U ČERNÉHO VOLA

Včerejší den jsem prožil dost zajímavě. V mrazivém lednovém ovzduší jsme s mladým dokumentaristou Ondřejem Vavrečkou a jeho kolegyní dorazili do vesnice, ležící severně od Prahy, v údolí Unětického potoka. Našim cílem byla legendární formanská hospoda Černý vůl. Dotyčné zvíře je vymalováno na průčelí nenápadné přízemní budovy, v zatáčce přímo nad potokem. Když se tady v 19. století něco stavělo, našli dělníci ve výkopu poškozenou figurku býčka; možná šlo o část držadla nějaké obřadní nádoby z doby bronzové, kdy se po celé Evropě šířil kult uctívání býka. Říká se, že tento nález byl důvodem zvláštního pojmenování hospody a později i obce. Jenže to není pravda; název Černý vůl je doložen ve středověkých listinách už ve 14. století! Buď už tehdy tu došlo k podobnému nálezu, nebo se povědomí o místě tradovalo po celá tisíciletí v lidské paměti! Zajímavé je, že oblast, táhnoucí se odtud ke Kralupům a Kladnu je plná stop býčích kultů, které vrcholí legendárním Turským polem, kde byla podle pověsti svedena bájná bitva mezi Čechy a Lučany, kterou zaznamenal kronikář Kosmas. Podrobněji o tom píšu ve své knize "Pole slunečního býka". Mimochodem, právě ta se stala důvodem, proč mě mladí filmaři oslovili.

Těšili jsme se na horký grog a zklamalo nás, že celá budova hospody U Černého vola je právě v rekonstrukci, takže uvnitř jsme našli jen zedníka a pytle s cementem. Zmizel i obraz býka, na který jsem si ještě pamatoval, že byl vymalovaný na zadní stěně. A tak jsme moje vyprávění o černém volu a starých rituálech věku býka natočili venku,  za chůze romanticky zasněšenou, ale proklatě zábnoucí krajinou.

 Na dokumentárním filmu "Počátky" už Vavrečka pracuje dva roky - a doufá, že letos na podzim ho dokončí. Chce v něm fenomén počátků nahlížet z nejrůznějších úhlů: hovoří s vědcem - fyzikem, s astronomem, s teologem, s historikem, z obyčejnými lidmi, třeba se stařenkou z vesnice jménem Počátky, kde se narodil významný básník Václav Jebavý (pokud vám jeho jméno nic neříká, možná ho budete spíše znát pod pseudonymem Otokar Březina).

 Nakonec jsme našli útočiště v hospodě Ve mlýně. Horká hovězí polévka a grog skutečně přišly k chuti!