Kapitola z připravované knihy o Loděnickém potoce (Kačáku)

Radegastova kachna a nejhlubší tajemství Kačáku

 Jihozápadně od obce Kačice, na malé terénní vlně nad údolím potoka, kde se říkalo Na Pískách, došlo před sto lety k pozoruhodnému objevu. Ten nález není tak slavný, jako keltská opuková hlava z nedalekých Mšeckých Žehrovic – a přesto svým způsobem unikátní.

 I tady místní obyvatelé těžili stavební písek a přitom už kolem roku 1912 narazili na staré pohřebiště. Na ploše zhruba 20 x 20 metrů postupně odkryli několik kostrových hrobů (přesný počet se neví, ale moc jich prý nebylo). Mrtví se nacházeli v jámách hlubokých kolem 70 cm, uloženi na zádech s rukama podél těla a s hlavami orientovanými k západu. Rakví, ani nějakého kamenného obložení hrobů si majitel pozemku nevšiml. Pohřebiště nikdo odborně nezkoumal, jen občas si pískaři vzali domů nějakou zajímavou drobnost. Z doslechu se tak ví o rezavém kování (snad zbytku dřevěných věder, která podlehla tlení) a o několika malých hliněných nádobkách, které se uchovaly vcelku (střepy nálezce nezajímaly).

 V roce 1934 přinesl nějaký kačický občan do Okresního muzea v Kladně dva nálezy ze zdejších hrobů: slovanskou nádobku z 9. stol. a zejména pozoruhodný kulovitý knoflík s obrazovým reliéfem, v němž odborníci okamžitě rozpoznali typický gombík velkomoravského typu. Gombíky sloužily k zapínání dlouhých „kaftanových plášťů“ tehdejších velmožů, ale současně byly šperkem, symbolem mocenského postavení a možná i ochranným amuletem. Ten kačický má průměr 4 cm, ve spodní části je bohužel proražený. Dávný řemeslník ho vytvořil zajímavým způsobem; vytepal z bronzového plechu dvě polokoule, které pak spojil letováním a pozlatil.

 Pozoruhodná je i výzdoba. Ředitel kladenského muzea Zdeněk Kuchyňka ji popsal takto: „Ve třech polích je zobrazen pták, který má u zobáku jakýsi blíže neurčený útvar, který nejspíše představuje rybu. Podobné ptačí motivy jsou považovány za doklad vlivů z Orientu, ale pták s rybou může představovat i pelikána, což je křesťanský symbol Krista a jeho oběti. Jak se takový honosný šperk do Kačice dostal, už dnes asi nikdo nezjistí. Bohaté hrobové nálezy, jaké v našem okrese známe například od Zákolan, pocházejí z pohřebiště ležícího v těsné blízkosti budečského hradiště, tedy z místa, které bylo na přelomu 9. a 10. století jedním z knížecích sídel. Něco podobného ale o Kačici říci nemůžeme.“

  Tady bych si dovolil oponovat! Vždyť Kačice ležela na bývalé spojnici mezi důležitými hraničními hradišti Libušínem a Stochovem, v nejisté oblasti ohrožované nájezdy Lučanů (ne nadarmo se tu opět setkáváme s pověstí o džbánském drakovi, tentokrát v podobě nebezpečné „smečenské saně“!) A nejen to: Stochov, jehož typická homole se zdvíhá na protilehlé straně potoční nivy, byl podle tradice významným knížecím sídlem! Z logiky situace tedy vyplývá, že bylo velmi důležité střežit brod a celý snadno ohrozitelný úsek, na němž dálková obchodní stezka překonávala po dřevěných hatích zrádné močály Lodenického potoka. Takový zodpovědný úkol mohl být svěřen některému z předních družiníků či knížecích levobočků.

 A kde se strážní stanoviště mohlo nacházet? Hledal bych ho v prostoru dnešního kačického statku (někdejšího poplužního dvora a pozdějšího JZD). Sem je totiž podle tradice situována i středověká tvrz „vladyků z Kačice“, písemně poprvé doložená ve 14. století. Dá se předpokládat, že navázala na předchozí opevněné sídlo. Ostatně, ani z této gotické stavby nezbyla už ani stopa, ačkoliv ještě počátkem 19. století popisuje F. A. Heber zřetelné zbytky kamenných zdí původní kačické tvrze.

Ředitel kladenského muzea dodává na závěr svého článku ještě jednu zajímavost: „Velkomoravský gombík s ptačím motivem, který je podobný tomu kačickému, mohou lidé najít i na líci naší dnešní dvoukoruny.“

 To mě inspirovalo, abych vzal lupu a pořádně dvoukorunu prozkoumal. Zjišťuji, že zde zobrazený gombík je mnohem „umělečtější“ a ornamentálně stylizovanější než ten kačický. Ale především podle mého mínění zachycuje páva, mystického slunečního ptáka starých Peršanů, důkaz o orientálních vlivech působících na počátky Velkomoravské říše.

 Jakého ptáka však vidíme na kačickém gombíku? Na první pohled mnohem prostšího. Není to snad kachna, čili staročesky kačice?

 Tradice tvrdí, že obec Kačice dostala své pojmenování podle obrovských hejn divokých kachen, zdržujících se na zdejších rybnících a v rákosinách. Ale napadlo někoho, proč se to jméno důsledně uvádí v jednotném čísle? Ano, nejde o hejno, ale jednu jedinou „kačici“!

 Už v úvodu knihy jsem se zmiňoval o zvláštní úloze kachen v lidových pověstech a pohádkách. Zlatá kachna plave na posvátné studánce živé vody; jen vyvolený hrdina je předurčen, aby se jí zmocnil. Kachní vejce skrývá klíč k životu mocného čaroděje. Káchání kachen věští smrt velkého vládce… 

 Sestupme však ještě hlouběji ke zdroji zmíněných příběhů, až k dochovaným zlomkům původní slovanské mytologie. Průvodcem boha Roda, Rada či Radegasta, vládce věčného koloběhu času a magického kruhu života je – a teď přichází překvapivé odhalení – kachna! Často je zobrazována, jak sedí na jeho rameni či hlavě. Stará slovanská báje vypráví, že bůh Rod poručil kachně, plující po prvotních kosmických vodách, aby se potopila až ke dnu, nabrala do zobáku trochu bahna a vynesla ho na povrch. Tak vznikla prvotní hora, zárodek budoucího světa (její symbolickou podobou je mohyla sypaná na hroby a také osamělé, homolovité a proto posvátné kopce).

 Podívejme se znovu na „kačický gombík“. Zobrazený pták by skutečně mohl být kachnou. A nemá snad být podivný válcovitý útvar pod jejím zobákem právě onou posvátnou hlínou ze dna pramoře?

 Je to jen moje představa, se kterou nemusíte souhlasit. A přesto cítím zvláštní rozechvění při představě, že gombík s podobou posvátné kačeny byl nalezen v Kačici nad potokem Kačákem!