Ještě jednou podivná černá bytost

Čtenář Pavel mi v reakci na moji odpověď poslal ještě jednu příhodu, která nepochybně popisuje stejný typ záhadné bytosti:

Byl bych vám velmi vděčný, kdyby jste mi mohl objasnit jeden zážitek, který se přihodil mému kamarádovi a je pro něj nezapomenutelný. Trvalo mu pár let než se s ním vyrovnal (spíš nevyrovnal- jsou to 4 roky co se to stalo). Píšu jak diktuje:

Bylo mi 12 nebo 11 let, byl březen, ráno jsem měl vstávat to školy, ale dostal jsem kašel, tak mě matka nechala doma a poté odjela do práce. Já zůstal sám. Bylo  tři čtvrtě na sedm, venku se začínalo rozednívat, ale v domě bylo stále šero, až tma. Jelikož jsem byl unavený, zamkl jsem dveře a lehl jsem si zpět do postele. Po chvilce ležení jsem uslyšel sotva slyšitelný, extrémně hluboký, dunivý zvuk. Zpozorněl jsem, ale pak jsem si pomyslel, že to jsou jen auta. Jenže potom jsem mimoděk pohlédl na blízké dveře – a v nich stálo cosi velice vysokého (určitě přes 2 m), ale na svou výšku byl ten tvor relativně hubený. Chvíli jsem na něj zíral. Jemu, (nebo tomu?) se to evidentně nelíbilo, jelikož od dveří odstoupil zvláštním pohybem, jako by jel po liště. Potom jsem pevně zavřel oči a lehl jsem si, byl jsem strachy bez sebe, navíc ani ten dunivý zvuk neustával, cítil jsem, jak něco přistupuje k posteli a pokládá nebo připojuje na mé tělo nějaké malé objekty (bylo jich nejspíše 5-6, zhruba velikosti hrachu) na prostor mezi koncem uší a začátkem vlasů. V hlavě se mi neustále opakovalo: „rozsviť světlo, bojí se ho!“. Ta myšlenka se mi točila neustále dokola. Poté jsem upadl do neskutečně hlubokého spánku, kterému nepředcházela žádná fáze únavy, ba naopak, byl jsem doslova nabuzený strachem a adrenalinem. Prostě to bylo, jako by mě někdo vypnul.

Můžeme samozřejmě hledat souvislost s duševním stavem chlapce, jehož mysl byla ovlivněna horečkou. Protože je  pod vlivem nemoci, je samozřejmě také vnímavější k dění na okraji smyslově zachytitelné skutečnosti. Svou roli tady také mohl sehrát strach z toho, že je sám v potemnělém domě. Umisťování elektrod na hlavu (což vypadá jako důkaz pro teorii o mimozemšťanech, kteří vybrané jedince vědecky zkoumají nebo dokonce unášejí do svých tajných laboratoří v létajících talířích) může vycházet ze zcela prostého subjektivního pocitu, kdy reagují určitá nervová zakončení v kůži na strach, úlek, tíseň apod. (běžně se říká, že nám po zádech přejel mráz, že se nás dotkla ledová ruka, že po nás lezou mravenci apod.).

Každopádně vysoký a hubený "černý muž" je typickou bytostí, která se pohybuje po úzké hranici lidského vědomí a nevědomí. Protože je popisován různými svědky téměř shodně,  znamená to, že jde o reálný jev.