Co se děje v mé tvůrčí dílně?

Hektické pracovní tempo nepolevuje... Propsal jsem se již ke třetí kapitole románu z osudného roku 1848, pro který jsem zatím vybral název ČAS MILOVAT, ČAS UMÍRAT. Jak se vám ten název líbí? Působí slibně? Každopádně hlavní hrdina Jakub už se zúčastnil tajné schůzky spiklenců, dostal přes hubu od německých studentů a prožil vášnivou noc s roztomilou Němkou. A také se tam objevil Barrande v rozhovoru s nerudným vysloužilým kanonýrem Nerudou... Víc raději nebudu prozrazovat, teď se musím soustředit na kněžnu Windischgrätzovou, které se moc nechce do Prahy, jako by tušila... Ne, už opravdu nic neprozradím! Chystají se i další překvapení, se Stanislavem Motlem jsme minulý týden natočili další část jeho rozhlasového cyklu "Stopy, fakta, tajemství", tentokrát pod slibným názvem KRVAVÁ KATEŘINA, kde vyprávíme o Kateřině z Komárova, děsivé předchůdkyni mnohem proslulejší slovenské Čachtické paní. Přitom jsme se dohodli na celkem neobvyklém nápadu - natočíme spolu s Motlem pro rozhlas hodinovou silvestrovskou šou. Humor od nás posluchači příliš nečekají, a tak doufám, že pokud se nezačnou mlátit smíchem, budou alespoň příjemně překvapeni :-)

 Kde mě v prosinci uvidíte, to si můžete přečíst v levém sloupci, v příslušné rubrice. Docela se těším na Adventní koncert s Bohdanem Mikoláškem, pozapomenutým bardem roku 68, jenž se proslavil zejména legendární písní na počest Palachovy oběti, která se jmenovala TICHO (píseň zajímavá tím, že na její konci zpěvák žádá posluchače, aby netleskali). Určitě to bude zajímavý předvánoční večer.

 Ve studiu J.O.P. máme trochu skluz, na dokončení filmu o hoře Blaníku Jirka Fišar intenzivně pracuje, jako vtípek zatím sestříhal improvizovanou grotesku, kterou jsme natočili večer při společné zábavě v Louňovicích, a na kterou se můžete mrknout na stránkách studia.

V časopisu Enigma se v nejbližším čísle objeví mé názory na podobu Smrtky a okolnosti jejího zjevování určitým lidem.

 Také mám zajímavé nabídky na další románové náměty, ale o těch ještě pomlčím, než to bude úplně jisté...

Takže, to by bylo asi tak všechno, odcházím zpátky do bouřlivého roku 1848, abych stavěl v Praze barikády!