Velká recenze, kterou jsem před lety napsal pro Pevnost

KELLY LINKOVÁ

MAGICKÁ POHÁDKÁŘKA Z 21. STOLETÍ

Varuji vás, povídkové knihy Kelly Linkové jsou jako proslulé Alenčino zrcadlo. Na první pohled se zdá, že se v nich odráží okolní svět, jenže ve skutečnosti jsou to magické brány do říše divů, do země znepokojivých nočních snů, do podsvětí, skrytého možná v šatníku nebo pod trávníkem na zahradě, do pohádek dětství, které se nám v paměti nepozorovaně smísily s traumaty dospělosti. Buď tyto sbírky rychle odložíte a pokusíte se na ně navždy zapomenout, nebo se do nich začtete a budete ztraceni…

text: Otomar Dvořák

Na fotografiích vypadá Kelly Linková jako typická americká hospodyňka. Trochu boubelatá, usměvavá; dovedete si ji představit, jak nakupuje v hypermarketu a v mikrovlnce ohřívá obědy pro početnou vyhládlou rodinu. Možná proto jakýsi kritik definoval její povídky jako *„fantasy od kuchyňského dřezu“*. Jenže nespoutaná fantazie této autorky, která zasáhla americkou literární scénu jako blesk z čistého nebe a přinesla jí přímo déšť různých ocenění, má mnohem hlubší kořeny. Pokusme se je společně vystopovat, stejně jako „malá detektivka“ z jedné její povídky.

Holčička ztracená v prázdném domě

Opuštěná dívenka si vymýšlí hry a příběhy, navléká na sebe části rodičovské garderoby, v duchu se převtěluje do nejrůznějších postav a hrdinů, rozmlouvá s věcmi a zvířaty, snaží se být královnou svého vlastního světa, protože v tom velkém a dospělém ji z jakýchsi tajemných důvodů nechtějí…

Neznám životopis Kelly Linkové, ale domýšlím se, že obdobný dětský zážitek se hluboko vepsal do jejího podvědomí, neboť jeho stopu najdeme ve všem, co dosud napsala. A nenechme se zmást tím, že někdy vystupuje v chlapeckém či mužském převleku. V podtextu je stále přítomna vzpoura proti osamělosti, touha najít spřízněnou duši, vysvobodit zakletou lásku, odejít někam jinam a daleko.

Variantou dítěte v prázdném domě je dospělá žena, která nemůže najít toho „pravého“, ale dokonce i vdaná žena, která už zdánlivě svůj protějšek našla, jenže jí to není moc platné, protože dotyčný je pohlcen prací, pořád mimo domov – a na ni opět zbyla role nedobrovolné „robinsonky“. Ano *„zoufalé manželky dělají zoufalé věci“*…

Nejvyšším stupněm osamělosti je smrt a mnozí hrdinové Kelly Linkové jsou skutečně mrtví; někdy se s tím nedokáží vyrovnat, jindy naznačují jakési tajemství, užívají zvláštní svobody. Zdá se však, že podsvětí je pro mnohé z nich jenom další variantou „prázdného domu“. Prázdné domy mají však tu vlastnost, že se postupně plní různými duchy, kteří nás mohou děsit, ale bez nichž by nám bylo ještě smutněji.

Hry, hříčky a odkaz šedesátých let

V souvislosti s překvapivou a nespoutanou fantazií Kelly Linkové se často hovoří o magickém realismu, o vlivu Borgese, Marqueze a dalších autorů, kteří vyšli z lidové básnivosti, ze schopnosti nadsázky, pomocí níž i banální příhodu dokáží proměnit v cosi tajemného a mytického.

Když se však začteme do Kellyiných povídek, objevíme tam spoustu zjevných i skrytých literárních citací; autorka prozradí, že s chutí četla nejen Carollovu *Alenku v říši divů*, ale i Bradburyho, Kinga, Eca, Tolkiena aj. Prvky hororu, sci-fi a fantasy (zombie, čarodějnice, zakletý dům, přesuny časem, mimozemšťané atd.) jsou tu použity v souvislostech pro zmíněné žánry netypických. Ačkoliv se v nich občas vyskytují i drastické scény, nemají povídky Kelly Linkové nic společného s akční dramatičností či s navozováním hrůzné atmosféry.

Hrůza tam sice je, ale skrytá, jakoby potlačená pod hořkým úsměvem. Spíše zde bují černý humor, tak typický pro lidové vypravěče. Někdy je celá povídka postavena na systému hry; je to hra se slovy, s motivy, s představami; autorka stojí nad příběhem jako spiklenecky pomrkávající šachistka, která posouvá sem tam figurkami po hracím plánu a raduje se z našeho úžasu nad nečekanými tahy. Odhaluje životní stereotypy a rituály, různé fobie a mánie, jimiž je dnes americká společnost doslova posedlá, ať už se jedná o kult zdravé výživy, sportu, ekologie, esoteriky, sexu. Rytmus života určují hypermarkety a televizní seriály, mejdany, mobilní telefony, počítačové hry…

Připadá mi zvláštní, že hodnotitelé Linkové si dosud nepovšimli významného inspiračního zdroje, vycházejícího z „psychedelické kultury“ šedesátých let minulého století. Stačí si třeba připomenout sbírku kratičkých absurdních povídek Johna Lennona, ale i texty Beatles s jejich *Kapelou seržanta Pepře, Žlutou ponorkou, Dalekou magickou cestou* či *Lucinkou na nebi s diamanty* – to všechno jsou motivy zcela blízké světu povídek Kelly Linkové. Ostatně sama autorka v jednom z příběhů zmiňuje, že rodiče hrdinů patřívali ve svém mládí do komuny hippies.

A svět zklamaných květinových lásek a jejich kocoviny po zdánlivě osvobozujícím drogovém opojení jako by se skrze pokřivená zrcadla přeléval od rodičů k dětem a vnukům, až někam do současné temné romantiky „novogotiků“ či „emáků“.

Pohádky, nebo písně?

Zajímavé je, že povídky Kelly Linkové jsou často parafrázemi oblíbených pohádek a bájí. Notoricky známé příběhy však autorka vypráví podivně zdeformované (opět to křivé zrcadlo!). Někdy to vypadá skoro jako parodie pohádkových schémat; jenže za ní se skrývá překvapivě hluboké a mrazivé odhalení čehosi hluboce vážného; nadsázka nečekaně přechází do surrealistického obrazu, do „freudovského snu“ nebo „mytického archetypu“. Jsou to zkrátka pohádky pro *„předčasně dospělé cynické děti 21. století“*.

Děj příběhů magické pohádkářky Linkové se nedá ve zkratce vyprávět. Je zamotaný, košatý, přebujelý – a vlastně se tam skoro nic neděje. Na konci povídky ve čtenáři uvízne jen jakýsi intenzivní pocit zážitku, jako při probuzení po zvláštním snu; jen pracně shledáváme v mysli, o čem to vlastně bylo. Pointa jako by chyběla (nechybí, ale musíme ji objevit!) a všechna pravidla správně gradované povídky jsou ve většině případů záměrně porušována. A přesto nás tyto příběhy hluboce citově zasáhnou.

Jsou to básně v próze? Cítím v nich ještě jeden prvek: hudební inspiraci. Ty povídky jsou psány, jako by to byly scénáře písňových klipů, nebo jako texty podivných hudebních kompozic s opakujícími se příznačnými motivy a refrény. Každá z těch skladeb má svůj vlastní rytmus, svou nezaměnitelnou melodii.

Dějí se větší podivnosti

Tento název první knihy povídek, v USA vydané roku 2001 (u nás vyšla letos stejně jako následující *Magie pro začátečníky* v nakladatelství Argo, *www.argo.cz*), jako by předznamenával Linkové „životní téma“. Sbírka začíná dopisem živé ženě od mrtvého manžela (*Melisa, Lily, Rose*), který uvízl v prázdném hotelu na břehu moře, tvořeného srstí kocoura zvaného Strom… Leccos se tady prozradí o radostech i krizích jejich vztahu. A bláznivá jízda pokračuje téměř klasickou, trochu bradburyovskou povídkou *Jako voda černému psovi po hřbetě*. Být pozván do rodiny své snoubenky nemusí být zrovna příjemný zážitek, když zjistíte, že každému tam chybí nějaká část těla, kterou nahrazuje dřevěnou protézou. A šestiletá dvojčata ze *Znalcovy čepice* si v jejich strašidelné viktoriánské vile nejraději hrají na mrtvé, až je nakonec tajemná chůva odvede komínem.

V *Hodinách létání* nejenže dostanete přesný popis cesty do pekla, ale také zjistíte, že antičtí bohové se usadili na anglickém pobřeží u Edinburghu. *Na cestách za Sněhovou královnou* je celkem přesná parafráze známé Andersenovy pohádky (navíc je tu ještě Šípková Růženka!), ovšem pohádkové hrdinky se chovají, jako by vypadly rovnou s populárního seriálu *Sex ve městě*. *Umění zmizet* je nostalgickým příběhem opuštěné dívky, která se rozhodne zmizet – a zmizí!

Nejblíž k hororu má *Party Donnerovy party*. Motorest nad pustou zátokou, kde se scházejí mrtví poutníci, se stane útočištěm mladé dvojice, která už také, jak se později ukáže, není moc živá. *Střevíc a manželství* přináší několik variant na pohádku o Popelce, která vrcholí úžasnou parodií na soutěže Miss a mrazivým marquezovským obrazem diktátorovy ženy, která celý život budovala sbírku bot zastřelených lidí. *Většina mých kamarádů je ze dvou třetin z vody*, konstatuje hrdinka další povídky. Její podivínský kamarád Jak navíc odhalí, že na Zemi zaútočili mimozemšťané maskovaní za blondýnky.

*Luisin duch* má podobu nahého chlapa a tupě se povaluje na zemi u její postele. Jako zaklínači se tu uplatní skupina cellistů. Vše je prodchnuto hudbou. A proč se malá dcerka přítelkyně (též Luisy!) obléká do zeleného a vyžaduje jen zelené jídlo? Tančící krásky přepadnou banku a přidají do trezorů desítky ztracených věcí. Případ řeší *Malá detektivka*, kterou sleduje vypravěč, jenž je možná jejím budoucím synem. Jinak je to variace na známou pohádku o zakletých princeznách, které chodí každou noc tančit do pekla.

Magie pro začátečníky

Na úspěch první knihy navázala Linková roku 2005 další sbírkou v podobném stylu (rok nato za ní získala cenu Locus a kromě toho cenu Nebula za dvě povídky). Protože *Magii pro začátečníky* už v Pevnosti 4/2008 recenzovala Petra Neomillnerová, probereme ji stručněji.

Fascinující je především titulní text. Vypráví o tom, jak se smyšlené příběhy a žitý život neustále prolínají, až posléze přestává být jisté, co je fikce a co skutečnost. Na neobsazených televizních kanálech se v nahodilých časech nečekaně objevují další části nekonečného fantasy seriálu *Knihovna*, jenž se odehrává ve světě majícím podobu jakési obří bibliotéky. Může chlapec zachránit hrdinku seriálu, Lišku, která v televizi zahynula, ale ozvala se mu z telefonní budky v poušti? Stačí prý, když pro ni ukradne tři knihy z veřejné knihovny v Iowě…

Fascinace vyprávěním vrcholí v závěrečné povídce *Ticho*, kde je použit styl z *Pohádek tisíce a jedné noci*, tedy příběhy vložené do jiných příběhů podobně jako ony figurky ruských matrjošek. Dívka Starlight místo sexu po telefonu vypráví partě mladíků příběh o roztleskávačce, která na jednom večírku při hře na fanty musela být zavřená ve skříni s ďáblem a vyprávěla mu tam příběh o manželce jednoho muže, která se začala duplikovat, až zaplnila svými dvojnicemi celý dům… Vyznáte se v tom ještě?

Povídky Kelly Linkové prostě nelze stručně převyprávět. Můžete je jedině prožívat, cítit a vnímat jako tajemnou, vzdálenou a zneklidňující hudbu.

*obrazový materiál: © Argo, 2008 • ilustrace: Barbora Motlová*

___________________________________________________________________________

BOX:

Kelly (Denis) Linková (*1969)

Americká spisovatelka, narozena v Miami ve státě Florida. V roce 1991 dokončila bakalářské studium angličtiny a o čtyři roky později získala titul magistra v oboru tvůrčího psaní. V roce 1995 absolvovala Clarion workshop.

Kratší práce, za něž získala řadu prestižních ocenění, publikuje od roku 1995. Postupně je shrnula ve sbírkách *Dějí se větší podivnosti* (Stranger Things Happen, 2001), *Magie pro začátečníky* (Magic for Beginners, 2005) a v mládeži určených *Krásných monstrech* (Pretty Monsters, 2008). První dvě vyšly v nakladatelství Small Beer Press, které řídí spolu s manželem Gavinem J. Grantem. Sestavila rovněž úspěšnou antologii *Trampoline* (2003) a podílí se i na pořádání známé řady ročenek fantasy a hororu. Velmi činná je i jako instruktorka tvůrčího psaní.