VE VÍRU ĎÁBELSKÝCH SIL aneb PO STOPÁCH DIVOKÉ HONBY

 SETKÁNÍ MORAVSKÝCH RYTÍŘŮ S NEVÝSLOVNĚ STRAŠLIVÝM DRAKEM

  Letopisy Hradištko-Opatovické zachycují podrobně pozoruhodnou událost, k níž došlo v průběhu vleklé občanské války mezi pražským knížetem Vladislavem II. a moravskými údělnými knížaty. Dejme slovo středověkému kronikáři:

,,Dne 14. května Léta Páně 1144, totiž v samý den letnic, strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko vojenského ležení knížete Oty Olomouckého, kterýž sám, jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíslné množství lidu ji viděli. Neboť kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest od jmenovaných osob černý sloup, an vystupuje od země až nahoru k oblakům a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijíti k dotčenému místu, bylo mu viděti jíti naproti s vrcholu nebes znamení, na způsob třístranu velmi skvoucího, podivně špičatěné, které přemohši nevýslovnou obludu, vrazilo ji až do vnitřku země. Po nějaké pak přestávce, asi hodinu trvající, vidět bylo jiný sloup, temnější nežli tma, a prudším ještě vírem na tentýž způsob od země se zdvíhati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže. A to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo.  A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati, nemohli zírati na tu obludu, když jim písek a drobné kamínky do obličeje sekaly a vytrhané chrastí očím jejich obtížnosti činilo a tak s očima rukama pokrytýma byli vrženi zpět. A obluda řvala vztekle, však klesala k zemi drcena z nebe znamením svatého kříže…“

  Při četbě tohoto starého svědectví se mi vybavují další mýtické souboje: archanděl Michael, srážející kopím draka do podsvětí, souboj dvou draků pozorovaný zděšeným welškým králem Vortigernem a obratně alegoricky vysvětlený čarodějem Merlinem, ale i onem černý, hřmící sloup, ,,kráčející" sinajskou pouští jako symbol Hospodinovy přítomnosti, v jehož stopách vedl Mojžíš svůj lid. Nebylo to právě tornádo, které rozdělilo vody mořského zálivu a zdecimovalo faraónovo vojsko? Věděl Mojžíš o podmínkách vzniku tornád víc než dnešní vědci? Uměl jejich příchod předpovídat? Nebo to bylo obráceně - a Mojžíš využil k útěku židů z egyptského zajetí mimořádně příznivé situace, kdy mohutné tornádo rozmetalo město a rozprášilo armádu? Ale vraťme se zpátky do Čech, na pověstmi opředený Vyšehrad.

TAJEMSTVÍ ČERTOVA SLOUPU

Tři kusy žulového sloupu, opřené vzájemně o sebe v parčíku před vyšehradským hřbitovem, nepřestávají vzrušovat záhadology. Existuje už řada teorií, snažících se vysvětlit jejich původ a účel. Ale z pověstí, podle níž s tímto sloupem přiletěl ďábel až z Říma, aby ho pak vztekle svrhl na střechu kostela, když poznal, že prohrál sázku, zajímavě koresponduje zpráva kanovníka Kosmase, kterou zapsal do své proslulé Kroniky české. ,,Dne 30. července ve středu, Léta Páně  1119, když se jíž den chýlil k večeru, tu sám satan v podobě víru černého jako noc udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů starou a tedy velmi pevnou zeď a tak - což je ještě podivnější zjev - kdežto obojí strana, přední i zadní, zůstala stát celá a neotřesená, střed paláce byl až k zemi vyvrácen a rychleji, než by člověk přelomil klas, rozlámal náraz větru hořejší i dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je…“

  Muselo to být pro tehdejší obyvatele Prahy něco šokujícího, když si představíme, že tajemná síla vyhlodala během několika vteřin díru skrze střechy a všechna patra paláce až po sklepy, ale obvodové zdi nechala stát. Nemá snad být vyšehradský sloup trvalým památníkem tohoto pekelného vichrného sloupu, který se z ničeho nic zřítil z nebe na knížecí sídlo?

 Ovšem na Vyšehradě jsou doloženy další, snad méně ničivé, ale tím záhadnější, vzdušné - a možná i energetické - víry. Zaznamenala je ve své sbírce vyšehradských pověstí spisovatelka Popelka Biliánová. Vypráví, že v místech, kde stával knížecí palác, byla počátkem 19. století zelinářská zahrada. Tam se o půlnoci zjevovaly bílé panny a vířily v divokém kolovém tanci. Přitom zpívaly podivné písně, které zněly jako táhlý, teskný pláč a kvílení. Jednou je zahlédl zahradník a podle jeho slov, ,,tam, co tancovaly, byla všecka zelenina schýlena k zemi jedním směrem dokola, jako když ji vítr a déšť k zemi přišlehne. Po zbytek léta rostla sice na svém místě, ale nevstala již a zůstala tak pochýlena v širokém kole po celé léto."

  Nepřipomíná vám to něco? No ovšem, legendární crop cirkles, kruhy v obilí! Zdá se, že máme první popis tohoto jevu u nás. A není ojedinělý. Další z tajemných vyšehradských kruhů je neméně originální - je to kruh na sněhu. Pověst opět říká, že to bylo jedné tuhé zimy, kdy bylo na Vyšehradě tolik sněhu, že vojákovi hlídkujícímu na proházené cestě vykukovala jen hlava. Přihnala se vichřice a v ní dokola tančily bílé panny, měly mlhová roucha a pod nimi prosvítala bílá těla. Vířily sníh, až se zvedal vzhůru v podobě jakéhosi sloupu. Ráno pak po nich zůstalo před zbrojnicí vymetené bílé kolo. Nebylo však hladké, nýbrž ,,byly na něm kudrlinky jako na beránku z másla".

  Připadá mi, jako by tyto víry vyhledávaly zcela určité místo. Určitě ne proto, že by měly spadeno na knížecí palác - ten palác měl spíš smůlu, že byl zbudován na vyšehradské skále, na energeticky vodivém bodě. Je totiž dost pravděpodobně, že tornáda - ale i další ,,nenápadné" víry - se pohybují v jakési pomyslné elektromagnetické síti mezi dvěma opačně nabitými póly.  Zdá se, že podobné jevy se často vyskytují na pokrajích rozlehlých lesů, kde se v horkých letních měsících objevují rozhraní mezi klesajícími a stoupajícími vzdušnými proudy. K nejznámějším vzdušným přízrakům patří takzvaná ,,divoká honba". Je prý slyšet dusot koní, štěkot psů, troubení loveckých rohů a pokřik honců. Příval zvuků se žene lesem jako bouře a bývá často doprovázen prudkou vichřicí, lámající větve, i blýskavicí, která přízračným svitem rozsvěcuje nebe. Jestliže se připletete honbě přízraků do cesty, máte jedinou šanci k záchraně: lidová tradice v takovém případě doporučuje lehnout si tváří k zemi a zakrýt si hlavu rukama. Pokud stačíte kolem sebe vyrýt magický kruh, je to ještě lepší. V opačném případě vás divoká honba uštve a roztrhá na kusy.

 Zvukové projevy běsnících živlů mohou při určité míře představivosti, ovlivněné navíc strachem, skutečně připomínat loveckou štvanici. ,,Bezpečnostní opatření" doporučená lidovou tradicí mají svou logiku právě pro situaci, kdy je člověk ve volné přírodě zaskočen tornádem. Nejvíc o tom ví oficiální český ,,lovec tornád" RNDr. Martin Setvák.

LOVEC TORNÁD

 ,,Nejpřesnější označení naší činnosti je asi investigativní (vyhledávací, pátrací) meteorologie," říká dr. Setvák. ,,Když se o něčem dozvíme, okamžitě tam vyrážíme. Na základě svědeckých výpovědí, videodokumentace a případně rozboru stop v krajině se potom snažíme dopátrat, co se tam vlastně stalo a jaký meteorologický jev se tam vyskytl. Do roku 1999 to byla spíše naše soukromá iniciativa, ale teď už máme grant od akademie věd a tak je od roku 2002 naše činnost podpořena i finančně." Ukázalo se, že tornáda se na našem území vyskytují častěji, než by kdo tušil. Jenom za rok 2001 ,,lovci tornád" zachytili 12 až 15 případů! Většinou jde o poměrně malé víry nebo pouze kondenzační nálevky čili tromby, které rotují pod mračnem, ale nepřiblíží se k zemi. Opravdu ,,solidní" tornádo řádilo 31. května 2001 na Benešovsku a v Posázaví. Stojí za to citovat z předložené zprávy: ,,Jednoznačně nejsilnější bouře toho dne na našem území započala svou pouť na západě Čech, prošla (ještě ve slabší podobě) přes Křivoklátsko a jižní okraj Prahy a nad okresem Benešov začíná její ,,tornádová" etapa. Kromě Benešovska řádila tornáda především mezi Zručí nad Sázavou a Světlou nad Sázavou. Bouře pak zeslábla na Havlíčkobrodsku. První svědecky prokázané tornádo se vyskytlo na Benešovsku mezi obcemi Kochánov a Střížkov. Svědci odhadují jeho průměr na 150 metrů. Popisují ho jako mohutný trychtýř, který se postupně spustil k zemskému povrchu. Následně se rozvířilo do podoby širokého válce, zužujícího se směrem dolů. V něm vznikaly savé víry menšího měřítka, zato však větší intenzity, obíhající jako satelity kolem středu hlavního ,,nosného" tornáda. Západně od Zahájí trychtýř tornáda zanikl. Největší škody napáchalo nad Velkou Pasekou. V tomto prostoru vytvořilo stopu širokou 400 až 500 metrů a dlouhou kolem 4,5 kilometru. V ní se nacházejí dva lesní polomy. Stromy zde byly polámány, případně vyvráceny všemi možnými směry, což nepřímo svědčí o přítomnosti savých vírů. Nicméně v pravé části stopy převládá směr k východu (tedy ve směru postupu tornáda) zatímco v levé části stopy směr opačný. Většina budov ve stopě tornáda přišla zcela o střešní krytinu, případně i o krovy, jejichž nosné trámy pak byly rozesety po okolí. Ovocné stromy v zahradách byly ukrouceny v půli kmene či vytrhány z kořenů a přeneseny vzduchem na větší vzdálenosti, jiné byly vláčeny desítky metrů po zemi. V některých částech tornádo nebo jeho savé víry doslova ,,uválcovaly" trávu, jinde šly těsně nad zemí - zatímco ovocné stromy byly vytrhány z kořenů, okolní rajčata či jahody zůstaly netknuty. Ve Velké Pasece byl asi 20 cm silný trám, 3 metry dlouhý, odmrštěn ze střechy domu o 100 metrů dál, až do sousední zahrady, kde záhony a dřevěný plaňkový plot byly nepoškozené - spodek tornáda se zde nedotýkal země."

 VAROVÁNÍ ODBORNÍKA

,,Lovec tornád" dr. Martin Setvák zpracoval zajímavou statistiku. Podle ní na určitý počet slabých jevů připadá o něco menší počet silnějších jevů. A na tento počet středně silných jevů připadá ještě menší počet jevů nejsilnějších. Zkrátka čím je jev silnější, tím se vyskytuje méně často. Proto jeho příchod může zcela šokovat - lidé na něco takového nejsou zvyklí a většinou na událost podobné síly a rozsahu už nikdo ze žijících nepamatuje. Je zajímavé, jak tato zákonitost platí. Dr. Setvák říká: ,,Jestliže ve Státech mají to nejsilnější tornádo jednou za rok až za dva a připadá na tisíc slabších a jestliže my máme třeba 10 - 15 slabších tornád za rok, lze očekávat, že extrémně silné může přijít tak jednou za sto let. Čekáme na něj. Otázka nestojí, jestli vůbec, ale kdy a kde? Třeba to bude opuštěná oblast a my se ani nemusíme pořádně dozvědět, že tamtudy prošlo. Jen zlikviduje úrodu a to bude všechno. Nikdo si ho, kromě lesáků a zemědělců, nevšimne. Nebo opravdu zasáhne město a pak se nebudeme stačit divit. Při předloňském tornádu ve Velkých Pasekách nezůstal stát v blízkém lese ani jeden strom. Kmeny byly doslova ukroucené, rozštípané na třísky a naházené křížem krážem přes sebe. Tím se tornádový polom odlišuje od polomu při normální vichřici, kdy vývraty padají jedním směrem ve směru vanoucího větru. Je to jen obrovská náhoda, že tehdy nebyl nikdo zraněn a nepřišel o život. Kdyby byl třeba někdo zrovna v lese na houbách… Všechno se totiž odehraje během několika vteřin a vy nemáte šanci prchnout. Navíc, když se blíží bouře, tak z lesa do okolí nevidíte. A kdybyste viděl? Většina lidí spíš v lese zůstane. Schovají se pod strom s bláhovou nadějí, že se jim nic nestane. Ani stavby nemusí být bezpečné. Viděli jsme v Čechách stopy po tornádu, které přenášelo velké těžké trámy na stovky metrů daleko a jako párátka je rozhazovalo po krajině. A nejde jen o velké předměty. Střešní krytina, tašky, kusy plechových střech, úlomky cihel, plaňky z plotů - to všechno sviští vzduchem jako šrapnely po výbuchu dělostřeleckého granátu. Ani automobil nedává žádnou ochranu - může být proražen letícími troskami a pokud ho přímo zasáhne vír tornáda, odkutálí ho i s posádkou ze silnice desítky metrů někam do polí. Naši lidé nejsou na něco takového připraveni, neví, jak se mají ve chvíli, kdy spatří tornádo, chovat. V Americe mají klasické rady: pokud jste v domě, okamžitě se odeberte do nejníže položené místnosti, která má co nejméně oken - třeba do sklepa nebo do garáže. Uvnitř bytu hledejte úkryt v koupelně, v předsíni, hlavně co nejdál od oken. Pokud vás tornádo zastihne ve volné přírodě, snažte se dostat co nejdál od lesa či stromořadí, zalehnout někde v poli, pokud možno do nějaké terénní prolákliny nebo příkopu, tváří k zemi a zakrýt si hlavu rukama (poznámka autora: Přesně stejnou věc doporučuje lidová tradice při setkání s ,,divokou honbou"!)  Rozhodně nemaluji čerta na zeď, ale nechci vidět případ, kdy by tornádo třeba síly toho již zmiňovaného z roku 2001 v Posázaví - což bylo podle naší stupnice F3, tedy středně silné - prošlo nějakým větším městem.