Vernisáž výstavy pod Velízem

V období deštivého letního slunovratu jsem pomáhal instalovat v obci Kublově výtvarnou výstavu. Musela se zavrtat spousta šroubů, navázat množství šňůrek a vyrobit desítky popisek. Na širokých panelech jsme v místnosti, kde kdysi bývala jedna ze tříd zdejší obecné školy, rozvěsili přes šedesát větších i menších obrazů. Oleje, akvarely, pastely a akryly... Mezi ně, jako jakési průvodní slovo, jsme umístili některé vybrané texty básní mé manželky Evy Zajícové (můžete si je přečíst v samostatné rubrice těchto stránek), zvětšené a vložené do skel.

 V sobotu v 15. hodin se začali scházet diváci. Počasí sice hrozilo deštěm, ale vydrželo, a tak se zahájení mohlo odehrát v příjemném prostředí zahrady. Poetickou atmosféru navodila Markéta Selucká hrou na flétnu. Tento hudební nástroj dobře ladí s posvátnou horou Velízem - vždyť staroslovanský bůh Veles, ochránce stád, prý také hrával na pastýřskou píšťalu. A navíc interpretka přímo na Velízu žije, jezdívá tam během léta na bývalou faru na letní byt. Její otec, restaurátor Karel Stádník zachránil zdejší kostelík sv. Jana Křtitele před zkázou.

Eva Zajícová pak působivě (je zkušená amatérská herečka) přednesla svoji báseň O skryté Barvě, o Bílé, v níž jsou obsaženy mnohé jiné.

Na mně bylo, abych představil zúčastněné autory (Marie Hošková, Ladislava Kučerová, Eva Zajícová a jako host Pavel Kratochvíl) a vysvětlil náš záměr, vyprávět pomocí obrazů a veršů "tajný příběh hory", jak se proměňoval v čase a v různých proměnách ročních období.

Na vernisáž přišlo přes osmdesát lidí; museli stát ve frontě na úzkých schodech do prvního patra a čekat, než se uvolní vstupní koridor. Stará škola nebyla opravdu projektovaná na takový nával. Lidé prohlíželi, četli a hodnotili. Z autorek zvolna opadávala nervozita a tréma, když na vlastní oči mohly vidět, že jejich výstava zaujala a že se líbí. V návštěvní knize přibývalo zápisů, hovořících v superlativech o působivosti projektu i jednotlivých obrazů. Sešli se tu návštěvníci z okolních obcí, dokonce i z Berouna, Hořovic a Prahy. Po duchovním zážitku si každý mohl dopřát lahůdky na prostřených stolech: domáci minichlebíčky, ovocné a medové řezy a především tradiční drobné pouťové koláčky. Jen se po nich zaprášilo. Také víno a káva zmizely, jako by se vypařily. Na stolku u dveří si lidé mohli vzít tištěné letáky s informacemi o autorkách, jejich navštívenky, zamluvit si obrazy (výstava je prodejní). Byla tu v prodeji i moje čerstvá knižní novinka o potoce Kačáku.

Výstava byla hojně navštívena i v neděli (především pouťoví hosté) ale dokonce i v pondělí. Během dvou dnů ji shlédlo 260 lidí. A zájem dále trvá...

V mém albu si můžete prohlédnout první snímky ze zahájení výstavy - Klikněte zde!