Záhady, záhady...

Rána jsou šedivá, venku metelice (únor bílý možná sílí pole, ale mne určitě ne!). Uvařím si kávu, pustím počítač a snažím se shledat rozběhlé myšlenky. K tomu mě ještě trápí doznívající úporná rýma. Ale už jsou ve vzduchu radostnější vyhlídky. Přes víkend zase vyrazím do terénu, na chalupu k posvátné hoře Velízu v křivoklátskýcvh lesích, kde na mne čeká podmračený bůh Veles, vytesaný před sedmi lety z dubového kmene "Berounskými měšťany" - členy šermířské a staroslovanské skupiny. A v pondělí jsme pozváni s fotografkou paní Holečkovou na besedu v Plzni. Má se hovořit hlavně o geniálním barokním staviteli Santinnim.

 Ale teď sedím u notebooku a mořím se s tajemstvím potoka Kačáku. Rukopis už se pomalu chýlí ke konci, od pramene jsem se už "propsal" až do Chrustenic. V nevlídném počasí si alepoň vybavuji krásné podzimní scenérie poddžbánských rybníků, hlubokého lesnatého údolí v křivoklátských lesích, nebo divoký vápencový kaňon, připomínající alpské Dolomity, jenž se otvírá ve Svatém Janu pod Skalou. Doufám, že moje knížka navnadí i další lidi, aby se vydali na pouť a viděli věci, kterých si předtím nevšimli.

A jako malou ochutnávku přidávám do rubriky "ukázky z tvorby" jednu kapitolu z této rozepsané knihy. Kapitolu, v níž jsem došel k objevu, který mne samotného překvapil - i když odborníci s mými nápady nebudou patrně souhlasit. Podívejte se do příslušné rubriky a sami uvidíte!