DÍRA DO PEKLA A KULOVÝ BLESK

 Vážený pane Dvořáku,

právě jsem dočetl Vaši knihu České záhady a přesto, že nejsem člověk, který by někam nebo někomu psal, tak tentokrát jsem se rozhodl udělat výjimku. Jednak proto, že ta kniha je dokonalá, je zajímavá a navrhuje vysvětlení, která potěší každého člověka, který se o podobné záležitosti zajímá. Jsem dost skeptický k těmto aktivitám, ale jak stárnu, tak docházím k přesvědčení, že TAM něco, někde, určitě je.

Ale abych nezdržoval, vycházejíc z Vaší knihy, kde píšete, mimo jiné, i o vchodech do podzemí, vzpomněl jsem si, že jeden takový vchod je asi kilometr od Českého Šternberka. Je to, nevím kdy vykopaná štola, ale na tak nepochopitelném místě, že mě to dodnes zaráží. Přichází tam na člověka ne snad bázeň, ale respekt. Už jsem tam nebyl mnoho let. Naposledy s mým synem, ale nedošli jsme až tam. On se totiž asi půl kilometru před vchodem, který nemohl z té dálky ještě ani vidět, začal z ničeho nic bát. To mě tenkrát velmi zarazilo, protože se mnou se nikdy nebál, a to už mu bylo tehdy asi šest, bylo to v létě, odpoledne - ale prostě se začal bát, ani snad nevěděl čeho.

Kdysi, to už je opravdu dávno, to je nějakej rok 1974, to byla prostě chodba ve skále, která začíná asi 5m nad úrovní hladiny řeky. My jsme tam po okolí jezdili na „vandry“ a tak vím, že okolo nikde nic není, žádný mlýn, nic. Okolo je les, řeka a kopce a hlavně ta chodba vede kolmo, vodorovně dovnitř skály – kopce, který je asi 50m vysoký. Nevím, co to vlastně vůbec je, ani místní to už tenkrát nevěděli.

Další věc, která mne zarazila, jsou ty světelné koule na Šumavě. V roce 2002, v září jsme byli se synem na chalupě u Nové Bystřice (to snad jsou Novohradské hory, ale je to asi 15km od Jindřichova Hradce), u jezera Osika. Bylo po dešti, seděli jsme v chalupě a najednou se ozvala strašná rána - já to zkrátím - asi 100m od chaty do štěrkového podkladu velkého parkoviště něco praštilo, byla tam díra velikosti umyvadla (i tvarem to připomínalo staré plechové umyvadlo) a nějaký výboj běžel odtud po zábradlí asi 50m daleko a tam vylétl skrz stromy, které rozštípal na třísky velké asi 1,5m. Vylétlo to podle očitých svědků někam nahoru. Myslel jsem si, že to byl kulový blesk, a jelikož mi došlo, že mi to nebude nikdo věřit, utíkal jsem honem pro fotoaparát a dodnes mám schovaný fotky. 

Zaujala mě také zmínka o nějakých tajemných nápisech v kostele a klášteře sv. Jana Křtitele v Jindřichovi Hradci. I když je jasný, že s templáři jakékoli nápisy v této budově nemůžou mít co dělat, protože kostel byl přeci stavěn v době, kdy templáři jako řád byli zrušeni a jako jednotlivci povražděni. 

Upřímně řečeno, jelikož klášter sloužil kdysi jako posádková (vojenská) šatlava, tedy před více jak třiceti pěti lety, měl jsem proto možnost si část kláštera tehdy prohlédnout, ale nepamatuji si nic. Ale jelikož jezdím přes Hradec každý rok, je jasné, že se tam podívám.

Děkuji Vám za opravdu bezva knihu i za Váš čas.

Zbyšek Moucha