Poslal jsem jí však mailem otázky, na které dosti obšírně odpověděla. Její odpovědi četla na besedě pořadatelka akce Marie Holečková.

Dospěl jste k nějakým novým poznatkům?

 Také já se přikláním k názoru paní dr. Sobkové, že nejpravděpodobnější matkou Betty Panklové – pozdější Boženy Němcové – byla nevlastní sestra ratibořické paní kněžny Dorothea Périgordová, žena s velkým uměleckým nadáním a dramatickým životem, plným nečekaných zvratů. Dospěl jsem však k vlastnímu zdůvodnění, proč dítě zplozené Dorotheou s milencem Clam-Martinicem a tajně porozené ve Vídni, muselo zůstat utajeno a nikdy se nesmělo stát jednou ze zámeckých schovanek, ačkoliv v té době měla Kateřina Zaháňská, která nemohla mít vlastní děti, u sebe na vychování čtyři dcerušky svých příbuzných, jejichž původ také nebyl čistý a musel se tajit. Tohle svoje odhalení však nebudu předem prozrazovat; kdo se ho chce dozvědět, dočte se o tom v mé knize.

Kam byste knihu zařadil? Je to spíš literatura faktu nebo román?

 Nepochybně jde o historický román, v němž jsou události nazírány skrze pocity, myšlenky a pohnutky postav. Velkou pozornost jsem věnoval i barvitému zachycení dobového prostředí. Střídajících se obrazy jsou dramaticky vypointovány, takže někteří čtenáři je přirovnávali k filmovým scénám. Na besedě se ozvaly i názory, že si můj román dovedou dobře představit jako televizní seriál.

Na co se posluchači na besedě ptali?

 Otázek bylo hodně, týkaly se různých detailů té doby, řeč přišla i na další život Boženy Němcové, protože v románě zachycuji jen její dětství a dospívání, vrcholící svatbou s Josefem Němcem během jiřinkových slavností v České Skalici. V knize nechybí samozřejmě ani postava Barunčiny „babičky“, která se jmenovala Magdalena Novotná, setkáme se i se šílenou Viktorkou. Také jsme si s návštěvníky besedy připomněli, že záhadný původ mají i další naše osobnosti, např. Josef Dobrovský, Jan Neruda či Tomáš G. Masaryk.

Kde se dá kniha v Berouně, případně jinde v širším regionu, koupit?

 Je v běžné distribuci všech knihkupectví; pokud ji knihkupec nemá na skladě, může ji na žádost čtenáře objednat. V Berouně je možno určitě román Lásky princezen kuronských zakoupit u paní Kroppové v knihkupectví Oty Pavla v Havlíčkově ulici.

Jste velmi pilný spisovatel. Máte spočítáno, kolik jste napsal knížek a kolik jich vyšlo? Která měla u čtenářů největší úspěch?

 Některé už vyšly v několika vydáních, ale celkem je to kolem čtyřiceti knih. Větší část spadá do žánru literatury faktu. Z oblasti beletrie je to devět románů, jedna pohádka, tři divadelní hry a čtyři sbírky povídek. Ani se nezdá, že je jich tolik, když je člověk píše, až když je začne takhle zpětně počítat. Fenomenálním bestselerem se stala kniha, na níž jsem se podílel s kolegy Alešem Česalem a Vladimírem Mátlem, a kterou beru tak trochu s humorným nadhledem. Vymysleli jsme si, jak by fungovaly dějiny, kdybychom se na ně dívali očima magie a skrze existenci „paměťového pole Země“. Čtenáře však naše „fantazírování“ nadchlo natolik, že trojdílné „Utajené dějiny Čech“ se už dočkaly během deseti let devíti různých vydání a všechna byla vyprodána. Jinak velmi oblíbené jsou moje místopisné publikace o zajímavostech různých koutů české země.

Prozradíte, jaké máte plány na příští rok?

 Obyvatele Berounska a Hořovicka bude jistě zajímat chystaná knížka o neznámých místech jejich kraje, o takových, která zůstávají mimo pozornost turistických průvodců, a přesto oplývají přírodními podivuhodnostmi, nebo je s nimi spjato nějaké zvláštní historické tajemství. V prvním pololetí příštího roku by měl také vyjít můj nový historický román „Smrt ve stříbrné zbroji“, jenž bude vyprávět o králi Ludvíkovi Jagellonském, jenž ve svých dvaceti letech dostal za úkol zastavit muslimské nebezpečí valící se na Evropu. Jenže v tehdejší Evropě prolezlé korupcí a intrikami mu nikdo nepomohl, zůstal sám proti zdrcující přesile a zahynul v předem ztracené bitvě u Moháče.

Otázky kladla Jiřina Leitnerová