Večer dušičkový, aneb přednáška na hřbitově
Objevil jsem na stránkách Společnosti sv. Prokopa z Praskoles u Hořovic hezké fotky z přednášky, kterou jsem tady měl v roce 2008. Můžete se na ně podívat ZDE. Ostatně i celý Zpravodaj této společnosti stojí za prohlédnutí.
A tady je článek - i s následující živou diskuzí - který jsem tehdy otiskl na webových stránkách kolegy Pavla Renčína:
Večer dušičkový, aneb přednáška na hřbitově
5. Listopad 2008 - 11:43 od otomar
Jistě víte, jak jsem se přimlouval, aby sraz Labyrintu byl až 8. listopadu, protože 1. listopad jsem měl zadaný. Tajemná Společnost sv. Prokopa mě zvala na besedu do vsi Praskoles. Ani jsem si neuvědomil, jaký je to večer: prastarý Svátek mrtvých, kdy duše nahlížejí okny do příbytků živých, kdy démoni a skřeti přilétají pod pláštěm mlhy blíže k lidem. A já měl mluvit v nějaké hřbitovní kapli! DejF mě varoval, ale když už jsem to slíbil…
Začalo to zajímavě. Domluvili jsme se, že mě vyzvednou v Kublově pod horou Velízem, kde občas pobývám u příbuzných v takové zahradní chatičce. A vskutku: Jakmile se zešeřilo, zastavilo před kapličkou na návsi černé auto a dvířka se vyzývavě otevřela. Srdnatě jsem nastoupil. Řidič se tvářil přátelsky, byl hovorný a až podezřele mě znal (ačkoliv já ho neznal vůbec). Věděl o mně víc, než já sám :-( Projížděli jsme hlubokými křivoklátskými lesy, po liduprázdných (a autoprázdných!) silničkách, kde z houštin za příkopem svítily oči divé zvěře a občas se přes cestu s dusotem přehnal jelen či kanec. Řidič mě odvezl rovnou na starý, již dávno nepoužívaný hřbitov, protože tvrdil, že než začne přednáška, musí mě seznámit s jedním kamarádem, který už dávno touží poznat mě osobně.
Ten bývalý praskoleský hřbitov je skutečně impozantní. Nachází se nad vsí na pahorku, na jakési plošině obehnané kamennou zdí (zřejmě šlo kdysi o opevněnou svatyni). Nahoru vedou schody, schované v zastřešené chodbě (to je unikát, podobné jsou jen na Svaté Hoře u Příbrami!). Obešli jsme kostel sv. Mikuláše a můj průvodce mě vedl rovnou do hrobky. Je to hrobka karlštejnských kanovníků a nad ní stojí kaple sv. Prokopa. Hned dva svatí krotitelé ďáblů, Prokop a Mikuláš, mají tady své sídlo těsně vedle sebe! Bylo mi jasné, že to nebude náhoda. Než jsem stačil tuto teorii blíže rozvinout, skřípla nízká dvířka a ocitl jsem se ve tmě. Tedy spíše v polotmě, protože uprostřed kaple svítila montážní lampa, zavěšená na kabelu z lešení. Po žebříku šplhala rozcuchaná záhadná bytost, oči jí v šeru blýskaly a její oděvu vypadal poněkud zetlele. "Zima jak v hrobě, co?" podotkla místo pozdravu. Chtěl jsem říct, že tohle nemohu potvrdit, protože v hrobě jsem zatím delší dobu nepobýval, ale můj průvodce mě předešel: "Franto, ukaž mu náš poklad. Schválně, co na to řekne jako znalec!" Načež záhadná bytost se chopila reflektoru a začala jím šajnovat kolem dokola po stěnách. A skutečně jsem spatřil něco úžasného. Byl tam nakreslený komiks! Ve třech pásech nad sebou se přede mnou postupně objevoval cyklus zašlých a nezřetelných obrazů, které začínaly vystupovat zpod pečlivě oškrabovaných vrstviček omítky. Rozeznával jsem sv. Prokopa, jak vyhání magickou holí (berlou) démony z podzemních skrýší, jak vyhání ďábla z posedlého člověka, na jednom obrazu byla celkem jistá silueta krále v rudém plášti a s korunou na hlavě. Snad to měl být Karel IV., jenž tohle místo prohlásil za věčné dědictví kanovníků z hradu Karlštejna. Každopádně to byl zážitek, prohlížet si unikátní gotické kresby (kaple byla zřejmě stavěna ve stejné době jako Karlštejn) v tak sugestivní atmosféře, v kuželu lampy, která je vykrajovala z okolní tmy, zatímco na hřbitově kolem kaple se srážela mlha, byla čím dál hustší, jako bychom se propadali do jiného času... A nejzajímavější na tom byl ten pocit, že o tomhle unikátu zatím nikdo neví, ani odborníci ne, že je to zcela náhodný objev, na němž ta tajemná bytost (z níž se vyklubal restaurátor, mající v obci chalupu) pracuje přímo posedle už několik měsíců.
Pak jsme se odebrali na besedu na obecní úřad (démon z hrobky se umyl, začal vypadat jako člověk a šel tam také, protože chtěl ode mne podepsat moji knihu). Pak už se nic zvláštního nestalo, sešlo se tam asi třicet lidí, vyprávěl jsem jim o sv. Prokopovi a tradici krocení ďáblů v Čechách, a také o Čertově brázdě mezi Chotouní u Českého Brodu a klášterem na Sázavě, která mohla být turistickou atrakcí a největší pravěkou stavbou v Evropě (2 - 6 m hluboký a 4 - 10 m široký příkop, táhnoucí se rovně přes kopce i údolí v délce 25 km), kdyby ji komunisti nezasypali, protože na polích překážela v cestě traktorům a kombajnům. A také o tom, jak jsem vloni v létě magicky způsobil déšť, neboť jsem bezděky provedl posvátný rituál - Čertův kámen u Čeřenic jsem umyl vodou z potoka, aby byl na něm pro fotografování dobře vidět otisk ďáblova spáru. No, povídání bylo zajímavé, všem se líbilo, mně se také líbilo, dostal jsem černou kávu a červený koláč, a pak mě černé auto opět odvezlo ke kapličce v křivoklátských lesích. Několikrát jsem se také podepsal, ale ne krví, to vím určitě.
Takže jsem ten dušičkový večer se spolkem krotitelů ďábla prožil bez úhony a velice příjemně.
Komentáře
5. Listopad 2008 - 11:48 od Pavel Renčín
když jsem četl Tvou reportáž, tak jsem si připadal jako v jednom z tvých příběhů. Bylo to o to dobrodružnější, že se známe :-) Velmi zajímavé, bezvadně odvyprávěné. Musel to být fajn výlet.
5. Listopad 2008 - 13:56 od Zdeněk
Způsobil déšť ... a na původce nedávného zemětřesení řeč nedošla ...
5. Listopad 2008 - 14:06 od otomar
Jenom jsem o tom zemětřesení, těsně před tím, než propuklo, tak trochu přemýšlel :-(((
5. Listopad 2008 - 14:11 od Zdeněk
No, tak fajn, že jsi o něm nepřemýšlel hluboce.
5. Listopad 2008 - 18:28 od DejF
"Řidič mě odvezl rovnou na starý, již dávno nepoužívaný hřbitov, protože tvrdil, že než začne přednáška, musí mě seznámit s jedním kamarádem, který už dávno touží poznat mě osobně. " tak u téhle věty mě velmi (ne)příjemně zamrazilo v zádech, je skvělá :) lituju, že jsem se nevnutil, aby mě Otomar vzal s sebou :))
Mimochodem, ty musíš být těžká celebrita, když se na tvé besedě kdesi nikde uprostřed ničeho sejde víc lidí, než se scházívá třeba uprostřed Prahy na Miniconu ;)
5. Listopad 2008 - 22:02 od Zdeněk
Nepodceňuj venkov, DejFe, třeba u našich muzejních přednášek bývá několikanásobně větší účast na vesnicích než ve městech. Lidi jsou tam hladoví po podobných akcích a navíc jsou neuvěřitelně iniciativní v takovém tom "zařídíme si to sami". Jeden dovalí deštníky kdyby pršelo, babka napeče, jiný přitáhne slívku v petláhvi a zklokaní přednášejícího ještě před zahájením ... a když se téma alespoň trochu týká jejich vesničky ...
6. Listopad 2008 - 10:59 od otomar
Místní patrioti nevymřeli, ba naopak, zdá se mi, že už to jsou nejen staříci-pamětníci, ale že dorůstá nová generace, která bere místo, kde žije, jako "tajemství, které je vzrušující odhalovat". A mají nepochybně pravdu! I na tom nejfádnějším místě objeví člověk, když se do toho pustí a má dost fantazie, aby si dokázal dávat informace do nečekaných souvislostí, úžasné věci: například magické předměty, stopy zaniklých vsí, tvrzí či pravěkých hradišť a svatyní, zvláštní přírodní útvary a anomálie, zasypané a zpustlé "zázračné" studánky, památné stromy, proudění skrytých energií, téměř zapomenuté hororové příběhy, atd.
A musím potvrdit, že knížek, ve kterých píšu o místních zajímavostech, se prodá mnohonásobně víc, než mých povídek a románů (což mě sice mrzí, ale je to tak, a jsem rád, neboť "každá koruna dobrá"). Třeba mé knížky o Berounce "Řeka sedmi jmen" se prodalo během jediného roku 7000 výtisků!
A právě tak na besedy v zapadlých vesničkách přijdou třeba všichni místní obyvatelé! Důležité je, aby se to včas dozvěděli - a také vždycky záleží na nějakém místním nadšenci, který to všechno organizuje. Ve velkých městech jsou akce vždycky záležitostí nějaké zájmové skupiny - a ty zájmy se tam víc rozptýlí v prostoru, protože akcí ve velkém městě je hodně a navzájem si konkurují.
6. Listopad 2008 - 18:50 od chaot
Otomare, neměl bys v "archivu tajemství" něco o Vlašimi? Nebo nechceš přijet? Máme poměrně přístupného ředitele muzea, učitelka dějepisu (+ další lidé se zájmem o historii) jsou tu dost aktivní a tak by se něco zorganizovat dalo.... a lidi by přišli, o to bych se vůbec nebál... co si o tom myslíš? (kousek od nás Blaník, v zámku nedávno zprovoznili katakomby, které měly sloužit jako únikové cesty, možná vám něco říká arcibiskup Jan Očko z Vlašimě, nemělo by tady toho být málo, ne?)
6. Listopad 2008 - 21:27 od otomar
Chaote, Vlašim je bezesporu zajímavá
a Blaník už úplně. Snad by se dalo něco v příštím roce naplánovat. Zrovna nedávno jsem do knihy, která vyjde někdy na jaře, psal poměrně obsáhlou kapitolu o blanických rytířích.
6. Listopad 2008 - 21:55 od chaot
dobře, tak až bude nějaký volný termín a chuť, tak nasadím páky a snad to vyjde.
Vyhledávání
Vytvořeno službou Webnode