LÉTAJÍCÍ PŘÍZRAKY?

„Najednou se ze tmy vynořilo cosi obrovského a zaútočilo to na nás. Rozeznal jsem blanitá netopýří křídla a zaslechl pronikavé, ostré pištění…“ Tak mi líčil dramatické setkání s podivným agresivním tvorem očitý svědek, dosud otřesený z prožitého šoku. A co je na celé věci nejpozoruhodnější: ke střetu nedošlo někde v amazonské džungli, ale u nás na Šumavě!

Strážce Šibeničního vrchu?

 Vše začalo docela nenápadně, když si dva přátelé jedné srpnové noci asi tak před šesti lety vyšli pozorovat průlety meteoritů. Aby je nerušilo pouliční osvětlení, vyšplhali se na Šibeniční vrch, ležící kousek za Horažďovicemi ve směru na Kejnice. Na kopci jsou dva zarůstající lomy a pod ním se rozkládá velký rybník. Z vrcholu se otvírá širý výhled do kraje, až k poutnímu místu ve Sv. Anně. V místních pověstech je Šibenec nazýván „kopcem čarodějnic“, neboť se sem prý slétaly na košťatech slavit své sabaty. Faktem je, že na zdejším popravišti bylo v 17. století upáleno několik žen podezřelých z čarování. Nevím, jestli tyto tajemné okolnosti nějak souvisí s podivným tvorem, jenž nenadále zaskočil oba amatérské astronomy, ale je to přinejmenším zvláštní. Podle jejich tvrzení byla noc velmi jasná, měsíc v úplňku zaléval krajinu stříbřitým světlem. Najednou se cosi vynořilo ze stínu stromů, letělo to velmi rychle a pak, jako by si to všimlo dvojice pozorovatelů, prudce to odbočilo přímo k nim a začalo to kolem nich kroužit ve vzdálenosti zhruba 3 m. Ale nejen to. Oba muži se zřejmě tomu nočnímu tvorovi vůbec nelíbili a dával jim to najevo prudkými útoky na jejich hlavy. Muži se chránili lokty a snažili se k němu točit stále čelem, aby dokázali uhýbat před jeho agresivními nálety. Zprvu se domnívali, že je to nějaká velká sova, ale pak si povšimli typických netopýřích blanitých křídel. Tvor vydával ostré pištění. Teprve po nějaké době – která se jim zdála celou věčností - jako by ho to přestalo bavit,  odbočil dolů podél svahu a opět zmizel ve tmě. Nepochybně šlo o netopýra. Ale o netopýra ve velikosti výra nebo jestřába! Takový druh u nás přece nežije!

 První otázka, která mě napadla, když jsem vyslechl toto pozoruhodné svědectví, zněla: Nemohlo se jednat o kaloně či jiného z  velkých tropických netopýrů, který náhodou ulétl chovateli?  Svědek tvrdí, že v netopýrech se dobře vyzná, že kaloň má protáhlý čenich, kdežto tenhle ho měl plochý, stejně jako náš obyčejný netopýr, a také je značný rozdíl ve tvaru křídel. A záhadný obrovský netopýr se choval, jako by hájil proti vetřelcům své teritorium, jako skutečný „strážce Šibeničního vrchu“.

Lov na džbánského draka

 Ačkoliv zoologové krčí nad zjevením neznámého tvora rameny (potřebovali by nějaký důkaz, nejlépe přímo tělo dotyčného zvíře), lidová tradice zná desítky podobných létajících oblud. A nejde jen o pohádky – někdy je tvor popsán s překvapivým realismem. Typický je případ draka ze severočeského pohoří Džbánu. Tenhle drak neměl zájem o princezny, ale byl postrachem kurníků. Útočil za podvečerního šera (jiní říkají, že za poledne) a ohlašoval se pronikavým hvizdem. To už vesničané ve zmatku zavírali domácí zvířata a zaháněli domů i malé děti. Drak přistál na staré hrušce u kostela ve vsi Hředlech a vyhlížel si odtud kořist. Když neobjevil žádné tučnější sousto, spokojil se i se zatoulanou kočkou. Marně se ho místní muži pokoušeli zastřelit. Nakonec draka skolil hajný z nedaleké Kroučové. Počíhal si na něj na kostelní věži, kde malým okénkem v dřevěném bednění hleděl přímo do koruny stromu. Několik dní trpělivě čekal v úkrytu, až konečně spatřil mezi listím kožovitá netopýří křídla a rudě planoucí oko. Bez váhání vypálil. Zasažený drak se zřítil na náves. Říkalo se, že hajný ho dostal jen proto, že střílel posvěcenou stříbrnou kulkou. A vypreparovaná dračí hlava, zavěšená na stěně mezi jeleními trofejemi, prý ještě desítky let poté zdobila kroučovskou hájovnu. O jaké zvíře se mohlo jednat?

Ďáblové s netopýřími křídly

 Možná vás překvapí, že velice blízko k obřímu netopýru má proslulý Rýbrcoul, obávaný duch Krkonoš. Ten nebýval zobrazován jen v podobě obra či hajného. Nejstarší středověká pověst ho popisuje jako zakrslého skřeta s dlouhými drápy a netopýřími křídly, který se vrhá do labské rokle, aby uchvátil nic netušícího sběrače léčivých kořínků a odnesl ho ve svých spárech někam mezi balvany na nepřístupných hřebenech. V bájném vyprávění lze už těžko vystopovat skutečnou podobu „létajícího přízraku“ – je však zajímavé, že podobná obluda se objevila docela nedávno v USA.

 Je to proslulý „můří muž“, téměř dva metry vysoká bytost s kožovitými křídly, která v listopadu a prosinci roku 1966 děsila obyvatele západní Virginie. Létající příšera se objevovala pouze v noci a vyznačovala se zvláštní zvídavostí; například pronásledovala rychle jedoucí automobily (a hravě jim postačila i při rychlosti 160 km/hod!), nahlížela do oken domů, přistávala na stromech i na střechách. Mnozí hovořili o jejích ďábelských, červeně svítících očích. „Můří muž“ však nikomu neublížil a ztratil se opět tak náhle, jak se objevil. Desítky svědectví, včetně policejních protokolů, nelze odbýt jako pouhou halucinaci, ačkoliv „experti“ tvrdili, že vystrašení svědci se nechali zmást velkou sovou, jeřábem, plameňákem či netopýrem...

Překvapivé zjištění: obří netopýr není na Šumavě sám!

 Celý příběh, plný záhadných otazníků, má velmi nečekanou pointu. Svědek šokujícího setkání na Šibeničním vrchu se po několika letech vydal znovu na toulky Šumavou, projížděl ji na kole. Na Klatovsku, poblíž osady Neurazy, kam dojel krátce po půlnoci, se rozhodl k přenocování. Když stavěl stan na louce na okraji obce, najednou kolem něj v záři nedalekých pouličních svítilen proletěl nečekaně velký netopýr. Pravda, tenhle byl o něco menší, asi tak jako odrostlé kotě, ale přesto jeho zjev působil v české krajině poněkud nepatřičně. „Stál jsem tam jako opařený a přemítal o tom, co jsem to zase viděl za přerostlej nesmysl,“ svěřil se mi onen muž se svými pocity. „Opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Ale od těch dob mi to pořád leží v hlavě.“

 Objevil se snad na Šumavě nový živočišný druh? Jak to dokázat? Možná, že někteří z vás, čtenářů, zažili podobné neobvyklé setkání. Napište mi o tom – třeba se nám společnými silami podaří případ záhadného netopýra vyřešit.

Podivný svět létajících netvorů

Rarášek (pavůzník) křižuje nočním nebem jako podivná ryba s ohnivým ocasem. Zanechává za sebou cestičku sršících jisker. Hnízdívá u vody v dutých vrbách.

Prašivec je vlastně had s modrými blanitými křídly, která mu vyrůstají těsně za hlavou. Létá hlavně v noci a útočí na kurníky.

Pták Kuhán sídlil ve skalách nad řekou Berounkou u starobylého Tetína. Vylétal navečer a před bouřkami s táhlým voláním „kůhů, kůhů“. Lidi děsil tím, že na ně agresivně útočil, ačkoliv jim nikdy neublížil. Jeho hnízdo ve skalní puklině bylo plné živých žab a hadů.

Skalník má podobu krkavce se třemi hlavami, s nichž srší oheň. Je znám ze Šumavy i z Krkonoš. Zavádí zbloudilé poutníky na skály a pak je sráží dolů.

Bruxa  je vtělení ženského ducha v podobě obrovského netopýra. S oblibou poletuje nad močály, vrhá se na hrdlo zbloudilých pocestných a upířími zuby jim saje krev.

Drak (šarkan) je okřídlený létající ještěr, jehož předobrazem jako by byla skutečná pravěká zvířata. Naproti tomu zmok je drakem neokřídleným, spíše podobným krokodýlu.