Tajemné zjevení v Kačici

Příhoda, o které jsem se zmiňoval, se stala zhruba v srpnu roku 1999 v lese poblíž Kačice na Kladensku. Nedaleko Kačice se nachází Smečno, kde je historický zámek, druhým směrem od Kačice bychom pak dojeli na Stochov, o jehož historii je toho všeobecně dost známo. Zajímavostí je fakt, že v Kačici se nachází stará pískovna a v ní zavalená štola. Touto štolou se vstupovalo do rozsáhlého podzemního labyrintu, který měl vést jak na Smečno, tak na Stochov. Spekulovalo se i o tom, že chodby vedly dokonce až na zámek v nedalekých Lánech, který sloužil jako letní sídlo prezidentů. Tyto skutečnosti považuji za fakta, protože mi byly potvrzeny důvěryhodným zdrojem – a sice mojí maminkou, která v Kačici trávila celé své dětství a s dětmi si tenkrát ve zmíněné štole hrávaly. Pokud by tomu tak bylo, mohly by chodby vést právě poblíž lesa, o kterém budu nyní psát.

A teď již k samotné příhodě. Ve zmíněnou dobu (srpen 1999) jsme právě s mojí maminkou vyrazili do kačického lesa na houby. Nikde se nedělo nic zvláštního, slunce pálilo, bylo tudíž vcelku teplo a jasno – prostě slunný srpnový den. Procházeli jsme lesem, sbírali houby, borůvky a těšili se z klidu přírody – byl totiž všední den a vypadalo to, že kromě nás v lese nikdo jiný není. Jak jsem říkal – bylo teplo a jasno, ale i dnes si pamatuji, že v lese se najednou setmělo, jakoby se obloha nad námi zatáhla a ochladilo se (i přesto, že byl letní den, oblékl jsem mikinu, kterou jsem měl uvázanou kolem pasu). Ale ani teď se mi (tenkrát) nezdálo, že se děje něco zvláštního. Souvislosti mi došly až po přečtení příhody ve Vaší knize, kvůli které jsem Vás také kontaktoval a tohle píši. Pamatuji si, že jsme chodili vždy kus od sebe, ale mamka na mě najednou vykřikla, ať jdu hned k ní (bylo mi tehdy 16 let), že „támhle někdo je“. Poslechl jsem jí a společně jsme v lese mezi stromy udělali menší oblouk a dotyčného jsme si prohlíželi. Postava stála zhruba 20 - 30 metrů od nás a nehýbala se. Dotyčný „člověk“ byl oblečen v dlouhém černém kabátě, na hlavě měl černý klobouk a nebylo vidět do tváře. Zůstávali jsme pořád v uctivé vzdálenosti a také jsme se zastavili. Nikdo z nás se nehýbal, ani my, ani postava. Pamatuji si, že mamka mi tiše říkala, že bychom asi měli co nejrychleji zmizet, protože „ten chlap je určitě mrtvej. On se na tom stromě snad oběsil…“.  A musím uznat, že to tak doopravdy vypadalo. Na dospělého člověka byla postava nadprůměrně vysoká (odhaduji kolem dvou metrů výšky) a to, že dotyčnému nebylo vidět do obličeje, jsem přikládal tomu, že „oběšenec“, měl hlavu skloněnou k hrudníku, jak „visel za krk na provaze“. Pamatuji si, že postava byla „zakončena“ právě tím dlouhým černým kabátem, boty vidět nebylo, ale tomu už jsem velkou pozornost nevěnoval a raději jsme se dali pomalu na odchod. Na kraji lesa jsme měli auto, ke kterému jsme však museli projít kolem „oběšence“. Šli jsme kolem něho ve větším kruhu a když jsme se na chvíli ohlédli, postava nám zmizela. Les není tak hustý, aby se v něm ve vteřině člověk ztratil z očí, natož pak abyste ztratil „oběšence visícího na stromě“.  V současnosti bych už postavu asi nepovažoval za oběšence, ale je možné, že vlastně vůbec nešlo o postavu, která by visela na stromě, ale vznášela se (což by odpovídalo její nadměrné výšce). O události jsme párkrát mluvili, pamatuji si, že mamka pak delší dobu sledovala noviny a regionální televizi, ale nikde se zpráva o „oběšenci v kačickém lese“ neobjevila.

            Celou událost jsem si dal do spojitosti až po přečtení Vaší knihy, jak jsem již říkal a o příhodě jsme si znovu promluvili. Po letech mi mamka říkala, že si naprosto jasně pamatuje, jak předtím, než jsme postavu viděli, slyšela kroky a praskání jehličí, jako když se někdo blíží. Popadla jí prý náhlá úzkost, aby se mi něco nestalo a ten pocit z ní spadnul až když jsme opustili les.

            Nevím, je možné, že tou záhadnou postavou byl opravdu oběšenec na stromě, nebo někdo „přerostlý“, ale… Kdo ví, pravdu už se nikdy nedozvíme. Faktem ale nadále zůstane, že les byl dlouho dobu „vojenský“. Je historicky dokázáno, že přes Kačici táhla různá vojska. V trojúhelníku polních cest severně nad železniční zastávkou a dnes zrušenou pěšinou k hájovně U ručiček (Placata) na 14° v. d. od Gr. se připomínal dnes zaniklý hřbitov francouzských vojáků (1742?). Ve zmíněném lese prý operovali za druhé světové války nacistická vojska (opět doloženo věrohodným svědectvím – strýc mojí maminky byl hajným, který zde měl svůj revír), po válce zde byla vytvořena posádka československé armády, po roce 1968 areál obsadili Rusové. Byl zde zřízen oddíl PLRO, v jehož výzbroji měly být komplexy S-75 Volchov, později přezbrojen na raketovou techniku - PLRK SA-75 Dvina. Jak by řekl laik – „rakeťáci“. Ve vesnici se traduje i několik událostí, kdy opilí vojáci projeli nákladním autem až do obývacího pokoje, ale do druhého dne bylo všechno opravené a zahlazené. Jinak moji prarodiče bydleli právě u křižovatky, kterou se jezdilo k vojenské základně a tak jak oni, když jsem byl menší, tak jejich dcera – moje mamka, mi potvrdila, že vesnicí jezdily tanky a těžká vozidla – je možné, že to byly právě raketové nosiče. Dalším zajímavým faktem je, že jeden místní obyvatel (nemám jeho svolení, tak raději nebudu jmenovat) byl kdysi dokonce uvězněn (zřejmě za špionáž) a po vesnici se říkalo, že vyfotil vojenské letiště. Jaké letiště?! Nejbližší vojenské letiště by mohlo být v lese u základy. Ale na přistávací dráhu pro letadla zde není místo. Muselo se tedy zřejmě jednat o heliport, což by nebylo nemožné…

            A tím asi moje vyprávění končí. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem uměl, sepsat to, co jsem sám zažil i to, co mám z „druhé ruky“. Některé informace je možné ještě dnes ověřit přímo od lidí, kteří je autenticky zažili… Pokud jsem Vás jakkoliv zaujal, budu rád za Vaší reakci. Popřípadě je možné i podniknout již zmíněnou „expedici“ do této lokality, pozůstatky vojenské základy jsou nyní volně přístupné, jsou zde i podzemní prostory, ale na jejich prozkoumání jsem si sám nikdy netroufnul, protože u jejich vchodu jsem našel různé poházené věci ze hřbitova a dál se mi již z pochopitelných důvodů pátrat nechtělo… ikdyž teď mě napadá ještě jedna věc – kdo přinesl do lesa, který je zhruba kilometr za vsí, náhrobní desky a další předměty ze hřbitova, který je naopak na druhém konci vesnice až na jejím samotném konci… Byl to člověk, nebo snad někdo (něco) jiný (jiného)…. Pouze spekulace….