Při besedě v městské knihovně na Smíchově jsem mimo jiné vyprávěl o záhadách pražského Prokopského údolí. Vylíčil jsem i jeden sugestivní zážitek z letošní jarní vycházky do tohoto údolí. Cituji ze svého blogu:
Výběžkem skály je proražen tunel, jímž kdysi vedla vlečka, odvážející z lomu kamení. Ten tunel je poměrně dlouhý a zahýbá do oblouku, takže zprvu nevidíte světélko na druhém konci a kráčíte do čím dál hlubší tmy. Říká se, že kdo projde až na druhý konec, získá bobříka odvahy. Ale nutno přiznat, že v tom tunelu padá na člověka divná tíseň a citlivější povahy nevydrží. Moje patnáctiletá vnučka tady poprvé v životě zažila pocit, který s ní pořádně otřásl. Připadalo jí, jako by z ní něco rázem vysálo všechnu sílu, bylo jí v tu chvíli úplně na omdlení. Sotva vyšla ven, pominulo to. Ale z psychického šoku se vzpamatovávala ještě hodnou chvíli. Měla prý pocit, jako by se na ní v tom tunelu přisál nějaký cizopasník, nějaký upír. Ale byl to upír, který nesnáší světlo, protože ve vchodu do sluje jí pustil :-( Na fotce, kterou jsem v tunelu pořídil, jsou vidět v temné hloubce chodby nějaké lesklé, kulaté oči, jak na nás zírají. Všimněte si jich na fotografii.
Když jsem toto na besedě v knihovně vyprávěl, reagoval na to jeden z posluchačů poznámkou, že v tom prokopském tunelu před lety někdo zavraždil patnáctiletou dívku a že to může mít nějaké souvislosti. Protože o tomto případu nic nevím, uvítat bych, kdyby mi někdo zasvěcený mohl sdělit bližší podrobnosti k oné tragické události. Mohlo by to vést k zajímavému srovnání, a také k pochopení hlubších vztahů mezi různými energiemi, hromadícími se v podzemních prostorách.
Vytvořeno službou Webnode