Setkání po letech s hudbou a vzpomínkami

Na středu 30. března od 17:30 hod. chystám v Městské knihovně Beroun trochu netypický pořad. Nebudu tentokrát vyprávět o záhadách, o tajemných místech v krajině ani o mých knížkách, ale o divadle, filmu a hudbě, tedy o dalších stránkách mé tvorby, které nejsou tak známé, ačkoliv jsem se jim věnoval již velice dávno. Zavzpomínám mimo jiné na natáčení filmů Tankový prapor a Pražákům, těm je tu hej, na léta, kdy jsem dělal hlavního dramaturga v hudebním divadle Semaforu nebo kdy jsme s Milanem Nytrou chystali v Městském divadle Zlín velkolepý výpravný muzikál Frankenstein. A také vzpomenu na své úplné hudebně - divadelní začátky, kdy jsme s kamarádem Honzou Bartošem, coby spolužáci na hořovické průmyslovce, umístěné tehdy v krásném barokním zámku, vymýšleli písničky a různé legrácky. Po letech jsme se znovu setkali a já jsem zjistil, že Jan František Bartoš má svoji kapelu a nahrál dokonce CD svých autorských písní. 

 Přijde osobně některé z nich na zmíněný berounský podvečer s kytarou zahrát a také tam pokřtíme zpěvník jeho písniček, ke kterému jsem mu napsal následující úvod:

Z písniček Honzy Bartoše na mě dýchla nostalgie dávno ztracených, a přesto hluboko v naší paměti usazených okamžiků, těch záblesků vzpomínek na první ztracené lásky, na kaštan v zámeckém parku, do jehož kůry zarůstá kdysi vyryté srdce, na dopisy na dně krabice a vybledlé černobílé fotky, na tvář dlouhovlasé dívky, která se zvolna rozplývá ve skvrnách oprýskané zdi… Byla to krásná léta, kdy jsme byli spolužáky na hořovické průmyslovce, navzájem si půjčovali nedostupné gramodesky, skládali písničky, nahrávali své pokusy na páskový magneťák Sonet duo a vystupovali na studentských večírcích. Pak jsme se dlouho neviděli, život nás semlel ve svých mlýnech, dosáhli jsme věku téměř kmetského – a najednou si po letech pustím Honzovy písničky, v nichž se zmoudřelým nadhledem zpívá o všem, co život dal i vzal, a mám pocit, jako by bylo všechno zpátky, jako by se uzavíral velký symbolický kruh. 

A na ukázku si můžete poslechnout dvě písně Jana F. Bartoše, připomínající naše dávno prožitá léta, na kterých mám i svůj textový podíl:

 Ve video - úpravě s fotografickým obrazovým doprovodem