Záhady Toma Wizarda

 Neúnavný mladý záhadolog a redaktor internetového časopisu Honza Vrabec, jemuž se přezdívá Tom Wizard, dorazil tentokrát do Kublova. Sedmého září zastavila kolem poledního před truhlárnou u Hošků tři auta z brněnského studia České televize. Sympatický herec Jan Adámek, který ztvárňuje v tomto miniseriálu pro mládež zmíněného záhadologa, byl překvapen, když mu moje manželka Eva připomněla, že se známe. Pak ovšem padlo slovo Zlín, a on už věděl. Ano, před osmi lety tam jako host hrál hlavní roli v mé pohádkové hře Bajaja. Cesty, na nichž se lidé setkávají, jsou skutečně nevyzpytatelné. Vnučka Magda se tehdy jako malá holčička zúčastnila premiéry a nechala se s princem Bajajou vyfotit; dnes Honza uviděl dospělou slečnu. Vyfotil jsem je znovu po osmi letech, tentokrát v zahradě pod švestkou (na snímky se můžete podívat na mém webovém albu ZDE).

 Magda se pečlivě připravovala na roli, kterou jsme jí společně se scenáristkou v příběhu přidělili, a celé dopoledne si opakovala těch pár vět, aby je nepopletla. V tomto dílu seriálu Honza pátrá, jestli skutečně existovali loupežníci Petrovští a jestli pohádka o tom, jak nad nimi zvítězila domácí zvířátka, může mít nějaký pravdivý základ. Dvojice dětí mu chystá v lese „bojovku“, nastražují na něj různé stopy, připomínající onu pohádku. Honza předstírá nevšímavost, i když o skrývajících se dětech dobře ví. Nakonec potkají na hoře Velízu Magdu a ta je zavede ke mně.

Počasí natáčení příliš nepřálo, časté přeháňky se spouštěly ze zakaboněného nebe, ale přesto se brzy v zahradě před naší chatičkou rozložil štáb s kamerou a zvukařskou „šibenicí“. Technici sbírali pod lískovými keři spadané oříšky a s radostí je louskali, zatímco kameraman hledal vhodný úhel záběru na dvě děti, které si trhají maliny a najednou s nadšením uvidí za ohradou daňky a muflony. Dančí stádečko sice zvídavě přihlíželo, jenže z bezpečného povzdálí. A tak jsme se s Evou plížili ohradou, abychom se neocitli v záběru, a snažili jsme se daňky a muflony nadehnat blíž ke kameře, ale přitom je nepoplašit. Vyzkoušel jsem dokonce oblíbený zvuk vrzání kolečka, které u nich vyvolává obdobu „pavlovovského reflexu“, neboť podle zvuku už vědí, že vezu na kompost odpad ze zahrady, v němž se pro ně najde leccos dobrého. Spadané švestky chroupají i s peckami! Jezdil jsem tedy za hranicemi fošen s prázdným kolečkem a jeho zvuk skutečně vyprovokoval mladé muflony, kterým už se krásně kroutí rohy a stříbří boky, aby popošli zvědavě blíž. Postavili se mezi naskládanými prkny jako by pózovali pro blahem slintajícího kameramana.

 Scéna se tedy po řadě pokusů a opakování zdárně natočila. Navázalo se posezením před chatičkou. Majda na zahradní stolek naservírovala koláče, které sama upekla (produkční hned výstražně křičela: „Nebrat, dokud nebude natočeno!“ A jakmile bylo natočeno, štáb se na mísu vrhl – a byla v mžiku prázdná!). Moje vyprávění o mýtech a loupežnických legendách Křivoklátska se natočilo takřka na jeden zátah. Do toho prostřihy s dotazy dětí a Honzy, s Magdou nesoucí nám čaj, s detaily spikleneckých pohledů apod.

 Všechno se stihlo, naštěstí nepršelo. Štáb pak odjel na oběd do hospody v Broumech. Odpoledne se pokračovalo na Velízu. Tam u dřevěné sochy boha Velese se točilo setkání Honzy s Magdou a finta, kterou společně vymysleli na obě děti. Byla odporná zima, držel jsem Magdě coby osobní garderobiér teplou bundu, kterou si odkládala pouze na záběr, a jakmile se zastavila kamera, hned se, jektaje zuby, běžela obléct. V podvečer však kupodivu trhlinami v mracích prosvitlo sluníčko. Vedl jsem celou kolonu na „Zvonařovu vyhlídku“, kde natočili pohled do lesnatého kraje. Pak ještě sháněli nějakou romantickou divočinu, tak jsem je vzal na velízskou Bílou skálu. Tam se točily scény, kdy se děti schovávají na hřebeni a sledují Honzu, jak šplhá balvanitým svahem, nahlíží do turistické mapy a bloudí.

 Štáb měl ještě jeden natáčecí den, ale k tomu už nás nepotřebovali. Spali v penzionu v Novém Jáchymově. Ale přesto mi produkční druhý den volala. Jeden ze členů štábu sehrál roli tajemného myslivce, kterého děti potkají a jehož zjev je silně znepokojí („nebyl to snad sám Veles?“). Kostým měl kompletní, ale chyběly mu správné boty. Zajeli si půjčit zelené myslivecké holínky od švagra Jirky. Takže i jedny kublovské boty si zahrají (budou tam ve velkém detailu!).

 Po všech smutných událostech letošního léta jsme konečně prožili zábavný den s partou sympatických lidí; Magda si poprvé zahrála ve filmu a poprvé dostala umělecký honorář (celé čtyři stovky! :-).

 Tato část seriálu ZÁHADY TOMA WIZARDA se bude vysílat 14. prosince v 15:30 na ČT 1. Bude ji též možné shlédnout v archivu na webových stránkách pořadu.